Bráním se

Stále něco špatně, stále to dělám údajně špatně, stále je tohle, co se ti na mě nelíbí a zas tohle jsem udělala jinak než sis přál.

Když jsem si dovolila to už neudělat radši vůbec, aby nebylo zle, protože jsem chtěla klid tak to zas bylo špatně. Už se tomu začínám smát, jak je to komické, ale pak mi zasadíš ránu a mě to vezme sil na celé dni a přežívám. Pak se to zlepší a já jsem lepší, paradoxně mi pomáhá aktivita a práce na nabrání sil. Přebiju to tím tohle všechno, tenhle všechen hnus, který jen kydáš.

Všechny ty výtky a všechno to tvoje spratské jednání mám před očima a o to víc zaberu, o to víc mi to jde.

Když sis nápravu vynutil tak je to dobře, nebo špatně? Stále špatně, protože zas se ti nelíbí něco jiného a údajně jsem něco neudělala, protože si to očekával. Jasné a já asi můžu za celou nespravedlnost světa, že? A taky za tvou náladu a za všechno.

Na mě samá chyba, to ti nevadí kritizovat, ale sám se kritiky bojíš, jak paradoxní, že?

Víš, někdy bych ti tu veřejnou kritiku přála, abys věděl jaký to je a jak je nám všem ostatním lidem. A jak je třeba mě.

Hádat se nechci, už i sama navrhuji mír a klid, avšak ty zase do mě vendluješ a zas máš výtku, tak se nediv, že se pak bráním a taky ti to vpálím tak jak to vidím, samozřejmě že nesouhlasíš a zas mi něco dalšího vpálíš. Ano, jasný, jsi v tomhle mistr, ale pak najednou navrhuješ mír, já souhlasím. Jenže moc dlouho ti to nevydrží a zas vendluješ do mě, co zas jsem udělala špatně. Tak mě to už stačí, jelikož tyhle dohady mi berou akorát čas a sílu, jsem pak KO po celý den i dni a takhle žít nechci, jen to ze mě saje život. Tak už nevím co dál, tak řeknu, ať už si ty výtky necháš na osobní jednání, že mi pak jeden den můžeš osobně vynadat a že si to vyříkáme už jednou pro vždy a na to najednou nic…. Jako kdyby se nic nestalo a jsi jak milius. Tak co to je, toto?

Já už odhodlaná, že půjdu do boje a je mi jedno, jak to dopadne, jediné co chci tak klid, ať už s tebou, nebo bez tebe. Za ten klid už mi to prostě stojí ten jeden den tomu obětovat a no nakonec nic žádná odezva a miloučké chování.

Aha, to stačilo tak málo? To nebyla pohružka, to byl návrh na toto nekonečně řešení čehosi nekončícího, co jsem si už nenechala líbit.

Víš ono když člověku ubližuješ, tak budeš ubližovat do té doby dokud bude mít sil to zvládat, ale pak jednoho dne z poslední sil se zvedne a rafne tě, tak jako pes, nebo vlk, bude se bránit.

A pak se ožene po Tobě a najednou se budeš divit, že tě rafne a bude tě to taky bolet, protože každý v sobě má nějaký pud sebezáchovy.

Písemně div bys mi nevypsal sloh v čem všem jsem špatná a co dělám blbě, přitom Ty neděláš nic, nehneš ani zadečkem pro mě a ani pro ostatní lidi a když ty nemáš čas tak všichni musí počkat, ale když ty máš čas, tak se všichni musí posadit z Tebe, ale ono v realitě tohle vypadá jinak. V realitě si nic z toho, co nacvičuješ vůbec netroufneš, to sklopíš hlavu a šoupeš nohama před každým koho potkáš.

Nediv se, když se takhle chováš tak se lidi brání a pak ti taky leccos šoupnou nazpátek. Běžní, jiní lidé by se s Tebou takhle necrcali, po pár výtkách by tě poslali do háje a ještě ti vpálili pravdu to, jak se chováš.

Tebe by to akorát zakomplexovalo víc a pak bys byl na mě ještě horší, protože svoje komplexy by sis na mě akorát vyléval. A takhle si to myslím já i další mí přátelé a rodina. Mám podporu a jsem za ní ráda.

A ano zasloužíš si přesně to o čem říkáš, že se toho bojíš. Bojíš se odmítnutí, fajn přeji ti odmítnutí, protože mě si odmítal pořád.

Bojíš se kritiky? Přeji ti jí, protože mě kritizuješ pořád, abys věděl jaké to je, třeba by ses naučil líp chovat.

Připadá ti, že na tebe kašlu? Přeji ti někoho do koho se zamiluješ a on/ona tě nebude chtít a odmítat tě soustavně a ošklivě.

A nepřeji nic zlého, přeji ti lekce, abys věděl jak ses ty dokázal chovat, abys věděl jaké to je a přimělo tě to se nad sebou zamyslet a být lepším člověkem.

Nemstím se, jen se prostě bráním, jsem člověk a zasloužím si krásný život a krásná přátelství a ne tenhle neustálý kolotoč, který mi akorát žere energii, čas a životní sílu. Saje to ze mě sil neuvěřitelně. Už je toho dost. Mysli si co chceš, ale je toho dost.

Vynáším tímto věci na povrch tak jak jsou, aby to nevypadalo, že jsi nějaká chudinka, která dělala první poslední, chci aby všichni viděli, že jsi zakomplexovaný člověk, který by měl se sebou něco dělat, protože já už to snášet nechci.

Zdroj obrázku: LAVIGNE, Avril. Youtube.com [online]. [cit. 22.11.2019]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=onPaBhiJxEE

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *