Být sám k sobě fér a nelitovat svých rozhodnutí

Jako lidé máme tendenci si svá rozhodnutí promýšlet, i nepromýšlet a činit je rovnou. Následky svých rozhodnutí chtě ne-chtě pocítíme poměrně brzy. Jsou lidé, kteří svých rozhodnutích litují, někteří jich nelitují, ani v případě, že si sami sobě uškodili.

Někteří lidé si nechtějí některé věci přiznat, jelikož doufají, že nejsou, avšak ono tomu tak skutečně je a tím, že je nevidíme ty věci nezmizí. Sami od sebe určitě ne.

Leckdy přicházejí situace do života, kdy vlastně jsme nuceni již zakročit a změnit dosavadní styl a způsob života. Jak já říkám, někdy si Vás to prostě vybere samo a Vy musíte jednat.

Můžete si sice stokrát říkat „Proč zrovna já?“ „Proč to jiným prochází a mě ne?“ ale k ničemu se nedoberete, leckdy tyto pomyslné mlýny, či jednoduše život Vás doběhne sám a Vy musíte se rozhodnout pro něco a dát tak svojemu životu směr a změnu.

Když proti tomu co přichází budete brojit, nikam se nedoberete, však ta změna Vás bude bolet na duši o to víc. Vzdor nepomůže, jelikož Vás to bude víc a víc trápit, proto je lepší to přijmout tak jak to je, učinit rozhodnutí takové, které považujete za nejlepší, či takové kam Vás to táhne a jednou pro vždy přestat nad tím lamentovat, proč je to tak a není to onak. Přestat se už nad tím neustále pozastavovat a polemizovat, brát to vše jako hotovou věc, i kdyby to bylo špatné rozhodnutí. Posunout se tím pádem dál o další kus v životě a být sám k sobě férový tím, že si následky svých rozhodnutí ponesete sami za sebe, avšak přestanete si je vyčítat.

Každý v životě se rozhoduje v situaci tak nejlépe, jak v tu chvíli umí a z vědomostí, které v tu chvíli má. A věřím tomu, že i Vy, jelikož proč byste si chtěli jistým rozhodnutím uškodit záměrně a záměrně se rozhodli špatně? To nedává smysl, že? Kor když jde o rozhodnutí, které zásadně změní Váš život na následující období, či čas.

Byla jsem v situaci, která mě dohnala k nutné změně, která mi nepřišla vhod, ale byla nutná. Nechtěla jsem tu změnu, čím jsem se vzpírala tak tím víc mě to na duši bolelo. Pochopila jsem, že tento krok je prostě nutný a že soubojem, či brečením nepomine ten problém, který je. Když zůstanete na ten problém sami je to lekce nejen o Vašich nejbližších, avšak hlavně Vaše lekce, kdy Vy se máte naučit sám při sobě a za sebou a přijmout věci tak jak jsou, avšak rozhodnout se sice pod nátlakem, ale v tu chvíli tak nejlépe, jak umíte.

Přestat stále přemýšlet nad tím co by kdyby a porazit tak svou věčnou nerozhodnost a váhavost, na jednu stranu, či pro jednu možnost se rozhodnout, přiklonit a už uzavřít tím ten myšlenkový, či diskutující pochod typu „A co ta druhá varianta, nebylo by to pro mě lepší?“ „Rozhodla jsem se správně?“.

Nemá to cenu, pochopila jsem, že těmito větami a věčným přemýšlením sama sobě škodím a ubližuji. Nejenže mě tím ubližovala blízká osoba, která mi to neustále podsouvala, jelikož chtěla, abych se rozhodla podle ní, jak jí se to líbilo, avšak já byla pro druhou variantu, možná těžší, avšak pro mě vhodnější. Jelikož tam mě to táhlo srdcem.

Pochopila jsem, že musím v té těžké chvíli stát při sobě a za sebou a tak jsem utnula ty myšlenkové pochody a přijala to jako nutnou změnu a pokrok v životě, věřila jsem, že je to pro mé dobro a je to to správné pro mě. Uznala jsem, že bych sama k sobě měla být fér a neměla bych si nalhávat, že jiná varianta by byla lepší a že tohle není nutné. Přiznala jsem si, že to prostě nutné je a že život nebude čekat věčně, až já se rozhoupu, to by se také mohlo stát, že nebudu mít zhola nic.

Dalo mi to především to, že život se mění, probíhá dál a stále jde dál a to, že máte zaběhnutý styl života vůbec nic neznamená v porovnáním s tím, že leckdy přijde situace, která Vám dokonale zamíchá Vaše nějaké plány a Vaše životní tempo. Nevíte, co se může stát a nemá cenu nad tím polemizovat dopředu. Však když to přijde tak to přijde a člověk musí jednat a najednou stojí před rozhodnutím nad kterým ani týden předtím nepomyslel. I to se stává, je to život, ten se nás neptá zda máme čas, zda se nám to hodí, zda nemáme něco jiného na plánu, prostě to přijde a tady to je a jednejte.

Pochopila jsem, že někdy to prostě ideálně udělat nejde, ale jde o to si vybrat menší zlo a také to, které je pro Vás lákavější, než to nejnutnější a že zlo pro každého vypadá úplně jinak. Pro někoho je to co máte nabízeno spása, pro Vás peklo a naopak.

Pochopila jsem, že když už rozhodnutí učiníte měli byste přijmout důsledky takové jaké budou a nelitovat toho. Přijmout to, že jste se v tu chvíli rozhodli nejlépe, jak jste uměli a že to tak bylo nejlepší, bez výčitek a naprosto férově sami k sobě.

Férovost není důležitá je k druhým lidem, avšak především sami k sobě. Je fér si přiznat realitu, je fér vůči sobě přestat lamentovat nad tím, co je pro Vás lepší, když to sami cítíte a již jste se rozhodli a je fér vůči Vám nelitovat svého rozhodnutí. I kdyby to bylo zlé rozhodnutí, vždy Vám to totiž něco dá a minimálně to bude lekce, která Vás posune dál životem a pro tu se také vyplatí rozhodnout, však přiznejte si férově sami sobě, že jste se rozhodli pro své dobro, mysleli jste to dobře.

A co Vy? Jste féroví sami k sobě? Umíte si přiznat situaci?

Zdroj obrázků: LIZZIE. Deník trhlé holky [online]. [cit. 18.3.2017]. Dostupný na WWW: http://denik-trhle-holky.blog.cz/1305/nelitujte-niceho

SWIFTVEVO, Taylor. YouTube.com [online]. [cit. 18.3.2017]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=JLf9q36UsBk