Až jednoho dne se vrátíš, tak já už budu za humny budovat své štěstí…

Na některé lidi bychom se v životě vyloženě načekali. Vyloženě bychom čekali dlouhá léta, než se odhodlají k nějakému kloudnému rozhodnutí a vyjádření.

Tací lidé neradi se pro něco rozhodují, anebo se ani rozhodnout nechcou, jen prostě je baví je to tak jak je to nyní. Nuže však jim to možná vyhovuje, problém nastává když to nevyhovuje nám. A tudíž je nasnadě otázka – Počkat na toho druhého, anebo jít dál svým životem?

Co jsem se setkala za život s lidmi tak hodně lidí čekalo. Ale načekalo se a někteří stále ještě čekají. Přijde mi to depresivní a smutné, když čekáte na někoho, kdo je hodně daleko za vámi a ani nechce jít Vaším stejným tempem/krokem. Jelikož prostě kdyby chtěl tak už je dávno vedle Vás. Ale není a Vy čekáte, než se něco stane, než napíše, než se ozve, než se rozhodne, než si vyřeší svůj život a takhle můžete čekat až do stáří.

Avšak neuvědomujete si fakt a to, že Vám život utíká před nosem a mezi prsty Vám protékají měsíce jako vody a roky jako kapky vody. Protože ten život stále plyne dál, ať na někoho čekáte či ne.

Zatímco Vy čekáte a nehnete se z místa tak jste toho mohli tolik zažít, mohli jste se životem pohnout tak jak chcete a mohli jste být už někde jinde. Jenže ten druhý ne a ne se pohnout.

Tudíž co zbývá, než Vám dojde trpělivosti tak budete zřejmě čekat, ale až Vám ta trpělivost dojde, nebo až ten člověk si Vás přestane vážit a až Vám vlastně dojde, že kdyby to bylo správné spojení tak by ten člověk byl vedle Vás a šel by do toho s vámi klidně hned, nebo by Vám odpověď dal hned tak potom zjistíte, že je správné si řídit svůj život dle sebe, nehledě na to, zda s Vámi do toho někdo půjde či ne.

Když se chce dá se leccos sehnat, zjistit, změnit, posunout. Neříkám, že je to jednoduché ze sekundy na sekundu, avšak není to tak nemožné, aby se s tím čekalo několik let.

Proč vlastně čekat na něco, co nikdy nepřijde, na vlak, který nepřijede, jelikož má několikaleté zpoždění. Proč vlastně čekat na někoho, kdo Vám odpověď nehodlá dát? Proč čekat na někoho u koho víte, že ani nechce pro Vás nic obětovat a nic do toho dát? Proč?

Když vlastně to byl celé Váš nápad a jelikož Vám na tom člověku záleží tak chcete, aby šel tou cestou s Vámi, avšak až  v tomto momentě zjistíte, že vlastně ten člověk se k tomu až tak nemá. Že ta jeho velká láska není až tak velká láska, že to byla jen slova momentu, avšak ne hluboké city.

Činy žádné, slova přehnaná a ubezpečující, však k čemu? Vy potřebujete jít životem dál, je ten nejsprávnější okamžik, avšak ne s tím od koho byste to chtěli. Místo toho člověka se buď rozhodnete nakonec jít do toho sami, anebo se k Vám připojí někdo od koho byste to vůbec nečekali. Avšak ten člověk má od té vaší lásky zásadní rozdíl a ten, že je po Vašem boku, zatímco ta Vaše láska je za vámi daleko a ani Vás nechce dohonit.

Tudíž vážně dojdete k tomu, že toho člověka necháte být a půjdete si svou cestou, jelikož tušíte, že Vás ani nebude postrádat. A je tomu tak, nějakou dobou Vás postrádat nebude, Vy si mezitím budete užívat život dle svého, sice se Vám po té lásce posteskne, avšak jak si budete budovat svůj nový život jinde a s jiným člověkem tak najdete i jiné štěstí a naplnění ve svém životě a vlastně přehodnotíte svůj život tak, že jste vlastně šťastní za tuto volbu. A už ani nebudete čekat, že se už v té době bývalá láska ozve a vrátí.

A ano, vrátí se a ozve se zrovna v tu dobu, kdy Vy už budete dávno za humny, na jiném místě, v jiné situaci a s jiným člověkem a šťastní :). A v tu chvíli můžete dokonale říct: „Je hezké, že ses ozval/a, je hezké, že sis vzpomněl/a, ale já na tebe čekal/a dost dlouho a za tu dobu jsem pochopil/a, že chci svůj život ještě žít a za tu dobu jsem už někde jinde, takže je mi to líto, avšak už je vážně pozdě.“

Bude to dokonalá lekce pro vaši bývalou lásku a pro Vás skutek spravedlnosti, že skutečně se to dotyčnému vrátilo a že vlastně on zůstal tam kde je a Vy jste již někde jinde a že jste takto šťastnější a nezmeškali tak svou životní šanci si svůj život tvořit dle svého. A tentokrát Vy již budete „na koni“ Vy budete mít navrch a můžete to s klidem říct, protože jste si to vybudovali Vy a zasloužili si to. A on/a může tak maximálně zaplakat nad rozlitým mlékem a nad svou nerozhodností, že se nedokázal rozhoupat a být s Vámi, když byla ta možnost.

A co Vy, čekali byste? Anebo byste se chopili příležitosti a šli si za svými sny? 🙂

Zdroj obrázku: Petr Pírek Černohorský