A jaký jsi měla den?

Jaký jsi měla den, jak se máš, co si dnes všechno prožila a zažila? Co si dneska řešila? Jak to šlo v práci, jak jde prodej? A co je u Tebe nového, jak se Ti spalo, jak se Ti vstávalo?“

Možná obyčejné otázky, ale dokážou člověka potěšit a o to víc, když přijdou jako první od někoho, kdo napíše taky první a aspoň jednou za čas si vzpomene a ozve se první. Umí to potěšit, ono taky nemusíte neustále psát Vy první, nebo se ozývat první někomu, nebo lidem všeobecně. Na nikoho to teď neselektuji, ale obecně. Že je také super, když i na Vás si někdo vzpomene a tuto krásnou věc, zažívám právě od blízkých lidí a přátel. A proto je považuji za blízké, protože dokáží zájem a přátelství opětovat a nestojí to na mém jednostranném zájmu a povídání si s někým, ale že to je vzájemné. Já se ozvu, pak se ozve on/ona a dokážeme si povídat, řekneme si novinky o sobě jak jeden tak druhý a dokážeme si povídat hodiny v kuse a stále si máme co říct. A podotýkám, že to je osobní povídání z očí do očí, není to po telefonu, nebo písmenkách, takže je dokonale vidět i řeč těla a jen tak to nezanikne v paměti mezi ostatními vzpomínkami, nebo zážitky.

Potěší mě samozřejmě i zájem a optání od člověka, od kterého bych takovou otázku nečekala, u koho jsem to již vzdala o přátelství se snažit a tak jsem to už nechala být, nechtěla jsem být jako nějaká vtěrka. Avšak ono to fungovalo dobře a ten člověk se ozval sám. V době, kdy jsem tak nějak tohle vše okolo snahy se s někým přátelit měla u háje tak to fakt potěšilo, přišlo to nečekaně a od nečekané osoby a vážně jsem za to byla a jsem vděčná.

Je to maličkost, která fakt nic nestojí a zabere minutu času z celého dne. Není to nic náročného, co by běžný člověk nezvládl a taky nákladné, aby se někdo necítil ochuzen.

Mobily, klávesnice, aplikace v mobilech, sociální sítě máme téměř každý, hodně lidí je na nich nonstop, ale k čemu to je, když se ani neumí ozvat lidem? K čemu pak ta věc slouží, když ji lidé nepoužívají k čemu byla sestavena?

Nechci to tu nijak kritizovat, spíše tím narážím na to, co ti lidé na těch mobilech, sociálních sítích a aplikacích dělají?

Jsem každopádně vděčná za lidi, kteří se umí ozvat i sami a které upřímně zajímáte a není v tom žádný hned skrytý využívačský záměr, že by se ozvali, jen když něco potřebují a pak Vás neznají.

Prostě jen tak, napsat, ozvat se, zeptat se jak se člověk má, nic víc v tom není a není to žádná zpověď, jen prosté povídání a dopisování si.

Na obyčejné otázky, které jsem vypsala výše, které já jsem psala a píšu velmi často, ptám se, doptávám se, znám je nazpaměť ty otázky, opakují se, ale to neznamená, že jsou nudné, naopak, že to člověka stále a stále zajímá. A pak po nějaké době máte pocit, že když to robíte jen jednostranně, že se moc nikdo na to nezeptá Vás sám od sebe. Tuto informaci, když si uvědomíte tak se zamyslíte nad sebou, co děláte špatně a že byste také chtěli nějakou tu pozornost a starost od ostatních lidí, když už je oslovujete první.

Takže tak shrnu to dnes poměrně rychle, je skvělé, že se mezi lidmi najdou i lidi, kteří se umí ozvat a nenechají to všechno jen na Vás.

Ano, když nemají zájem tak je jasné, že nikoho nenutím aby se přetvařoval a psal někomu, když ani nechce, to je v pořádku. To se dá pochopit, ale proč to někteří lidé neumí se ozvat, když Vám dávají najevo, jak Vás mají rádi a jak si Vás váží? To už právě nechápu.

Ale asi za to může všeobecná pohodlnost lidí, nebo jen prostě si na Vás nevzpomenou, to je celé. A proto děkuji za všechny lidi, kteří se umí ozvat první, napsat a zajímat se, umí se zeptat a umí vést konverzaci. Děkuji za ně, víc takových lidí.

Už nechci jednostranná přátelství a kontakty o tom, že já se ozvu, nebo se někde potkáme a já se budu jen ptát, snažit se, vymýšlet otázky, témata a snažit se doptávat a zajímat se o život toho druhého. Už tak nějak cítím, že si zasloužím víc a chci od života víc, než jen být ta „novinářka“ která se jen zajímá a vyptává se, ačkoliv asi ti lidé o to asi ani nestojí? To nevím, do hlavy nevidím. Ale když vám to někdo neopětuje, tak je to asi nechtěné.

Co víc k tomu dodat? Uvědomuji si tímto vším svou vlastní hodnotu a jsem ráda za to, že jsem prozřela a prozřívám nadále. Ono vše zlé je k něčemu dobré.

Budu moudřejší v tom s kým se přátelit nadále a s kým se na to už můžu vybodnout a pustit to z hlavy. A někdy prostě jen tak budu a ono se ukáže, uvidím kdo se umí ozvat i sám a vzpomene si a kdo ne

A co si o tématu myslíte Vy? Jaký na to máte názor? Taky máte rádi lidi, kteří se umí ozvat sami? A jste Vy těmi, kteří se ozývají první, anebo necháváte lidi, aby se ozvali první Vám?

Zdroj obrázku: WIKIHOW.CZ. Wikihow.cz [online]. [cit. 21.6.2019]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-b%C3%BDt-dobr%C3%BDm-p%C5%99%C3%ADtelem

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *