A přeci to bude budoucnost

Ano, stává se, že život nejde dle plánů a když se na něco těšíte, tak zákonitě se to oddaluje, nebo se to podělá. Co vím já z vlastních zkušeností tak těšit se je sice super, ale když se to takhle kazí často, nebo oddaluje, nebo komplikuje je dobré to přání mít jako cíl, brát ho jako svou budoucnost, ale neupínat se na to. Nebrat to ve stylu „až se to splní a nastane to, tak budu šťastný“ takhle to je upínání se na to. A upínání se škodí, protože to pak nevychází a člověk je depresivní a depresivní a celkově si pak kazí náladu a celý přístup ke všem.

Proto je lepší si to přání, těšit se, však naučit se žít tak, jak to je a naučit se radovat z toho co je momentálně pozitivní a tohle vše brát jako proces ke splnění přání. Brát to přání jako svou budoucnost, která se stane, takže tím pádem depky odhrňte stranou. Prostě jen je k tomu ještě potřeba nějaký proces komplikací, který vás nakonec do vaší nádherné budoucnosti a splněného přání dovede a to stojí za to přeci, že?

Avšak naprosto chápu, jak to dokáže naštvat, když se podělá to, na co se těšíte. Hodně to dokáže rozhodit a zničit momentálně motivaci a chuť do života, nebo chuť do momentální akci, či situace.

Ano, mrzí to dost, nejraději by se na to člověk vykašlal a řekne si, že to nemá smysl, že to stálo za prd a co víc ještě ten život, nebo vesmír po vás chce, abyste vytrpěli a vydrželi. Proč tak moc vás zkouší, než vám dá to, co si přejete. Ano, tyhle vnitřní monology znám moc dobře.

To je prostě na zkocourkování se a vymyškování zároveň. Chi chi. Avšak někdy je to prostě tak, že se věci tak moc zakomplikují, rozpletou, rozpadnou a pak se dají dohromady takovou formou, že je to tak nádherné, že by člověk ani nevěřil. Je to fakt, možná teď to není vidět, ten hloubkový smysl a celý cíl toho všeho, ale ono se to časem vyjeví a budete to vidět v té krásné podobě, jakou jste si přáli a tak jak jste vyřkli vesmíru. A je to těžké nyní vydržet, ale za žádným pořádným a trvalým úspěchem nestála krátká chvíle, nebo pár hodin, jsou to týdny a měsíce a roky dřiny, píle. A rozhodně nejste jediní, kdo zrovna teď ty nepříjemné novinky proklíná, takových lidí je, jen o tom nemluví, nebo to nevidíte, nezdá se vám to, protože všichni okolo se tváří spokojeně, jak jim vyhovuje, to jak žijí, ale to se vždy jen říká tak na oko a říká se jen něco. Málokdo fakt řekne na rovinu do éteru, jak se cítí a co by chtěl ve svém životě jinak.

Nejste na to sami, takových lidí, kteří by chtěli žít jinak, ale momentálně to prostě nejde a tak přežívají, nebo čekají do chvíle, než se to zlepší. Takový je život, není všechno hned a když ano, tak to nestojí za to. Zase až se vám to přání splní a budete žít tu svou budoucnost, tak si pak toho budete vážit a budete moudřejší, tím pádem si myslím, že si to už pak nenecháte vzít a budete si cenit maličkostí. Takže ono to do sebe tohle všechno má hodně. Jen nezoufejte, není tohle konec, ani dýka do zad, tohle je proces transformace, který je leckdy k naštvání, nebo zklamání, ale nezastavujte, pokračujeme dál..

Zdroj obrázku: LAVIGNE, Avril. Youtube.com [online]. [cit. 20.8.2021]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=wPK8ZfYPMkc

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v A přeci to bude budoucnost

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *