Cítím se skvěle a to mi stačí

Vracím se z oslavy, v noci, vím, že se mi dnes nebude spát úplně vydatně, ale to mi nevadí. Stálo to za to, vydařený večer, noc, zábava, spousty slov, spousty úsměvů, jako bych byla princezna, kolem které se vše točí. Jak krásně mi je.

Cítím ze sebe kouř, nikdy dřív jsem si toho nevšímala a neřešila. Teď tak jdu a cítím to, vzpomenu si, jak bys nadával a jak by ses na mě naštval, když bys mě takhle viděl a jak si mě tomu chtěl odnaučit. A nejen ty, ale i spousty jiných mužů se o to pokoušelo, pokoušelo se zkrotit a převychovat. Nikomu se nepovedlo. Když se tak nad tím zamyslím tak jsem šťastná, že je tomu už tak dávno, co jsem tohle řešila a že nyní si můžu svobodně jít a neřešit co zrovna ty bys na tohle řekl a jak by ses snažil omezit mé zlozvyky a to co dělá mě mnou. Bůh ví kde jsi, doufám, že je to ode mě co nejdál, protože vážně chci aby to takhle zůstalo.

Ráno se budím trochu rozlámaná, trochu vyspaná a se stejným pocitem. Spěchám, abych byla včas na místě, kde mám být. Střízlivím do reality, říkám si jak asi dnes vypadám podivně a neupraveně. Avšak po chvilce to zahodím za hlavu, protože si uvědomuji, že to stejně nikdo řešit nebude a budu se usmívat jako každý jiný den a nikdo mi nic nevyčte.

Je mi tak dobře, když se nemusím pro nikoho hlídat, nebo upravovat to co řeknu, aby se někdo nepobouřil, nebo neurazil na mě. Nejsem tu od toho, abych někoho hlídala a buzerovala, stejně tak nikdo takový tu není pro mě a je to tak dobře, nepotřebuji nic takového, co by mi zkracovalo limity.

Jediné limity má každý sám v sobě.

Komu by to tak mohlo vadit? Jedině mě a já si tohle s láskou odpustím. Nu tak si prostě odpočinu a pak se vyležím a budu zas fit, najím se, napiju a budu ok.

A když si vzpomenu ještě na toho druhého, tak ten by podnikl hned na truc další takové dvě oslavy a udělal by ostudu, asi na truc, protože se umím bavit a nejsem domácí typ. Reagoval by asi tak, jakože se nic nestalo, ale hned by musel na truc se opít a uspořádat vlastní nějakou na rychlo oslavu, aby mi to nandal, že on je vlastně ještě větší kalič a já nevím kdo si cosi, pak by se mnou pro klid týden nepromluvil a neozval se, aby to vypadalo, že se hodně baví a nechal by mě dolézt.

A já si tak rozmýšlím nad tím, že už jsem ve fázi, kdy ani jednoho z těchto typů nemám zapotřebí a směji se tomu.

Cítím se takhle dobře, protože nemusím být ve střehu a obávat se, co by na to jeden nebo druhý řekl. Je to fajn pocit. Proč vždy tak zhloupnu, když poznám nějakého muže? Na tuto otázku si kladu většinu života odpověď.

Ano, někdy se takhle zamýšlím nad tím, co by někteří lidé na mě řekli, nebo co by mi řekli, kdyby mě takhle viděli žít, nebo jaké by to bylo kdyby na té oslavě byli se mnou, jestli by to bylo dobré? Jestli by se ten vztah prohloubil, anebo by utekl ještě dřív než by tam došel?

Kdo ví, nelze posoudit.

Oni mě soudí, přitom tam se mnou nechodí, jen posoudí to co jim povím, ale přitom se toho neúčastnili a neví jak fajn to bylo a jak se tam člověk nabije energií.

Je jednoduché něco, nebo někoho odepsat pro to, že chodí někam, nebo že se baví nějakým způsobem, když tam ani s ní nechtějí jít. Jsem člověk, který by klidně i vzal společníka s sebou, nějak bych vše zařídila, vše se tak nějak dá, jenže když to pánové nepreferují, nemají rádi, nemají čas, anebo prostě jen nechtějí tak je to pak těžké, ani nechtějí poznat mou část života.

Jak chtějí být bráni vážně v mém životě, když v tom životě toho moc se mnou netráví a nejsou viděni po mém boku? Ať se nediví, že jsem vlastně spojována s někým jiným, kdo ten čas se mnou tráví a všechno tohle obráží se mnou.

Tím nikomu neskládám poklonu, jen to beru jako zamyšlení.

Proč vždy chtějí tak moc, ale aby pro to něco udělali a lidi si je pamatovali jako mou součást tak pro to už nic neudělají, to se radši uzavřou do vlastního světa, do vlastních aktivit a ani trochu se neobětují.

Oslava a koncerty to je pro ně špatné a fuj, to radši nejít a nevystrčit zadnici ven, aby nenastydla. Bohužel to je přístup. Ale hlavně, že se mnou chtějí být údajně na vždy a tvořit vztah, to by se člověk poblil, ani ne tak z kocoviny, jako z toho jak někdo uvažuje a jak si dokáže myslet. Hnůj na ně, fakt.

No co už, jsem ráda, že jsem, tak jak jsem a že už nemusím řešit, co by komu na mě vadilo, protože je mi takhle skvěle. Je mi jedno, jak to vypadá nebo jak vypadám, protože já mám za sebou skvělý večer a skvělou noc a nevidím na tom nic špatného. Prostě se jen trochu vyspím, trochu najím a napiju a budu ok jako vždy ve své formě, záda se srovnají, svaly si odpočinou a co víc si přát. Možná tak do budoucna chápajícího kamaráda, který mi to nebude vyčítat a nedělat naschvály, nebo na-trucy.

Zdroj obrázku: SLIDESHOW TAPET SEKCE ABSTRAKCE. http://www.tapety-wallpapers.eu/ [online]. [cit. 14.8.2020]. Dostupný na WWW: http://www.tapety-wallpapers.eu/slideshow/on/4/3d/abstrakce/229/#:~:text=N%C3%A1zev%20tapety:%20Cigaretov%C3%BD%20kou%C5%99