Časem pochopíš, neměň mě

Ne každý smutek je z toho, z čeho se zdá. Ne každá zlost je z toho, jak to možná vypadá. Ne každý smutný pohled a stýskání není tím zlým. Někdy to není tak jednoznačné, jak něco může vypadat. Vše je jen úhel pohledu a skutečná pravda někdy není tak hned vidno, ale to neznamená, že není.

Kdo chce pochopit tak pochopí, soucítí, vcítí se a splyne. Kdo nechce, tak si to vysvětlí tím co vidí, nebo čímkoliv jiným.

Našla jsem klid v duši, odpustila tomu, komu to bylo nejvíce třeba. Provedla změny, duše našla klid. Kdybych byla v očistci, tak bych se tímto možná dostala do nebe.

Jak se říká, že když procházíte místa a vrací se Vám vzpomínky a teď už prostě je to jiné, ne tak jako kdysi a bez lidí jako kdysi. Anebo s těmi stejnými lidmi, ale vše je jiné. Místa, kouty, krajinky, všude tam, kde to dříve bylo plné a pestré zážitky, vybaví se Vám toho mraky. Té zábavy, té srandy, toho povídání, těch nekonečných diskuzi a i těch horších zážitků a tak nějak toho všeho. Nikdy bych si nemyslela, že budu nějaké místo takhle milovat. I s tím vším horším, co se stalo a vracelo mě to do toho krásného.

Za to všechno, co jsem zde prožila vděčím, jsem ráda. Vzpomínky už mi nikdo nevezme. Bylo to tak, jako kdybych tam stále byla a chodila tam denně, tak jako dřív. Vyrostla jsem a má denní náplň se změnila, za což jsem ráda. Teď žiji to, co jsem chtěla žít když jsem byla mladší. Chtěla jsem přesně to, co mám teď a nyní vidím jak jsem vždy byla plná naděje a cílů. Vždy bylo za čím jít. Nyní též. Ale je krásné si v mysli promítnout, že jste dosáhli toho, čeho jste chtěli dosáhnout jako dítě.

Jsem ráda, že se mi tohle všechno splnilo a žiji tak, jak jsem si vysnila. Že se ty sny plní, že ten život mě zavál takhle správně na správné místo. Že jsem tím vším prošla. Je to tak krásné, když se nad tou cestou sem zavzpomínám a je mi krásně, dojímá to. Když to vidím na fotkách, mám ze sebe dobrý pocit, že jsem se vždy snažila jít cestou správného člověka i s chybami a přešlapy. Správné je leckdy udělat i chybu a zmýlit se, zapochybovat a rozhodnout se znovu, teď už to vidím, že tohle je ta správná cesta celou dobu a že jsem šla dobře, správně, srdce a cítění mě vedlo. Děkuji za to.

Jako rebelka, jako ta, co vždy říkala co cítí, co nesouhlasila, co bojovala, co se jen tak nedala, co byla i lítostivá, byla někdy slabá, co se bála, co měla nervy na pochodu, všechno to mě tvoří a tvořilo. Správný člověk není ten, co se vždy rozhodne správně bez chyby a má za to, že ví co je nejlepší, ale správný člověk je ten, který i když se rozhodne špatně a zapochybuje, tak si to přizná a uvědomí.

Mluvím s Tebou, říkám ti, jak to cítím, že cítím klid, ale i krásné vzpomínky, dojímá mě to, bylo to krásné, škoda že to člověk v tomhle životě nemůže prožít znovu. Že ten život jde stále dál, jsou chvilky, které bych fakt vrátila. I když jsem vždy byla zastáncem toho, že čas vracet nechci nikdy. Jisté chvilky bych vrátila a prožila je znovu, protože byly krásné. Škoda, že už to není, už jsem vyrostla a žiju dál, což je v pořádku, tohle jsem si vždy přála. Mám další sny a přání a za těmi si jdu, pevně doufám, že za pár let napíšu podobný článek o tom, jak jsem jako mladice si dávala ty a ty sny a nakonec to tak i žiji a dosáhla jsem toho. Už se na to těším.

Povídám ti to takhle, nechápeš, stále vidíš špatné a zlé. Ok, nehádám se, nechávám tě si to myslet. Začínáš se se mnou hádat, musím ti to říct tak důrazně, že to vypadá, že z tebe dělám hlupáka, ale není tomu tak, jen se bráním a vysvětluji důrazně, abys pochopil, že tohle jednoho dne taky pochopíš, až najdeš klid sám v sobě a prožiješ si to.

Nesoudím tě, kdy to bude, to je tvá cesta. Ale jednoho dne tohoto dosáhne každý, proto mě nyní nepřesvědčuj o tom, že jsem smutná, nebo že se mám špatně, nebo že jsem naštvaná, protože nejsem. Jsem klidná, našla jsem klid ve svém životě a děkuji. Neměň mě a neříkej mi, co vše mám špatně a co všechno se mi v životě stalo špatného. Žiji svůj život tak vím, co jsem zažila, vím to moc dobře jak to dobré tak zlé a vím co bolelo a co ne. Jen mě nech takhle, tak jak jsem, jednoho dne to pochopíš a dáš za pravdu, že si tohle každý musí sám v sobě odžít. Neměň mě, protože já jsem takhle spokojená, neříkej mi, co je správné, protože jsem dospělá a vím co je pro mě správné. Neříkej mi, čím to je, když já sama vím, že jsou to jen krásné vracející se vzpomínky. Chytí to za srdce, dojímá to, je to takový ten krásný druh smutku, který Vás dojme, očistí oči a zahřeje na srdíčku vděčností.

Děkuji ♥.

Zdroj obrázku: LUIZAVICTORYA72. 123rf [online]. [cit. 20.12.2019]. Dostupný na WWW: https://cz.123rf.com/photo_86514112_cute-background-with-words-home-sweet-home.html