Bez Vás o Vás

Dovolím si tímto článkem otevřít téma na které se mi těžko mluvilo po celý život, však nyní beru příležitost o tom napsat a věřím, že nejsem jediná na světě, kdo to tak cítí tak jako já.

V životě, když se pohybujete v jistém okruhu lidí, kteří jsou pro vás důležití a dá se říci, že s nimi trávíte podstatnou část dne, dní, týdnů, atd. Tak je jisté, že s těmi lidmi zažíváte to dobré, sdílíte radosti, veselosti, úspěchy atd., avšak prožíváte a probíráte vzájemně i to zlé, sdílíte neúspěchy, smolné dni, špatné nálady, či řešíte krizové situace.

Takhle nejvíce poznáte lidi se kterými žijete, či nejvíce trávíte čas. Jelikož vidíte jejich reakce za jakékoliv situace.

discriminating outsider racism or intolerance concept with goldfish and hand

Však upřímně když už se pohybujete v jistém okruhu lidí tak nějak časem jste se s nimi žili a máte za to, že mezi ně patříte a že Váš názor a pohled na věc je důležitý.

Nu, to ještě nevíte že to vůbec není pravda a jak snadno a rychle jste vyvedeni z omylu, když se začne řešit krizová situace ze které jste vyšachováni ani nevíte jak.

Dejme tomu, řeší se nějaká krizová situace, která je pro ten okruh lidí důležitá, dotýká se to i Vás i ostatních zúčastněných. Nu, však řeší se jen to samé stále dokola, kdykoliv za nimi přijdete, jen se tam mele to jedno a to samé téma dokola ze všech stran. Mluví o tom všude, kam jdou, brečí po všech koutech, naříkají a celkově ta situace trvá-li několik dnů tak je velice depresivní, vyčerpávající a bere sílu. Jenže oni se v tom stále hnípou, rýpou a řeší věci stále dokola. Vy jste k tomu řekli svůj názor, jiný než je jejich, ale ten jakoby nepřipadal v úvahu, prostě jakoby byl nevyslyšen a zas řeší to dokola to samé. To je akorát tak na zbláznění, ale dejme tomu přijmete ten fakt, že Vy asi tomu nepomůžete, že si to stejně řeší po svém, přijmete tedy ten fakt, že Váš názor nevzali v potaz, ok. Avšak tak nějak očekáváte a chcete se toho závěrečného rozsudku, či rozhodnutí zúčastnit, jelikož i Vás se to týká. Nu, však když se zeptáte na verdikt, je Vás sice sdělen, ale tím tónem, že si to rozhodli o Vás bez Vás a že si to udělají tak a tak a Vy se toho můžete zúčastnit – pokud chcete, ale taky nemusíte.

Tím Vám jasně dali najevo, že s Vámi nepočítají a že vlastně si vystačí na vše sami a jsou jen sami pro sebe a neberou ohled na to, jak se vlastně cítíte Vy, jak to vidíte Vy, jak jste to vnímali a Vaši účast už vůbec nebyla brána v potaz.

Opravdu toto zamrzí, protože máte pocit jako kdybyste celou tu dobu, kdy jste se snažili někam patřit tak najednou jakoby Vás vyřadili, sundali a vyhodili z kola ven.

Zamrzí, zabolí a zastřelí to ve Vás v tu chvíli jakýkoliv krásný pocit. Cítíte se znovu jak outsider od všeho, nepochopen, protože nejvíce na tom mrzí to, že nedrželi všichni při sobě, ale jen oni při sobě. Bez Vás o Vás.

Prostě ten pocit, že Vás nepotřebují, ačkoliv Vy byste se rádi angažovali a účastnili, ale čím víc se angažujete, tím víc je to špatně.

Když se zeptáte, je to taky špatně, Váš názor nepřijmout, způsob řešení též ne, tak co potom máte robit?

A když se trochu zajímáte jak k tomu názoru přišli, tak opět jen mezi sebou a dokonce se na řešení podílel člověk, kterého se ta situace absolutně netýkala a je pro ně absolutně cizí, tak ten člověk tedy radil a řešil situaci za Vás, ačkoliv se ho situace netýkala.

Toto zamrzí, připadáte si naprosto neschopně a hloupě. A když se rozčílíte a řeknete svůj názor, že takhle si to nepředstavujete a proč se do toho angažuje úplně cizí člověk tak nakonec se vše obrátí proti Vám a teprve až když prásknete s dveřmi a odejdete tak teprve po nějaké době, co jste pryč tak teprve pak přijde zpráva o tom, ať se vrátíte a neřešíte to.

Celkem brzy – když to povím takto ironicky. V tu chvíli, kdy se to mělo řešit, tak se mlčelo. To asi vždy musí člověk opravdu se vytočit, zakřičet a prásknout s dveřmi a odejít, aby na sebe upozornil, že žije?

Opravdu ignorace a totálně dát najevo pocit někomu, že si to vyřešíte bez něj tak to je jak nabroušená kudla vražená v nečekanou chvíli do zad od těch, kterým nejvíce věříte.

Ale co už. Dostaví se Vám pocit, že bude lepší jít sám za sebe a nikam raději nechtít patřit. Jít si svou cestou a hledat tak dál okruh lidí, či spřízněnou duši, která si prožila něco podobného jak Vy a tudíž dojdete ke spřízněnosti a oboustrannému pochopení.

Zamrzí to vše člověka, zabolí to na srdci, ale jelikož já osobně jsem člověk co má k sobě úctu a hrdost tak nemám potřebu nikomu se vtírat a angažovat se za „zadkem“ těch lidí a doprošovat se informací a všeho.

Buď se budeme všichni brát s respektem, tolerancí a držet při sobě, anebo to nemá cenu, nepůjdu pod svou cenu. Raději si najdu své útočiště.

Jak tuto situaci řešit? Kdybych věděla na tutovku tak Vám to povím, ale nevím. Každopádně došla jsem k nejrozumnějšímu řešení a to je, že je lepší být sám sebou a stát si za svým. Pokud nechtějí můj názor, nenutit, raději se distancovat, respektovat sám sebe a své pocity, nehrotit situaci ještě víc, raději se vzdálit od toho. Když nechtějí poradit a řešit to se mnou tak se neangažovat a rozhodně se neponižovat tím, že by se člověk doprošoval, to vůbec. Jednoduše „nechat to být“ a nenárokovat si nic. Jít sám za sebe, důvěřovat, že to vyřeší sami beze mě a nechovat se sobecky.

Jak byste takovou situaci řešili Vy? Zažili jste to někdy taky? Jak jste to prožívali?

 

Zdroj obrázku: GUNNAR3000. depositphotos.com [online]. [cit. 8.7.2016]. Dostupný na WWW: http://cz.depositphotos.com/7292170/stock-photo-discriminating-outsider.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *