Aktivně

Když je stále co dělat, když má člověk aktivity, když má člověk naplněný život, tak obvykle není čas řešit hlouposti okolo. Není čas řešit zbytečnosti, které se stejně vyřeší za pochodu života. Není čas neustále něco rozebírat proč co a jak bylo a proč co se jak stalo, prostě není, žije se, plyne to.

Neustále se vracet, co kdo komu řekl, jak to dopadlo, co se stalo a už není, není na to čas. Řešit, kdo se jak zatvářil a kdo co kde napsal, vážně je to tak důležité?

Stejně se na tom ve většině případů nic moc nevyřeší, jen to samé dokola. Někteří lidé se v tom patlají záměrně, protože stále chtějí mít téma k řešení, neumí prostě vypnout mysl a dělat něco, co je baví, nebo něco, co by je zabavilo mnohem produktivnějším způsobem.

Kdo nemá co dělat, co by ho bavilo, nebo něco co by jej naplňovalo, tak se právě hrabe v takových těch maličkostech, hloupostech tohoto typu a neustále to řeší, pitvá se v tom, někdy se i sebe-lituje, lituje ostatní, řeší dopodrobna všechno a tak dokola. Přitom mu uniká celá pointa volného času a tom v tom, že se může věnovat tomu, co ho baví, nebo co ho bude těšit a nemusí plýtvat energii na něco, co stejně tím nic nevyřeší.

Ve většině případů je to tak, že se jen omílá to samé dokola a nic moudrého z toho nevyplyne.

Nikomu to neberu, ať si každý svůj volný čas tráví dle sebe, to je v pořádku, však nemusím být středem řešení těchto maličkostí a hloupostí. Protože se mi právě stává, že všechno tohle řeší pro mě o hloupostech, je právě tak, že se mě nějakým způsobem dotýká, anebo se to téma týká mě. Což když se o tom dozvím, tak není mi to příjemné, ale beru to. Někdy to smetu ze stolu jak nic a neptám se, někdy se zeptám oč šlo a pak to smetu, anebo se někdy zeptám, pousměju se a pak to smetu ze stolu. Prostě si od toho udržuji zdravý odstup a nadhled.

Řešení blbostí dokáže zatemnit lidský zdravý úsudek a z člověka, který běžně uvažoval rozumem a chytrostí, tak mu to může úplně zatemnit uvažování a může se chovat jako někdo úplně jiný a dočasně se tak změnit v chování.

Myslím si, že převážná část lidí, která takhle řeší každou hloupost, která se kde trhne a i drby do toho počítám, tak se ti lidé nudí a uměle si tak vytváří témata a věci, kterými se můžou zabývat. Nevím, můžu se mýlit, ale je to můj názor. Myslím si, že hodně drbů a tzv. „věčných řešitelů a stěžovatelů“ by vymizelo, kdyby uměli efektivně a produktivně trávit svůj volný čas něčím, co je baví, nějakou aktivitou, či koníčkem.

Nepočítám do toho sledování zpráv, x hodinové telefonáty o tom, co se kde šustne, kdo co kdy měl na sobě a kdo kam šel a věčně sledování internetu a sociálních sítí. Ono, když to člověk umí tohle vypnout, tak teprve pak žije svůj život.

Některým lidem opravdu prospívá, když chodí téměř denně do práce. Nebo, když jsou nonstop vytížení a maj stále co dělat, zařizovat a shánět. Ne, že bych jim přála stres a vytíženost, to ne. Ale ono aspoň nemají čas na to řešit hlouposti, bez kterých jak je vidno se v klidu obejdou.

Místo toho, aby svůj čas, to že ten čas mají a můžou jej trávit jakkoliv, tak jej tráví tím, že drbou, nebo řeší blbosti, které stejně nemůžou ze své pozice ovlivnit.

Jako ano, tak si řeknu, co a jak je nového, ale netrávím tím xy hodin řešením jednoho a toho samého dokola, když stejně to řešení evidentně nemá, nebo s tím nemůžu ze své pozice nic udělat.

Když byste se mnou mluvili v osobním životě někde na procházce, tak bych Vám řekla, že takovým lidem už z toho definitivně „hrabe“. Na někoho velké množství volného času nemá dobrý vliv, protože se pak stává někým jiným a začíná být víc podrážděný, přecitlivělý a vnímavý natolik, že si i vytváří dojmy, které ani nevíte, jak se můžou nabýt. Já nevím, prostě asi neví co s volným časem, pak vznikají uměla nedorozumění, umělé domněnky co a jak je a divíte se tomu.

Nevím. Jsem člověk, který se celkem dobře a rychle dokáže přizpůsobit a svůj život upraví tak, aby mi to vyhovovalo a když mám množství volného času, tak si dokážu najít aktivity, kterým jej vyplním. A to i tak, že ztratím pojem o čase a věnuji se tomu, co mě baví. Prostě žiji, naplánuji si den tak, jak mi to vyhovuje a kdy co jak stíhám a jsem v pohodě. Když se ponořím do aktivity, tak leckdy ani nevím o okolním světě, protože se soustředím jen na tu jednu danou činnost. Moc neumím zvládat dvě věci naráz. Proto, když se třeba něčemu věnuji na PC, nebo na telefonu, tak mám problém vnímat, když na mě ještě někdo mluví a zapamatovat si, co řekl. Vím, je to slabina, ale nejde mi to, vnímám vždy jen jednu věc a na tu se soustředím.

A žiji tak, jak žiji, dělám věci, které mě baví, dávám do toho část sama sebe, své prožitky, emoce a to, co cítím, žiji tím, dýchám pro to. Proto mě při tomto mém zápalu a způsobu žití leckdy něco unikne, něco nezpozoruji, co jiní ano. Ale to prostě přikládám tomu, že žiji přítomným okamžikem a věnuji se tomu, kdo nebo co je pro mě důležité a ne hloupostem bez kterých klidně žít můžu. To je můj názor, ale nikomu to nevnucuji, ať si každý řeší a tráví svůj čas, jak chce a jak uzná za nejlepší. Jen prostě mi nenadávejte za to, že nevycítím vždy každou novinku, nebo že nezpozoruji, co se hned něco událo ve světě drbů, protože je to prostě pro mě okrajová záležitost.

Zdroj obrázku: MANDALA NA KAŽDÝ DEN. Mandala na každý den [online]. [cit. 10.4.2020]. Dostupný na WWW: http://blog.mandalanakazdyden.cz/nalepka/aktivni-zivot/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *