Beru to prakticky a reálně

Někdy si tak říkám, zda neberu život a vztahy mezi lidmi až moc pragmaticky. Zda nepřehlížím to kouzlo toho všeho, co se nedá prakticky pochopit a ani uchopit. Možná ano, nevím.

Vztahy mezi lidmi by asi měly být takové, že je nelze pochopit logicky, mělo by to obsahovat spousty lásky, přátelství, tolerance, vzájemné respektu, když to jde tak i pochopení, když to nejde tak jen respektu a tolerance a hojně odpuštění. Bez toho nejde dlouhodobě nic udržet. A mělo by i po tom odpuštění to být stále takové krásné, že ti to zamotá hlavu, hřeje srdce a cítíš klid. I přes to všechno, stále bys měl cítit, že máš toho člověka rád a jsi za něj rád, že ho ve svém životě máš.

To je moje představa o vztazích, přátelství mezi lidmi. Asi by to tak mělo fungovat a leckdy ani nemusíš vše chápat mozkem, stačí respektovat a hodně milovat, nechápat to rozumově, leckdy se ti to nepodaří.

Naučila jsem se, že muže nemusíš vůbec pochopit, leckdy dělají hlouposti, kteří ani sami nechápu, hojně je ovlivňují jejich vnitřní traumata a strachy, které dávají neohrabaně najevo, pak se za ně stydí, někteří nestydí. Leckdy se rozhodnou ani neví proč co a jak. A kdybys to všechno měl/a chápat tak ti z toho jde hlava kolem a pokládáš mu jen otázky „proč, co si tím sledoval, jak přemýšlíš, atd. atd“ proto je lepší to nechat být, jenom prostě říct, že to co udělal nikam nevedlo a bylo k ničemu, že to příště udělá líp a nechápej už nic, nepiplej se za tím co byla příčina, nech to být, respektuj a měj ho rád/a takový jaký je. Pro tvé štěstí a jeho štěstí.

Možná někdy postrádám tu kouzelnost vztahů, protože už po zkušenostech s lidmi dokážu leccos odhadnout, jak se budou chovat a jak budou uvažovat. A když už člověk ví, jak někteří lidé přemýšlí, tak už tě to nepřekvapuje a tak nějak víš, co se bude dít a jak to dopadne, nebo tedy v mém případě nedopadne. A tak mě to někdy i fakt nudí, protože ono se to fakt stane a já vidím ty scénáře po další a po další, nejprve ve svých vizích a pak i v reálu. A pokaždé si tak vzdušně přeji „ať tenhle je v pohodě a není takový sobec“ a to je jen vzdušné přání do éteru, které se neplní a vyplní se má vize a parťákova, protože vidím, jak to nedopadne a jak zas bude sobec a jak zas nebude komunikovat, jak zas udělá nějakou věc, která raní a kterou by prostě dělat neměl. A takhle to dopadá stále dokola, zacykluje se to, je to kruh.

Kruhy nemám ráda, nedá se z nich utéct, celkově kolečka nemám ráda, ale je to vedlejší. A tak nějak si už prostě nedělám ty iluze, že bych té víře a důvěře v toho nového člověka tak propadla, aspoň zatím. Ale tak moc si přeji tomu kouzlu propadnout, důvěřovat, nechat se okouzlit, pobláznit a vnímat ty vztahy víc intenzivně. Jenže tak nějak jsem tím přechucená a přesycená a když se to vlastně děje dle různých scénářů, které znám, tak mě to vážně nudí. Jen zas jednostranný zájem z mé strany, ujišťovat o blbostech o věčném přátelství či lásce (která stejně za pár týdnů se změní v neznámost), jen ujišťování slovní – fyzicky a reálné nepřipadá v úvahu, protože z toho reálného vždy nějak záhadně sejde, jednostranné otázky, jednostranná konverzace, která někdy místo pohodového bavení jako cíl vypadá spíše jako snažení blbce s negramotem, anebo přátelský výslech, který rozhodně nemá být jako výslech. Psané ujišťování o něčím vzhledu, povaze a i když napíšeš svou naprostou rozdílnou představu o ideálním partnerovi a on svou naprostou odlišnou představu o ideální partnerce, kterou nemůže nikdy splnit, protože to prostě není možné, tak jen ujišťování a nalhávání si, že vlastně vaše představy jsou velmi podobné a jak si rozumíte. A když chceš, aby ti to v reálu ukázal a dokázal jak super atraktivní borec to je a posunulo se to dál, tak to prostě záhadně skončí a najednou už se neozývá, nepíše, neodpovídá, přitom telefon používá. A aby se z toho krásně vyvléknul, tak těsně před jakože sjednaným termínem z jedné strany, tak to náhle zruší a vymlouvá se, že mu do toho vlezlo tohle a tamto a že ho někdo potřebuje atd. A pak propadej kouzlu přátelství či lásky, když se tohle děje pořád a pořád a víš, že to k tomu směřuje. Tak pak nebuď znechucen. A proto jsem pragmatik, protože dokud ten člověk fakt osobně nepřijde na sjednané místo tak mu prostě nevěřím nic, jsou to jen kecy a to napíše lidí.

Zdroj obrázku: © 2009-2021. DEPOSITPHOTOS, INC. USA. ALL RIGHTS RESERVED.. cz.depositphotos.com/ [online]. [cit. 22.12.2021]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/stock-footage/emoji.html