Co budou dělat?

A co budou všichni dělat, když prostě vypovíš službu? Když to prostě nezvedneš? Když prostě nepřijdeš? Když prostě řekneš ne? Když to prostě neuděláš?

Co se jako stane? Nic, poradí si ty lidi nějak sami, budou muset, anebo budou mít průšvih, ale bude to jejich průšvih. Sám sobě neuškodíš, možná přilepšíš tím, že budeš mít čistou hlavu a úctu sám k sobě tím, že si prostě budeš sebe víc vážit a nebudeš za toho blbečka, který je nonstop na telefonu na jakékoliv řešení.

Co jako? Všichni strašně očekávají a myslí si, jak všechno zvládneš a jak si stroj a že prostě všechno to na co si stěžuješ je jen stres. Ale nevidí tě jako lidskou bytost, která je taky nějak fyzicky omezená a má křehkost bytí.

Nevidí nic, neví nic, neznají. Jen si myslí svoje a mají svoje představy. A když prostě člověk se rozhodne to již neplnit a nedělat to, nestane se nic, sám sobě akorát ulehčí práci, čas a myšlenky. To jediné se stane a možná taky konečně bude mít čas na sebe a své aktivity, nebo prostě odpočinek od tohoto všeho.

Nejvíc mlaskavě komický je na tom to, že i když lidi vidí, že toho máte hodně tak i přesto vám řeknou, jak na vás spoléhají moc a že jinak to bez vás nezvládnou.

Zajímavé, o to větší břemeno na vás hodí a vy se jako máte co? Podělat na místě? A to říkám, člověk nemá nějaký spasitelský komplex, nebo takový ten komplex, že u všeho musí být a vše řešit. Prostě umí leccos spláchnout a povznést se nad leccos.

A je to prostě nálož, když to ty lidi vidí a stejně to neberou vážně, jako kdybyste vy žádný osobní život neměli, nebo nějaký nárok na volný čas, nebo že taky nemusíte všechno vědět. To už neberou v potaz, mají jen své představy a svá očekávání, místo toho, aby si ty svoje strašáky a slabiny nějak v sobě vyřešili a postavili se jim, nebo na sobě zapracovalo tak spoléhají na vás. A to někdy fakt štve, je to totiž závazek odpovědnosti takový pomyslný ze kterého můžou „bolet záda“.

Avšak vy víte co, nikdo ať je sebevíc dobrej a šikovnej není nikomu zavázán a nemusí plnit ničí očekávání, stačí když si udělá svoje, pomůže tolik na kolik se cítí a nemusí překračovat svou zdravotní mez i mez zdravého rozumu.

Někdy člověka tak pohánějí myšlenky, co by se stalo, kdyby prostě fakt nebyl k dispozici, kdyby ten mobil byl vypnutý, kdyby fakt nepomohl a dojde k tomu, že by se nestalo nic, pár zmeškaných hovorů, ale ono by se to nějak vyřešilo, hold by lidé byli donuceni si to vyřešit a postavit se tomu a ne pořád spoléhat na někoho, kdo se vždy nějak z mrtvých vynoří a pomůže. Bylo by to fajn to někdy zkusit, protože zdraví a čas má člověk omezené a jak jsem starší uvědomuji si, jak je čas vzácný a drahý a bez zdraví nejde nic, nemůžete být ani samaritánem bez zdraví.

Jednoho dne, kdy člověk dojdou síly a nebude moci neustále pomáhat a být tu pro druhé, tehdy bude krásně vidět, kdo je tu také pro člověka a obávám se, že dojdeme ke smutnému závěru, že nikdo, možná tak jeden až dva lidé maximálně.

Ano, tohle vše se může vyložit takhle, jak píšu a jak to shrnuji, jako břemeno, ale také to někoho může opít mocí nad někým, či něčím, může zpychnout. To si však v této konkrétní situaci, která mě inspirovala neumím představit a nemyslím si, že by náš člověk zpychnul a nechtěl se toho vzdát.

Spíše by bylo i hezké trochu sklidit i toho klidu, míru a toho dobrého, co tahle nová situace a pozice má přinést a ne jenom to hrozné a převelice aktivní. Asi je to tím vším, jak rychle to přišlo, tak rychle to probíhá a tak rychle to odezní, to si myslím. Že tohle nebude mít dlouhého trvání a proto utěšuji člověka tím, že ani tohle není na věky a uklidní se to. Bouře vždy pomine a po bouři bývá příjemný vzduch a krásně se dýchá. Tak si to přejme, ať je to i v tomto zatím smutném životě, avšak přehoupne se to, buď to zvládne s noblesou a bude hrdej na sebe, že to zvládnul tuhle zátěž a zesílí, anebo to nezvládne a hold si dá odpočinek a pak se vrátí načerpaný silami, nu což i to se může stát, není to ostuda, dostali by lekci ti lidé, kteří jenom očekávali a brali. Proto ani jedno z řešení nevnímám negativní.

Miluji, že tedy mohu být upřímná a otevřená tak, jak to cítím, protože osobně to leckdy lidi nechápou, tak jak to člověk vypráví. Lidi si z toho vezmou jen něco, nebo neposlouchají, nebo chlácholí, málokdo to bere tak vážně, tak jak to pro dotyčného vážné je. Každý má problémy to ano a měli by se brát tak, že každý něco řeší a ničí problém není něco víc nebo míň než problém druhého, třetí, pátého.

Zdroj obrázku: SHOPTET.CZVYTVOŘIL SHOPTET COPYRIGHT 2021 TRIKOO.CZ.. trikoo.cz [online]. [cit. 2.7.2021]. Dostupný na WWW: https://www.trikoo.cz/panske/panske-tricko-nasrat/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Co budou dělat?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *