Čím víc se starám o ostatní, tím se cítím osamělejší

Dnešní článek věnuji tomuto tématu na které mnoho lidí ve svém životě přichází a nedokáží pochopit, proč se tomu tak děje.

Rozeberu tedy myšlenku tématu, proč vlastně čím ví se staráme o ostatní tak tím méně nám to oplácejí a tím víc se cítíme osamělejším. 

Hodně jsem se o toto téma zajímala a načetla jsem si a koneckonců i sám život mi ukázal lekce, které mě naučili.

Tak si to vysvětleme. Mnoho lidí je hodných a starají se o ostatní, koneckonců bylo to i dříve zvykem ve vztazích se spoléhat jeden na druhého a tím pádem očekávat od druhých pomoc, starost a zájem. Nuže však to bývávalo, dnešní doba už je v tomhle ohledu jinde a stále víc lidí se stará samo o sebe a proto tak moc zažíváme ty lekce, kdy zjistíme, že se nedá na nikoho spolehnout, jen sám na sebe. Učí nás to samostatnosti a všímat si sama sebe, hledět na sebe a ne na ostatní.

Dále pokud budeme upřednostňovat vždy ostatní než sami sebe tak pak když ostatní odejdou, či nás nebudou dostatečně oceňovat budeme se cítit prázdní a nenaplnění, budeme cítit prázdnotu, žal, zklamání, či budeme naštvaní. Ale jen sami na sebe, protože jsme dostáli toho, že jsme dali někoho jiného na místo sebe a tak by to nemělo být.

Vždy mějte na prvním místě sebe a tato lekce se už nebude opakovat a Váš život bude mnohem šťastnější i celkově tím ulehčíte jak sobě tak i okolí. Budou všechny vztahy pak svobodnější a mnohem upřímnější než když budete vzájemně od sebe něco vyžadovat, či očekávat.

Očekávání přináší vždy zklamání.

Další situace, když budete opomíjet vlastní potřeby a na místo sebe dáte na první místo ostatní lidi – ať už to budou děti, rodiče, partner, přátelé tak vždy počítejte s tím, že nikdo není povinen se Vám za toto gesto zavděčovat. Ti lidé mohou na Vaše skutky, či gesta tvářit jakkoliv a nemusí to být zrovna pro ně přínosem, ačkoliv si myslíte, že je. Nejprve je dobré se když už tak zeptat, jak můžete druhým pomoci, avšak jen když to vyžadují. Není dobré se nabízet, když to tak necítíte, či když máte svých starostí a povinností dost. Neodsouvejte svůj život kvůli někomu jinému, jen proto, že by se to mělo, nebo proto, že se to sluší a patří.

Svůj život mějte vždy na prvním místě a když si nejprve splníte, či urobíte vlastní věci a cítíte pak potřebu ještě o někoho dalšího se starat, či někomu pomoci tak klidně ano, pomozte, je to hezké, ale musí to být od srdce. Žádné nucená gesta, žádné musím pomoci, žádná „slušná gesta“, nic takového, je to jen falešné gesto, které se Vám moc nevyplatí.

Za život jsem pochopila věc a to, že nikdo mi nemusí být vděčný za to, co pro něj udělám, není to jeho povinnost. Stačí to jen přijmout a to je vše. Ano, je sice hezké, když si někdo to uvědomí, to co pro něj jste udělali, avšak neočekávejte nic. Pomozte, či udělejte něco pro ostatní, když cítíte, že to chcete udělat pro něj, ale nedělejte nic z povinnosti, slušnosti, či lítosti. Nemá to cenu, ublížíte sami sobě, budete naštvaní, že druzí Vám to neoplácejí a že se Vám nedostává vděčnosti.

Další věc, když myšlenkami stále budete u ostatních lidí a budete víc řešit jejich problémy a méně svoje tak též tím nic neřešíte. Neřešíte svůj život, odsouváte sami sebe a opět si sami sebe nevážíte. Myslete na druhé jen pokud opět cítíte, že si to zasluhují, či opravdu máte k nim silné city, že se tomu nedá ubránit, či prostě to tak cítíte. Avšak v první řadě vždy řešte sami sebe a svůj život na prvním místě.

Když budete řešit sami sebe, hledět si svého na prvním místě a až pak se zajímat o ostatní tak zjistíte, že se Vaše vztahy s lidmi pročistí, projasní a budou mnohem upřímnější a svobodnější. Vy budete šťastnější, protože svůj život budete řešit a nebudete sami od sebe neustále utíkat jinam. Vyřešíte tím pocit osamělosti. Protože jediné co můžete tak pociťovat je samota, ale v tom dobrém smyslu, že budete si užívat sami sebe a své přítomnosti, avšak pokud budete chtít být s lidmi tak můžete být a budete si to i tak víc užívat, protože Vy budete spokojenější sami se sebou a se svým životem tudíž i to budete vyzařovat a víc si užívat chvíle se svými přáteli či blízkými.

Nebudete závislý na tom, co si o Vás kdo pomyslí, jestli s někým jste či nejste, zda máte někoho kolem sebe, či zda máte vztah. Tyto zbytečné starosti a otázky opadnou a Vy budete o tyto myšlenky v hlavě lehčí, jelikož budete sami se sebou v rovnováze a budete svůj život mít rádi, tudíž není třeba hledat štěstí a naplnění jinde.

Protože naplnění do života, či smysl života najdete pouze v sobě. Na to pamatujte, nikde venku to nelze najít, pouze sám v sobě.

Nebojte se být sami se sebou, je to uzdravující a osvobozující ♥. Ve všech ohledech. Dovolte si to. Není to sobecké, toto je sebeláska.

Já jsem za život nasekala takových chyb v tomto jednoduchém principu. Velice často jsem svou hodnotu odvíjela od toho kolik přátel mám, též dle toho, zda mám s kým chodit ven, jestli se mám s kým bavit a jestli mám s kým se vyspat. Ano, dělala jsem takové chyby a ubližovala tak sama sobě. Přitom na tom to vůbec nezávisí. Dávala jsem před své potřeby ostatní, přátelé, partnera a to jen proto, že jsem se sama blbě naučila vzorec chování, který mi vždy dával přednost ostatním lidem před sebou samou. Ubližovalo mi to a já následky pocítila až ve chvíli, kdy se mi vrátili úzkostné stavy s tím, že vlastní práci nestíhám. Protože jsem stále svůj každodenní harmonogram odvíjela a plánovala dle toho, zda se s někým sejdu či ne, zda budu někomu nápomocná nebo ne. Avšak opět to byla chyba, jelikož mi začalo ubližovat být v tom pocitu, že musím být vždy k dispozici a tak když jsem toto pochopila začala jsem si své dni plánovat dle sebe a dle toho jak chci já a nesmírně se mi ulevilo a zjistila jsem, že mám i víc volného času a jsem víc psychicky v klidu.

Dále jsem si ubližovala tím, že jsem vždy odvíjela svůj psychicky stav a hodnotu od toho zda se bavím s tím a tím a tou a tou, takový nesmysl když to tak vidím. Dřív mi hodně ubližovalo se s někým nebavit, rozhádat, či ignorovat se s někým. Avšak časem jsem pochopila, že to tak mělo být a proč bych se měla trápit kvůli někomu, když mám svůj život, který je třeba žít a řešit a jít s tím životem nadále dál. Možná to zní drsně, ale tak to je. Každý má se svým životem dost práce a ještě do toho řešit ostatní už je trochu moc a dlouhodobě se to psychicky unést nedá.

Nedělejte ty samé chyba jako já ;), buďte moudřejší.

Hodně sil a uvědomění do života Vám přeji ♥.

Zdroj obrázku: IVANITKO + SMAJLI. Dračí sestry [online]. [cit. 21.1.2016]. Dostupný na WWW: http://draci-sestry.blog.cz/1406/ziskat-srdce-lva-viii-problem-s-potencionalni-pritelkyni