Asi jsem trochu pozadu, avšak mi to nevadí

Leckdy mě až moc rychle pronásledují řeči, otázky a rady toho typu, proč neřeším to, co údajně mám ve svém věku řešit. Podotýkám rovnou, že se tento článek bude týkat takových tých společenských konvencí a rad k věku.

Až moc rychle mě to pronásleduje a od té doby co mi padlo 20 let mám dojem, že lidé se mnou jednají tak, jako kdybych nevěděla co v životě dělat a jak žít.

Trochu mě to až děsí, jak někteří lidé mi do mého věku mohou říct, že již mám svůj věk na to řešit jiné věci než řeším. Nebo, že potřebuji k sobě někoho staršího, nebo proč se poohlížím po mladších drahých polovičkách, proč vlastně se někým takovým zabývám, když je stejně mladší a nemá to dle nich budoucnost.

Samé proč, proč a proč. Toho, koho mi dohazují a doporučují tak ten člověk je na mě moc vyzrálý a moc dopředu a to já ne-e. Pamatuji si doby, kdy mi jedna kamarádka tehdy vybírala kluka dle toho, kdo by se ke mně hodil.

Mě se tehdy líbil jeden takový týpeček, který byl dohola a byl takový správňácký a ona mi zas doporučovala týpka, který měl oproti mě asi dva metry a byl o hodně starší než já. Nyní ten týpek je ženatý a je to tak dobře, já si po této informaci oddychla, že už mi ho konečně nikdo doporučovat nebude, jelikož nikdy nebyl můj typ a spíše mi připadal jako takový tucťák, který mě nezaujal. Neodsoudila jsem jej, jen prostě by to fakt nebyl typ za kterým bych šla, oslovila ho a zamilovala se do něj, ehm nějak prostě ne.

To byla jen taková vsuvka pro pobavení a odlehčení čtiva.

Čím dál tím víc se to hrne a proč tohle a proč tamto, proč se bavím s tím a tím a nebavím se s někým jiným, proč jsem tam a tam a proč jezdím na výlety tam a tam a proč jsem nejela na dovolenou a proč jsem svátky netrávila tak a tak? Proč vlastně dávám více šancí a nevykašlu se na někoho, proč stále doufám a věřím, proč se nebavím s tou a tou?

Spíše si tak říkám, proč jsou ti lidé tak diví a proč mě a každému kdo je takhle sotva dospělí tak hned cpou to, že se má usadit, přestěhovat nejlépe do domu, zadlužit se, stavět, odpustit 6x nevěru, zamilovat se, odmilovat se, odejít pryč, vdát se, rozvést se, pořídit si dítě, pořídit si dětí rovnou 3 a zůstat sedět doma na zadku, nechodit do hospod, nechodit nikam co už nesluší věku, pořídit si auto, být věrná, v životě nekoukat na jiného chlapa/ženu….. a tak dále, můžete doplnit. Spíše mi to celé přijde naprosto na hlavu. Nevím, proč lidé takhle radí, když se je na to nikdo neptal a proč radí takové věci o kterých ani nemůžou vědět, zda je ti lidé fakt chtějí, či vůbec plánují v životě.

Když jim řeknete, že takhle žít nechcete, nebo to neplánujete, tak na Vás vyvalí oči, jako kdybyste spadli z Marsu a už na Vás začnou bědovat s tím, že už je nejvyšší čas a že už máte svůj věk.

A já si tak v duchu říkám: „No jo, jen si kecej prosim tě.“

Protože podle těchto lidí už pomalu asi jsem před hrobem a nestihnu za život asi nic, pokud to neudělám hned, tak jak mi radí. Přitom oni ani netuší v jaké jsem situaci, neví vůbec nic co a jak je možné a troufnu se mi toto radit a toto kydat na mě. Přitom se jich vůbec na nic neptám a nežádám o radu.

Říkám si tak, že se pak nedivím, že se většina lidí cítí staře, když se takhle nechávají od těch ostatních uhánět s tím, že už mají svůj věk, tak se fakt nedivím, že hodně lidí se cítí už zestárle, přitom fyzicky nejsou, ale vše je to o tom na kolik se člověk cítí.

Třeba já ve svém věku se cítím naprosto svěže a hezky a rozhodně si nemyslím, že bych se hned měla usazovat a já nevím co ještě zakládat a dělat a co si na sebe vše vzít za věci a závazky, děkuji, ale nechci.

Cítím se skvěle a mladě a nevidím na tom nic špatného. Upřímně cítím a myslím si, že na tohle všechno co mi kdo radí mám ještě času dost :-).

A ano dovolím si to tvrdit. Cítím se mladě a chci si v životě robit to, co chci já a jak to cítím já, nepotřebuji k tomu své dvorní rádce, oni to určitě neví líp jak já, co je pro mě v životě nejlepší.

A rozhodně nebudu v životě do ničeho spěchat, nebo se hnát, jen proto že by se to „již mělo“ nebo že by to bylo „v mém věku vhodné“.

Upřímně asi takhle, mě nepřijde vhodné takové rady a takové průpovídky vůbec říkat.

A nejsem jediná kdo to tak cítí, kohokoliv se zeptám, kdo je v mém věku, nebo podobně věkově jako já tak se cítí také pod palbou takových průpovídek a všech rad světa. A hodně lidem to vadí, jenže ono se těžko utíká přes takovými lidmi, když je máte ve svém okolí, vím o čem mluvím.

To je stále, co by jak kdo měl udělat a proč já nemám to, co nějaká tamta Gizelka a Bruníček mají? Nu obrazně řečeno a jména jsou smyšlená, ale asi chápete, na co tím směřuji.

Ne, opravdu se necítím staře, špatně, trapně, nebo nějak zaostala z pravěku, jen proto že hodně věcí cítím jinak než tito vše-ználci, fakt ne. Cítím se o to líp a dobře, zdravě, svěže a mladě a na takové pokroky v životě mám času dost.

Pokud to tak v životě budu cítit tak ty kroky urobím, pokud to tak nebudu cítit, tak ty kroky neurobím, avšak nejlepší bude, když se nebude nevyžádaně radit.

A ať vypadám jakkoliv a myslí si ti všeználci cokoliv.

Žiji tak, že nic neplánuji, žiji ze dne na den, jediné mé plány jsou co budu dělat po práci, o volném dnu, anebo jaká akce, koncert se bude konat, případně s kým půjdu ven a kdy, jiné plány dlouhodobé fakt nemám. Uživím se, zaplatím si to co si mám, vyjedu si kam chci a budu si cestovat kam chci, kam to bude táhnout mě, budu se bavit s kým chci, ostatně mám nejlepšího kamaráda, který je mladší než já a rozumí mi víc jak lidé z okolí, za nejbližšího člověka považuji svého bráchu, který je o několik let mladší než já, starším lidem s nabídkou o seznámení na rovinu říkám, že jsem na mladší, že bych jim spíše mohla takhle robit dceru (většina to bohužel nepochopí a ještě si myslí, že vtipkuji, nebo že jsou příliš staří).

Přitom není to osobní proti nikomu, ale já opravdu si připadám v hodně věcech ještě jako dospívající a necítím se na to, že bych měla dělat to, co mi nějací lidé říkají, že bych měla, já po tom prostě netoužím.

Za své blízké považuji i lidi, kteří jsou starší o mnohem víc než já, ale to jsou lidé, kteří mi takové rádoby rad nenutí, berou mě tak, jak jsem a je to něco jiného, je to přátelství na jiné úrovni, když bych to tak měla lidsky povědět. Berou mě a respektuji tak, jak jsem, zbytečně neradí, jen když se ptám a vzájemně dokážeme se bavit a povídat si o lecčem a to se mi líbí a je to i důvodem proč to tak funguje, za což jsem ráda.

A opravdu mi nervy netrhá a nehysterčím kvůli tomu, že ostatní lidé, kteří se mnou chodili do školy tak už jsou buď ve stavu manželském nebo mají dítě, já jim to přeji, je krásné je vidět šťastné. Avšak já to takhle v tuhle chvíli opravdu nechci jak to mají oni, líbí se mi svůj život a baví mě neplánovat dlouhodobě, snila jsem o tom většinu svého života, tak si to chci užít, však od toho život je, aby se žil a užíval.

Jsem sama sebe a dospět v tomto ohledu moc nechci. Teď to asi znělo hodně puberťácky, ale je to tak, chci si ten život užívat, řešení a trápení a čehosi bylo za poslední měsíce hodně, teď to chce něco odlehčenějšího. A dokud se cítím takhle dobře a svěže tak si ten život chci užívat, protože kdy jindy než teď?

Zdroj obrázku: CHRIS HADLEY. Wikihow.com [online]. [cit. 12.10.2018]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.com/Be-a-Beautiful-Teenager

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *