9. května

Tehdy, když začínala etapa života, tak moc jsem si přála změnu, tak moc jsem chtěla někam patřit. Ale tohle vše se mi vyplnilo, tehdy před třemi roky v tento čas a na tomto místě. Něco ve mně mi říkalo, že takhle je to správné a právě tím, že to byl snadné tak se mi to podařilo. Nyní třetím rokem se zamyslím v tuto dobu na tom místě, že to tam miluji s tím vším, co tam k tomu patří.

A odehrály se i rozpory, těžší chvíle, drsné hádky, lítal nábytek, lítaly koše, věci se poničili, vyplakala jsem litry slz, přežila několik nepříjemných minut i hodin. Avšak také jsem zažila úsměvy, pochvaly, zájem, optání jak se mám, nové kontakty, pochvalu za úsilí, milé jednání, radostné chvilky, zásilku mé tvorby zrovna sem, zásilky dárků, květiny, omluvné dárky, obejmutí a krásné chvilky na které se nezapomíná. Kdo by si kdo pomyslel, že tohle vše se bude odehrávat zrovna tehdy a tam.

Kdykoliv tudy procházím a vidím to tu, sem tam v hlavě a před očima se mi promítne to, co se tu vše stalo, kolik lidí tu prošlo. Tolik sporů tu mezi lidmi proběhlo, tolik pozdravů jsem tu řekla, tolik lidí tu jen tak projde a ani neví.

Je to jako být pod rozsvícenou lampou a přitom když někomu říkáte, kde to je tak stejně netrefí. Stará budova, která dřív sloužila k jinému účelu, který je tak blízký mému srdce. Když jsem to slyšela, tak jsem pochopila že i já zde musela v dobrém zakopnout a už nechodit dál. A když jsem tudy šla poprvé oficiálně doufala jsem, že to nepokazím a budu se držet, jak jen to půjde, protože takhle dobré už by mě to asi nikde nepotkalo.

Několik takových míst, kde jsem někdy byla to nebylo ono, vždy jsem tudy jen prošla jak extravagantní kolemjdoucí a nic víc, nebo jsem utekla, protože to prostě nebylo to ono, co jsem si přála. Jak pošetilé si bylo tehdy myslet, že už tam nikdy nevstoupím, jen uplynul čas a život mě tam zavál sám a já tam byla, všichni koukali, ale já v pohodě, bylo mi to cizí se obávat vstoupit.

Zkušenosti, zážitky a hlavně to jedno důležité pro mé srdce, co mě drží v bezpečí a spokojenou, bez toho bych byla ničím. Tolikrát jsem si řekla, že odejdu, že se nehodím, že jsem špatná, že vadím. Ale zatím nikdy jsem to neudělala a to jsem měla na krajíčku od toho kousíček. Přišly situace, které mě lámaly na kousky a každý komu jsem to říkala byl pro, ať jdu pryč, abych uzavřela kapitolu. Jenže pak se to jako dárkem od Vesmíru zlepšilo, situace se zlepšila a mě se hned cítilo líp.

Asi by se mi velmi těžce opouštělo něco, co tak mám ráda. Nikdy bych na den 9. května nezapomněla, slzy by mi to škubalo z očí a každá ukápnutá slzy z tváře by mě bolela na srdci. S těžkým krokem bych klapala svými podpatky po těch ostrých rozbitých schodech dolů a asi bych se i rozplácla tam na tom štěrku, který je dál, protože bych v tom všem zmatku a hluku od svého srdce neviděla a neslyšela dál. Asi by mě to zastavilo, asi bych se zamýšlela a měla v sobě neuvěřitelnou rozepři.

Několikrát jsem řekla, že pokud se něco pokazí tak už nikdy neprojdu ulicí 9. května, že by mě to sejmulo tak moc, že bych se neslepila zpět. Ale, jak se tak znám, tak bych tudy chodila často a tajně nahlížela do oken, jak to jde a jak se daří. Byla bych, jako děti za starých časů, když nahlíželi do domů okénkem.

Lidi, zážitky, vzpomínky, šťastné chvilky, zásilky, místo bezpečí a mého útočiště, kam jsem se několikrát tajně schovala, aby mě nikdo nenašel, ačkoliv je to tak jasné, jako stát pod rozsvícenou lampou, bezpečí, něco co znám, něco co mám ráda, bylo by to něco na co bych nezapomněla.

Někdy něco člověku tak hodně přilne k srdci, že se to stane Vaší součástí. A jsem ráda, že to neberu jako nutné zlo tudy chodit, ale jako radost. Protože všechno je to o přístupu ve vlastní hlavě.

Mohla bych se zlobit a mít miliony připomínek na to, že se tudy chodí do kopce a být věčně nespokojená, avšak to se mi nechce. Dám si takovou svou rozcvičku denně a je to v pohodě.

A úplně nejlepší je, když nastane den 9. května to se to datum krásně vyjímá, tam kde se má vyjímat. Krásná devítka a den po slavném vítězství v historii, no není to samo o sobě šťastné znamení, že tady to prostě má být skvělé?

Tak trochu jsem se inspirovala z jedné písničky pro tento článek.

Zdroj obrázku: JILLY WONKER. Pinterest.com [online]. [cit. 15.5.2020]. Dostupný na WWW: https://cz.pinterest.com/pin/586171707733210060/