Budu tě ignorovat tak, že i ty zapochybíš o své existenci

Možná silná slova, možná drsná slova, ale někteří lidé si nic jiného nezaslouží.

Obvykle Vás minulost tak, jako mě naučí být tvrdým a silným, jelikož dokud jste měkcí a snadno si necháte dovolit si k Vám leccos tak pak na to doplácíte.

Nebudu říkat a připomínat to, že je neskonalým faktem to, že lidé si k Vám dovolí jen tolik, kolik Vy jim dovolíte a že je leckdy třeba opravdu být tvrdí k těm, kteří neznají úctu a neznají ani slovo odpuštění co znamená, jelikož to berou jen jako plané slovo, které ve chvilce zmuchlají a Vaše city a pocity počůrají ještě ve chvíli, kdy jim odpouštíte, jelikož nemají rádi Vás, mají rádi jen sami sebe a slova ohleduplnost jim nic neříkají.

Nuže dost o tom.

Dejme tomu, že s některými lidmi už po nesčetném odpuštění a jejich prosíku zkrátka zjistíte, že se s nimi bavit nemůžete a ani nechcete, jelikož Vám kontakt s nimi nedělá dobře, dostali Vás na dno bůh ví co Vám vše ještě provedli, každopádně bylo to odporné a hanebné co si budeme povídat, jisté věci se prostě nedělají a odpouští se spíše jen pro svůj klid, avšak nikoliv tak, že by se na to zapomnělo.

Na takové lidi mám jednoduchou, nenáročnou a hodně silnou strategii a taktiku, která nikdy nezklamala. Přerušila jsem veškerý kontakt, kde to šlo jsem blokovala možnost kontaktu, viz aplikace, sociální sítě, telefon apod. a normálně když jsem je třeba potkala na ulici tak jsem je ignorovala, jakoby nebyli, anebo jsem je pozdravila „Dobrý den“.

Prostě těžký ignor na toho člověka, či na ty lidi, dala jsem si do hlavy vlastně to, že pro mě jsou ti lidé již naprosto cizí a tak se k nim jako k cizím budu chovat.

Přijala jsem to jako pravdu v tom, že pro mě jsou již cizí a dám jim to takto najevo. A to opravdu najevo, i kdyby klečeli u mých nohou a prosili o kontakt, přátelství, či co, prostě NE. I kdyby leželi nahý přede mnou, prostě ne. I kdyby posílali některé rádoby dárečky na usmíření, prostě NE.

Neznali mou lidskou hodnotu, když měli možnost, tak proč bych jim najednou teď měla věřit, že tu hodnotu znají.

Ano, jsem tvrdá, ať si mě kdo chce odsoudí, ale jsem za to ráda jaká jsem. Díky této těžké ignoraci určitých lidí jsem dosáhla svého klidu a více času sama na sebe a na to, co mě skutečně zajímá a co má cenu a hodnotu řešit.

Dříve jsem řešila nesmysly ohledně jiných lidí, které se mě netýkali a jen mi brali energii. Nesmysl a zbytečnost to byla, teď to vidím.

Řešila jsem prostě hlouposti jiných lidí, které jsem ani ovlivnit nemohla, místo toho abych tu pozornost věnovala sobě a tomu, co ovlivnit mohu. To byla má chyba a proto mě to tak oslabovalo. Však když tomu člověku, nebo těm lidem určitým nevěnujete žádnou pozornost, žádná energie Vám nemůže unikat, maximálně Vám to může dát a to úsměv na rtech a klid na srdci a v mém případě i výtlem smíchu, když zajdu dostatečně daleko od toho člověka.

Hrdost sama na sebe, že jsem to dokázala a že jsem vlastně toho dříve namyšleného a arogantního člověka sesadila úplně do reality, kterou jsem si sama zvolila a on/ona s tím nemůže nic dělat.

Nejsem namyšlená a ani nejsem nějaká radikalistka, však tohle jsou extrémy se kterými jsem se setkala a tohle je totálně sundalo do hodně velké pokory, což se mi pak začalo vracet tak, že mi ti lidé po někom začali vzkazovat, jak se mi za všechno omlouvají, začali skrze jiné lidi vyzvídat na mě a najednou o mě měli strašlivou starost.

No co jsem si tak mohla pomyslet o tom? Byla bych vulgární, ale sdělím to slušně „To určitě, ještě se Vám budu zpovídat.“ „Co je Vám do toho“. Asi tak nějak, pro mě cizí člověk a nadále bude.

Je sice hezké posílat omluvy, ráda přijmu ok, avšak u některých lidí se bavit už prostě nechci a jsou pro mě cizí. Když jde z neznámého člověka udělat známého a kamaráda, tak to jde i opačně, přišla jsem na to.

A upřímně těžká ignorace je leckdy všelék na nedorozumění, či dlouhodobé využívání Vaší osoby ve prospěch někoho jiného, je to všelék na podvodníky, lháře, využívače, kecaly, drbny a další.

Musím uznat, že jistý člověk tak moc neunesl to, že jsem ho začala těžce ignorovat a stal se pro mě ze dne na den cizí, že se mu zhoršil psychický stav. Nebudu více rozebírat co a jak, však je tomu tak a ten člověk má psychickou poruchu, je mi toho člověka líto, avšak co já s tím mám dělat, mám svůj život a pokud budu tomu člověku oddaně pomáhat tak jako kdysy tak mě zas jen zneužije, obere o něco, bude vymáhat po mě peníze a tak. Nechci, děkuji, stačilo.

Až tak dokáže být ignorace silná, avšak vždy když ignoruji, mám k tomu důvodu a dost přesvědčivý důvod.

Naučila jsem se být nekompromisní s takovými lidmi.

Lidi obecně ráda mám, však vybírám si s kým se budu bavit a komu co odpustím, vybírám si tak, jako lidi si vybírají taky.

Nejsem světospásná abych zrovna já všem odpouštěla a mě lidé nic. Nejsem, jsem také jen člověk a když ostatní jsou na mě striktní tak si to mohu dovolit taky.

Nevadí mi, že díky tomu nebudu svatá, o to mi nikdy nešlo, vždy jsem byla rebel a tohle mě ten pocit dodává. Mít svůj život, svobodu si lidi vybírat koho jak si připustit k tělu, komu a jak se otevřít, prostě dle sebe, tak jak si to určím já, to je právě to moje, to co mě vždy specifikovalo.

A to, že někdo neunese nyní moji ignoraci? Promiňte, ale měli jste si vážit mě jako člověka, teď už jen můžete plakat nad rozlitým mlékem, anebo se k tomu postavit rozumně, uznat chybu a šoupat nohama a žít dál svůj život. Vždyť jsme jen lidi a prostě se naše cesty rozešli a už se nikdy nesejdou, takový je život a já to plně respektuji.

Ano, ignorace je silná a těžká a proto ji věnuji jen lidem, kteří se ke mně jako nepřátelé chovali.

Článek věnuji všem lidem se kterými jsem se přestala bavit a se kterými se již bavit nechci a víme to o sobě. Jelikož když já se s někým přestanu bavit tak to ví obě strany, v tom tkví aspoň ta férovost.

Viz doplňující článek k tématu.

Zdroj obrázku: internet, nevím přesně omlouvám se