Beru s humorem

Asi jste si všimli, nebo někteří si všimli, či nevšimli vůbec. Že si z hodně věcí dělám srandu a to jak na sociálních sítích, tak hlavně i v článcích. Možná to někdy špatně vyzní, že se někomu vysmívám, nebo pomlouvám, ale takhle bych to vyloženě nebrala. Nejsem škodolibý typ člověka, naopak považuji se za přátelského a hodného člověka, který miluje lidi. Jen prostě mám špatný odhad na lidi, ačkoliv lidem věřím a mám je ráda a občas mívám takovou tu lidovou smůlu. Avšak to, že si postěžuji, nebo si vystřelím z někoho, či z toho co se děje mezi lidmi, nebo ve společnosti to neznamená, že jsem škodolibý či nepřátelský typ, jen prostě mám ráda, když některé věci prostě odlehčím, nemusí se přeci vše brát vážně.

Pomáhá mi to se s tím vším popasovat, přijmout to jak to je. Ono umět si udělat srandu z běžných věcí, nebo lidí, které se zdají zdánlivě normální pomáhá se vyrovnat s tím, když vám něco vadí, nebo stresuje. Humor je prosté lék. A tak jsem se naučila nebrat vše doslova a netrápit se věci, nebo lidmi, které běžně nemůžu změnit, či ovlivnit a tak si z toho udělám srandu, někdy i sarkasticky, nebo si zdravě vystřelím z toho, co a jak je, nebo co se mi děje a směju se tomu. Všechno je pak veselejší a lepší a úplně je nejlepší najít někoho, kdo má stejný smysl pro humor jako já a to díky Vesmíru a vlastnímu úsilí mám takové lidi ve svém životě a hlavně svého parťáka.

To je prostě jako balzám, když jsem ve společnosti někoho, nebo více lidí se kterými si notuji a nemusím se bát říct klidně nějaký ostřejší vtip, nebo přirovnání, či nějakou sarkastickou poznámku a zasmát se tomu od srdce. Je to balzám fakt že jo. Nemuset se hlídat, co můžu a nemůžu říct, přerovnávat v hlavě slova, která říct a která ne. Brzdit nějaký ten vulgarismus a použít jen nějaký jemnější. Prostě se nehlídat a říct to otevřeně.

Někdy když mám den, kdy potkávám samé blbce a přijde mi, že jediné o co těm lidem je vidět mou jakoukoliv reakci a to jinou než přátelskou, či usměvavou. Nebo když mi někdo dává najevo, že on/a je něco víc a já mám uhýbat na chodníku, či silnici, nebo když někdo ve frontě naznačuje, že má právo jít k přepážce dřív než já, tak si říkám, že jestli nemám nepřátelské a negativistické myšlenky, když si přiznám, že mě to štve a ty lidi bych vylískala výchovně. Ale pak si řeknu, že vlastně ne, že nemůžu neustále jen někomu uhýbat a ustupovat a to nejen na chodníku, silnici, či ve frontě a to je vlastně i hezky vyobrazeno doslova. Že si taky musím stát za svým a brát sama sebe důležitě, že jsem rovnocenná komukoliv jinému, kdo tu je a žije. A mám stejně tak nárok na to jít první, vepředu a stát v popředí tak jako kdokoliv jiný a je jedno zda ten člověk má patery dětí, je o pár let starší, nebo si hraje na to, že je nemocnější a neschopnější ustát frontu. Mám tak stejné právo a nárok, jako kdokoliv jiný. Takže si myslím, že je v pořádku, když vás někdo a něco naštve a vadí vám a pak se tomu umíte zasmát, jak dokážou být lidi namyšlení, hloupí a stádovití. A nemusíte se tím trápit, že si lidé vás nebo něco nárokují. Smích a humor se nad tím zasmát co se stalo, kdo se jak zachoval a ztrapnil je lék, jak to ze sebe smýt a vypustit veškeré negativní emoce, které v tu chvíli jste pocítily, nebo vám to připadalo negativní. Rozhodně doporučuji a není na tom nic špatného a nebudete špatný člověk jen proto, že se budete po vašem s tím co se děje vyrovnávat smíchem a humorem.

Zdroj obrázku: GOODFON. wallhere.com/ [online]. [cit. 17.12.2021]. Dostupný na WWW: https://wallhere.com/cs/wallpaper/804399