Činit to pro sebe a ne pro ostatní

Přání si být člověkem, nedokonalým a s chybami. Je to můj dlouhodobý sen a přání, aby ve mně člověka lidé a okolí viděli. Někdy si nepřeji nic jiného než jen toto, aby viděli mou zranitelnost, křehkost a to, že nejsem nesmrtelná a nejsem něco, co zvládne všechno. A vážně mi chybělo od hodně lidí vidět třeba starost o mě, obavu, zda to zvládnu psychicky, či fyzicky. Nikdy se nedozvím, jestli se báli, ale nevadí. Protože tuším, že asi ne, byla to totiž samozřejmost, že něco udělám, zvládnu, překonám a dosáhnu cíle. Je to rarita nejspíš.

A ano když mívám krize, fakt si přeji vystoupit z téhle neprostoupitelné dokonalé nesmrtelnosti ve které mě hodně lidí považuje a být člověk, křehký člověk, jako kdokoliv jiný. Aby taky mě brali lidsky, jako někoho, kdo nemusí vše zvládnout. Za kým by přišli a řekli mi „Prosím tě není toho moc, brzdit, nemusíš to dělat, je toho moc, mám starost.“ Ano, bylo by to krásné slyšet, lahodilo by to mé duši a mému srdci a asi bych dostala příval euforie, že taky někdo ve mně vidí něžnou bytost. Avšak nestává se tak, takže se vracím do reality a tu pohádku přenechám snům. A když jsem se nad svým přáním být v očích svého okolí člověkem zamyslela, došla jsem k překvapivému závěru. Že vlastně je to jen o těch lidech, aby oni mě tak brali, protože já se beru jako člověka, který je křehký, lidský a snadno zbouratelný, s omezenými lidskými možnostmi a tak se beru a tak k sobě přistupuji a tím pádem i tak o sebe pečuji. Naopak do dokonalosti a nesmrtelnosti mám daleko, to vidím a uvědomuji si to velmi jasně. Jenže mi vlastně celou tu dobu šlo o to, aby ve mně toho lidského člověka viděli i ostatní. A to vím, že jakmile vám jde o ostatní, tak to nemusíte dělat, protože to je zbytečné. Dejme tomu změnit názor někoho, kdo každý den mění názory, nebo velmi často, tak tam to smysl má, stačí udělat jeden čin a ten člověk vás uvidí jinak a bude vám to věřit. Avšak u lidí, kteří názory nemění často, téměř vůbec, anebo po velmi dlouhé době, tak to moc smysl nemá, pro koho byste to dělali? Pro ně, nebo pro sebe? Pro ně, ale šťastní byste z toho nebyli. Lepší a mnohem šťastnější volba je dělat věci pro sebe a nejvíc důležitý názor je ten, co si o sobě myslíte vy sami a jak k sobě přistupujete. Okolí, ano může to mrzet, ale když se okolí rozhodne si o vás něco myslet, tak si to myslet bude, i když budete plnit šablonku šťastného člověka, člověka, čehokoliv. Málokdy to jde pochopit, proč si o vás někdo myslí to a ono a přitom je to úplně jinak, vy to víte, ale ten/ta/ti si stejně myslí to svoje pro co se rozhodli.

Tudíž jsem si uvědomila, že na co si budu přát své zbytečné chyby, své zbytečné selhání, jen abych ukázala okolí, že jsem zranitelná, na co? Když stejně nevím zda je to přesvědčí a stejně názor nejspíše nezmění a já chci raději žít podle sebe.

Nevím jestli je to hodně a dostačující, nebo málo, těžko říct, ale někdy je to prostě tak, že jediný člověk, který vás nejdokonaleji zná a chápe jste vy sami. A já to teď mohu tvrdit, cítím, že jsem nyní jediný člověk, který se chápe, vím co dělám a vím jak se věci mají. Ostatní mají už jen úhly pohledu a právě si myslí to co chtějí, jak co na ně působí a jak vypadá. Protože málokdo se mě zeptá, proč to tak dělám, proč se přetěžuji, proč takhle žiji, proč? Nikdo se takhle nezeptá a myslí si svoje, přitom bych důvod klidně řekla. Nejsem tajemná a nikdy nechci být.

A tak si tak říkám, na co budu měnit svoje způsoby a dělat něco, jen abych se ukázala ostatním. Raději budu se rozhodovat a dělat věci pro sebe. Hold si budou tak či onak myslet svoje, pro co se rozhodnou a nemusí to korespondovat s pravdou, to už vlastně je nyní. Tak co. Kdybych to přání chtěla kvůli sobě, abych sama sebe brala jako křehkého člověka tak potom by to mělo smysl něco měnit, protože bych to dělala pro svoje štěstí. Ale když to vlastně nechci pro sebe a jen vlastně pro lidi, kteří si stejně myslí pro co se rozhodnou a je jim jedno, jak se věci mají, nezajímá je to nejspíše, tak je to zbytečné něco měnit.

Proto se raději držím svého a vlastně se mi přání splnilo, ve svých očích totiž člověkem zranitelným a s omezenými lidskými možnostmi jsem. Takže jsem v klidu a spokojená.

Zdroj obrázku: MIRIAM VĚŠTKYNĚ. zenysro.cz [online]. [cit. 10.9.2021]. Dostupný na WWW: https://www.zenysro.cz/blogy/osobni-rozvoj/jsem-duchovni-clovek-kdo-je-vic