Chybění, absence

Ten pocit jistě zná každý z Vás. Když si takhle v klidu odpočíváte doma, anebo se procházíte a žijete svůj běžný den, jako každý jiný. Jen Vás doprovázejí jistě věci. A to první ranní myšlenka, která je shodná s poslední večerní myšlenkou před spaním. Buď je to zdrojem Vaší radosti, anebo bolesti.

Rozeberu obě varianty. 

Když je to vaše radost, tak Vám to přidává na stavu radosti a štěstí, rádi usínáte a ještě šťastnější se probouzíte, nic Vám nechybí, těšíte se a radujete se ze života. Žijete si :). Spánek a probouzení pro Vás není problémem.

Druhá varianta, když je to Vaší bolestí. Tak uleháte se smutným pocitem, cítíte se osamělejší, prázdnější a nemilovaní. Chybí Vám to, ať je to cokoliv, či kdokoliv. A ráno se probouzíte ještě s hlubším pocitem smutku, chce se Vám plakat, ale nejde to. Rádi byste vrátili to co bývávalo, ale nemůžete. Není to ve vašem úsilí a nezáleží to jen na Vás.

Všude kudy chodíte, to vidíte. Ať jsou to zážitky, vzpomínky, lidé, zkrátka to či kdo vám chybí. Doprovází vás to na každém kroku. V každém mlžném oparu to vidíte, ty mžitky a zážitky, které byly tak krásné a rádi byste se do nich vrátili a prožívali to znovu a znovu, ale víte, že to už to bylo a nevrátí se to.

Třeba když cestujete, vidíte tváře lidí se kterými jste se rozešli a chybí vám to přátelství. Chybí vám ty krásné časy a vše, co jste spolu zažili. A tolik moc si přejete, abyste si někdy vzájemně odpustili, i když víte, že to není možné. Že ta druhá strana určitě nechce. A s tímhle pocitem se potýkáte a žijete ze dne na den. Slýcháváte písničky, které Vám připomínají jisté lidi z minula, kteří Vám chybí. Hudba je v tomhle ohledu opravdu mocná, dokáže nám přeladit náladu poměrně rychle.

A kladete si otázku, zda ještě někdy bude Váš života tak šťastný jako býval, ne-li více, ne-li jinak :). Rádi byste napravili své minulé chyby, ale už víte, že není možnost. Proto již tu minulost chcete nechat být a do budoucna to chcete udělat jinak, ale ubíhá den po dni a stále se nic neděje a nemění a vy si říkáte, co teď, co mám změnit, co dělám špatně? Tolik otázek běhá vaší hlavou a vy přemýšlíte i o tom, kde se v minulosti stala chyba, že vše dopadlo tak jak dopadlo a opět jste tak jak jsem popisovala na začátku článku.

Říkáte si jak z tohoto kruhu ven?

Ok, tak si vyrazíte ven s přáteli, s partnerem, vyrazíte někam mezi lidi, ok na chvíli je to fajn, cítíte se pohodověji, ale pak zas vstoupíte do toho prázdného pokoje, bytu, domu a zas vše na vás padá. V tu chvíli usednete do rohu pokoje a spustí se Vám slzy z očí a nehledíte na to, zda je 2. hodina ranní, anebo 14. hodina odpoledne, jde to samo, emoce se hrnou, vzpomínky a myšlenky běží. A vy si kladete otázku, zda se z tohoto kruhu někdy vymotáte, zda je to trest za to co se stalo, anebo je to pro Vás očistec?

Z osobní zkušenosti doporučuji, nechat emoce uvolněné a prožít si je upřímně takové jaké jsou, nepotlačovat. Když budete potlačovat, vyjdou najevo tak jako tak a vy se budete o to déle trápit.

Pokud je to sebeméně možné, zkuste napravit to co jste dříve zkazili, pokud je nějaká šance. Uleví se Vám.

Pokud šance není, anebo není v legálních možnostech, tak to zkuste postupně přijímat, že už tohle těžko změníte, že nikoho nezměníte, že život je pestrý a lidské volby někoho jiného neovlivníme.

A koneckonců, čas to zahojí, buďte sami se sebou trpěliví, budou noví lidé, přátelé, známí, kolektiv, nové zážitky, vytvoříte nové zkušenosti, nové vzpomínky a zas se budete usmívat štěstím. Dejte sami sobě čas, než ty emoce v sobě zpracujete. Důvěřuji Vám, vím jaké to je :).. Kdybych si to neprožila, nikdy bych o tom nemohla napsat takový článek, kde i sama sebe odhaluji.

Bude zas líp, tohle nebude trvat věčně, i tohle jednou skončí :).

Zdroj obrázku: HILAROVÁ, Dagmar. dagmar-hilarova.hilarius.cz [online]. [cit. 14.2.2015]. Dostupný na WWW: http://www.dagmar-hilarova.hilarius.cz/viewpage.php?page_id=50

Mé osobní foto 🙂