Čas, otázka

Čas plyne a dokáže hojit, vše co bylo zničeno, rozpůleno, zraněno, vše zahojí. Každý potřebuje individuálně času na cokoliv.

Někdy čas pomůže, že lidé vyspějí a po čase si můžete víc rozumět než dříve. Neříkám, že se lidé mění, většinou ne, charakter zůstává stejný. To by museli sami od sebe na sobě máknout, to ano.

Přirozeně odplynutý čas, kdy jste se nebavili, nebo neviděli někdy pomůže i jsou to roky, někdy i víc let, leckdy to pomůže a pak je to lepší. Možná jen zkušenosti, zážitky a čas strávený sám pomůže k tomu si třeba později mít víc co říct.

To vše právě ukáže čas. Nejsem zastáncem toho vracet zpět to, co je ukončeno to ne. Ale myšleno tím, když něco mezi lidmi bylo a vyšumělo to a znovu po delší době se střetnou cesty života, tak tam je to možné, pokud obě strany jsou nakloněny.

Nikdo a nic, ani ten čas nezaručuje, že něco vyjde, nebo klapne, vše je to jen nejistota a krok dobrodružství, ale je to prostě lákavé, že to člověk znovu zkusí a buď se znovu zklame, jako v minulosti, anebo opravdu vyzrál ten správný čas.

Co když to dříve prostě nemohlo vyjít, co když prostě nebyl správný čas? I když je to z duchovního hlediska nesmysl, ale tato otázka někdy nedává člověku klid.

Člověk chodí sem a tam a ptá se, jenže dochází k odpovědi „Nevím“. Ale to nevadí. Ať už to bude jakkoliv a dopadne to jakkoliv, tak vím, že žiji pro tuhle chvíli a dokud je to skvělé, tak si to užívám, dokud to klape a dokud to funguje, jsem ráda. Nemám nic zaručeno, ale to je v pořádku, konečně je to cokoliv jiného, co mi vstoupilo do života. Je to konečně něco jiného a lepšího, co mi osvěžuje mysl, pozdvihuje náladu a dovoluje mi cítit se hezky.

Rozumově si říkám, že je to jen obdobíčko v životě a že tohle se mi jen mihne životem, že přijde něco mnohem většího a rapidnějšího v životě, cítím to, ale dokud to je takhle, jsem ráda.

Nikdy nevím, kdy se co může změnit a pokazit, kdy zas budu řešit kdovíjaké blbosti a táhnuté problémy, nikdy nevím. Dokud to je takhle, jsem ráda a neměním to, až přijde čas a třeba to odezní, tak to vezmu tak, jak to je. Avšak pořád lepší takhle, než stát v minulosti.

Jsem ráda a je mi jedno jak to vypadá, možná to není ideální partie a ideální člověk na světě, mě to v tuto chvíli stačí.

Svůj život jsem tehdy chtěla hodně měnit, nyní vidím, jak jsem se mýlila, že to ani nebylo potřeba. Že můj život nebyl špatný, abych se přizpůsobovala.

A když přijde čas změny, tak půjdu, ale zatím ještě nenastal, zatím tu stále jsem a píšu příběh. Zatím stále pokračuji a můj podpis se vyjímá na stránkách. Proč by to tak asi bylo, proč mě tedy ještě nevyhodili, když bych byla tak neúspěšná?

Dokud je klid, užívám si toho, vždy přijdou nějaké problémy, uvidím jak moc sil to bude vyžadovat, změna se dá udělat vždy, už jsem byla hodně odhodlána. Vím, co to obnáší.

Každopádně užívám, žiji a dýchám svobodně, děkuji za to, jak to je a že jsem to ustála a že tu teď jsem a stojím dál. Hodně to změnilo asi i mé okolí, vidím změnu, ačkoliv jsem tu rapidní změnu neudělala, ale okolí se změnilo. Je to hezké vidět, že se některé věci fakt pohnuly dopředu. Možná je tohle vše dočasné a že za týden budu psát na úplné jiné téma a článek třeba bude o problémech a tak, ale kdo ví, co přijde. Ani já nevím o čem budu psát za týden.

Možná jsem fakt špatná a teď se to ukáže a změna bude nutná, možná jsem dobrá a budu dál tam, kde jsem a dál se bude mé jméno vyjímat, kdo ví. Ani se na to raději ptát nebudu, život mi to předestře sám. Vím, že je to nejistota, ale musím uznat, že existují mnohem druhy nejistot, než je tahle. Jsem v klidu a užívám jak to je. Vím, že přijde rozřešení ve správný čas, ale vezmu to tak, jak to je, v každém případě to bude dobré, věřím.

Nabírám sil, oddychuji, začíná se mi vracet nadšení a už nejsem tak mimo, jak jsem byla. Už ta nechutná paralýza odezněla. Dělám si radost věcmi, odreagovávám se. Sem tam mi chybí, to co bylo, avšak vím, že mi chybí jen to dobré, to zlé co k tomu patřilo to už si člověk tolik nepřipouští. To zlé, co ničilo. Člověk má tendence z paměti vytěsňovat to zlé a pamatovat si to dobré, časem.

Do teď nevím co znamená v sázení „otázka“ ale kdyby to šlo, tak si to vsadím na mou budoucnost. Kam mě to všechno povede, kam půjdou mé kroky a za kým, koho budu řešit, kdo co zas podělá, kdo mě potěší, kdo ví jak to celé bude.

Tyto vzdušné otázky mě doprovází, mám z nich dobrý pocit a z toho všeho co bude. Dokud je klid, jsem ráda, kdykoliv se to může změnit a pak nevíte z čeho Vám hrabe dřív.

Zdroj obrázku: ©ATAROT.CZ 2007 – 2013. Atarot.cz [online]. [cit. 10.1.2020]. Dostupný na WWW: http://karty.atarot.cz/osho-zen-tarot/zralost