Čím víc se mezilidské vztahy proplétají tím komičtější jsou

Když jsem bývala ještě „vztahové kuře“ rozumějte nic moc jsem o mezilidských vztazích nevěděla a tak nějak vztahy proplouvala a nevěděla nic moc o tom, jak to chodí a tím pádem i udělala spousty chyb, které mě poučily a posunuly dál v uvědomění.

Nuže, za dob kdy jsem bývávala „vztahové kuře“ tak všechno se zdálo být tak prosté a jednoduché. Příliš nic se nedalo splést, nic se nedalo moc zkomplikovat a vše bylo celkem jednoduché, jelikož jsem nevěděla oč kráčí a jak tenký led to někdy může být.

Ve své podstatě buď jsem se s někým bavila, či nebavila, kamarádila, či nekamarádila, randila, č nerandila a víc se tak nějak neřešilo. Nějaké bližší, či šiřší okruhy lidí jsem nebrala v potaz a též jsem neřešila svou pověst a kdo se s kým zná.

Nuže, za pár měsíců i let se člověk s leckým pohádal, přestal bavit, rozpřátelil, rozešel a prostě ty vztahy se za nějakou dobu pozměnily a člověk se bavil s jinými lidmi a tak dále.

Za nějakou tu dobu, kdy člověk vytříbil svůj okruh přátel, začal se bavit s jinými lidmi, nebo opustil jisté lidi tak se čím dál víc začaly rýsovat vzájemné vazby a vztahy mezi lidmi a kdo se jak odkud zná a kdo je s kým příbuzný a kdo s kým spal, chodil apod.

Začala jsem to díky tomu víc chápat a poznávat a pak mi připadal ten můj okruh přátel užší a celé okolí mi přišlo menší, než jak jsem to zpočátku vnímala.

V 15 letech, jsem si připadala jako kuře vypuštěné do velkého světa, v 18 letech už mi to okolí připadalo menší a menší, téměř, že mě již hodně lidí znalo a zná.

A to díky tomu, jak člověk se seznámil s lidmi, rozhádal s lidmi atd. Díky takovým kroků a změnám jsem pochopila jaké vazby mezi lidmi vlastně jsou a jak to vlastně chodí. Zdaleka nevím všechno, avšak už trochu se v tom dokáži orientovat tak, abych mohla spokojeně žít svůj společenský život.

Abych se z těch vše vazeb a toho, jak všichni se vlastně ve své podstatě znají nezbláznila tak jsem si to tolik nepřipouštěla, nebo spíše snažila nepřipouštět, avšak pak když mi určití lidé, takový ten typ lidí co žije vyloženě z novinek, co se kde děje a kdo s kým se zná mi řekli, že se nic neutají a neschová a že vlastně mě každý zná tak mi to na osobním klidu moc nepřidalo.

Kor, když určití lidé s kterými jsem se rozkmotřila začali vykládat pikantnosti z mého osobního života a tím pádem zesměšňovali mou osobu.

V jistou dobu mě to přivádělo do deprese, jelikož jsem měla pocit, že ani nemůžu vyjít z domu, aniž by se o tom nikdo nedozvěděl. Byla jsem i lehce paranoidní co komu mohu svěřit a říct.

Avšak, uvědomila jsem si, že chci žít a nechci jen neustále být paranoidní, nu přestala jsem to postupně řešit, co si kde kdo říká, žila jsem si svoje.

Neříkám, že jsem vždy byla úplně v klidu, samozřejmě čas od času mě přepadla ta paranoia, avšak nedávala jsem na to takový zřetel.

Nu a když mi v životě začalo téměř všechno vycházet dle svých přání. Tak vlastně jsem si uvědomila, že ty mezilidské vztahy jsou hodně komické a paradoxní.

Dejme tomu příklad, někdo kdo Vám v minulosti narušil vztah s někým jiným, tak s ním paradoxně jste nyní s tím „jakoby narušitelem“. A s tím s kým jste ten vztah měli tak se nebavíte a vyloženě děláte, že ani jeden nežije.

Nebo další příklad, jste skvělí kamarádi s člověkem, který je i kamarád vašeho největšího soka a oponenta.

Bavíte se úplně v pohodě s rodinou toho s kým děláte, že se ani neznáte.

Ten kdo byl v minulosti vaše blízká kamarádka tak nyní už se raději vyhýbáte a nechcete se k sobě znát.

S tím s kým jste si slibovali přátelství na život a na smrt tak nyní se nemůžete ani cítit a jste si cizí a každý máte už jiného nejlepšího kamaráda.

Ten s kým jste se měli zakázáno stýkat tak s tím se již normálně bavíte nehledě na to, co si kdo o tom pomyslí.

To co Vám bylo zakazováno někým, tak najednou můžete, jelikož ten člověk už odešel z Vašeho života.

S kým jste se léta nebavili, ale věděli jste o sobě, že žijete, tak najednou se znáte a jste nejlepší přátelé, zjistili jste, že si vlastně hodně rozumíte.

Ten pro koho byste byli schopni se postavit za jakékoliv situace tak nakonec ten člověk bude v přední řadě proti Vám.

Ten, kdo Vám chtěl vermomocí pomáhat a být Vaším parťákem ohledně práce, tak najednou je Vaším největší haterem.

Ten, kdo se k Vám po určité chvíli nechtěl vůbec znát, tak se Vám omluvil a chce znovu obnovit přátelství.

Ou, je tolik paradoxů v mezilidských vztazích. Když jsem se tak nad tím v průběhu života zamýšlela všechno je to celkem komické a lidi se občas v tomhle chovají jak ovce, či jak klauni, či jak ani nevím jak to přirovnat.

Pochopila jsem díky tomu jednu věc, že čím víc lidí znáte, tím vtipnější zážitky máte. Čím víc se do vztahů s nimi zaplete tím víc srandy si s odstupem času užijete.

Když pak vidíte, jak někteří se chovají a jak někteří změnili postoj, jak změnili sami sebe a s kým se nakonec baví, ačkoliv přísahali něco jiného. Tak je to vážně komické.

Můžete v takové paradoxní situaci samozřejmě být naštvaná a pomlouvat tak jakoby to učinila většina lidí, avšak já ne, směji se tomu, vztahy mezi lidmi jsou vážně leckdy úsměvné a převážně u těch, kteří ty vztahy vytvářejí za účelem polichocení svého ega, nebo jen proto, aby se ukázali v lepším světle, avšak bez kapky upřímnosti. To je pak k politování a pousmání.

Nuže, pousmívám se nad těmito situacemi a ve své podstatě nelituji, že jsem se do jistých mezilidských vztahů zapletla, naopak jsem za to vděčná, protože jinak bych si nyní neužila tolik legrace a srandy, když vidím některé lidi, jak se chovají a jak si myslí, že jsou „cool“ když se mi chtějí ukázat, že se bavím s tím a tím a tou a tou. 🙂

Děkuji za tu zábavu a nelituji ničeho a nikoho, že jsem poznala, všechno zlé bylo k něčemu dobré :).

Zdroj obrázku: VZDĚLANÉ DĚTI VZDĚLÁVACÍ AGENTURA. Vzdělané děti [online]. [cit. 11.3.2016]. Dostupný na WWW: http://www.vzdelanedeti.cz/mezilidske-vztahy/