Co vše tu mám špatně?

Aneb, když si pozvete někoho k sobě a už po chvíli zjistíte, že to byla chyba někoho k sobě zvát.

Ano, pozvete si někoho k sobě v dobrém přesvědčení a v dobrém pocitu, že to bude naprosto prima a že ukážete jak se máte a jak žijete. Nu a po pár minutách co návštěva přijde tak zjistíte, že to byla chyba a jak jste hloupí, že jste tam někoho vůbec zvali.

Slyšíte jen co máte jinak, špatně a jak by to ten člověk udělal jinak a že byste si měli pořídit to a to. A jak vlastně jste sem dostali a jak vlastně můžete takhle žít a proč jste vlastně šli žít sem a prostě jste se stěhovali a začnou se rozebírat výhody toho jak jste žili dřív (přitom pro Vás naprosto nemyslitelný způsob) a jak žijete nyní a jak je to strašně nevýhodné (přitom ušetřili jste si spousty času a nervů).

Oni za Vás celou tu dobu nežili, ale líbilo se jim, kde jste žili předtím. Nevím proč, ale stále Vám předhazují jak jste žili předtím a jak to bylo prima a výhodné a jak jste měli všechno lepší a ble ble ble, prostě věci, které již dávno máte ujasněné a víte moc dobře proč to nešlo v tamto bydlení a žití pokračovat.


A tam kde žijete nyní tak je vidno, že se jim to až tak nelíbí a že koukají, sice na oko chválí něco, ale ostatní kritizují a přitom stále brblají o tom, kde jste žili dříve jak to bylo výhodné apod.

Přitom dřívější bydlení Vám přinášelo (více dojíždění a cestování, nepraktičnost vůči své práci, nervy, neustále sebeovládání a nespokojenost). Nyní Vám to přináší (časovou úsporu, praktičnost vůči práci, víc možností zábavy ve volném čase, dostupnost, pohodu, klid, svobodu a spokojenost), ten klid bych vyzdvihla jako ten nejdůležitější, protože ten mi to přináší nejvíce a jsem tak spokojená.

Klid je nezaplatitelný a stojí za to všechno co mě to stálo. Ano, slyším sice jak teď žiju a co jak kde mám špatně a jak bych to měla mít a co bych si měla pořídit a co bych všechno vlastně měla dělat, ok vyslechnu si to, není mi z toho dobře, rozesmutní mě to. Ale nakonec ta jakási návštěva odejde a já mám zas svůj klid a mír. Můžu se plně věnovat sama sobě a koneckonců dobrý, tak se vám tu nelíbí, ok děkuji za upřímnost, ale nežijete tu, žiji tu já a mě se tu líbí a líbí se mi právě ty způsoby jaké tu mám zavedené.

Ano, mrzí mě, že někoho v dobré vůli pozvu a slyším tyhlety věci. Ale bohužel nemohu ovlivnit ničí názor. Nejde mi o to, aby se to tu každému líbilo, avšak nemusí mi to tu hned kritizovat, chápu, že to není každého styl a vkus, avšak mě se tu líbí a já si to tu konečně mohla urobit dle sebe tak, jak se to líbí mě.

Za což fakt děkuji Bohu, Vesmíru a andělům že mi takový skvělý byt seslal do života, děkuji za to každým dnem.

Spíše bych ocenila, když by takhle někdo, koho pozvu byl rád, že jsem ho/ji pozvala, porozhlédl se, nechal si uvařit třeba kávu nebo čaj a popovídal si se mnou o všem možném. Místo hodnocení bytu bych radši, když by si ten člověk se mnou normálně povídal jako kdybychom byli kdekoliv jinde. Můžu říct názor to ano, nikoho za to nestřílím, avšak nemusí se celá ta návštěvě točit jen kolem mého bytu a kolem toho, co kde jak mám špatně, nebo jinak a jak to jinde mají lepší. Dobrý v pohodě, nějak to mám, já si to tu najdu a mi to tak vyhovuje. To co má většina lidí zrovna já pořizovat nebudu, no a co?

Cítím tu spokojenost, jsem tu ráda a cítím se tu dobře, mám tu klid a rozjímám tu a ani ten největší „hejt, či výtka mi to fakt nezkazí, aspoň vím, že toho člověka již nepozvu a radši jej navštvím sama, abych už nemusela na svůj byt poslouchat výtky.

Mrzí mě to, protože si zpočátku připadám jak pitomec, který tu má všechno jinak, ale pak si uvědomím, že nic předělávat nemusím a ani nikoho poslouchat. Žiju si tu pro sebe a tak to je a nelituji toho, nebudu to tu dělat pro návštěvy, aby mě někdo nezkritizoval, ale budu to tu dělat pro sebe, aby mě se to tu líbilo a to je hlavní účel. Možná mě teď nějaké ženské zkritizují, že co si to jako dovoluji. Ale ano dovoluji si žít pro sebe a upravit si byt tak, aby se to tu líbilo mě a když někoho pozvu tak nemá právo mi do toho zasahovat a předělávat mi to. Jsem soběstačná a vím co se mi líbí a tak si to i urobím.

Mám svůj styl a vkus a ten se mi líbí, není o nic míň než ten Váš. A ano dovoluji si žít pro seb a nikoliv pro druhé, aby se to druhým líbilo. Buď se to někomu líbit nebude, anebo bude, obojí je v pohodě a beru to. Avšak pro mé žití a život je důležité, aby se to líbilo mě a to se líbí.

No a? Nestydím se za to, že to takhle povím. Nedávno jsem to probírala se svým parťákem a shodli jsme se na tom, že dříve se možná fakt tak žilo, že byt musel být krásný pro návštěvy a kdo ví co ještě, ale v dnešní době už se dle toho nežije a já dle toho žít nebudu. Dnes většina lidí žije pro sebe a robí si to podle sebe, jak se to líbí jim a tak by to mělo být, já s tím souhlasím a jsem také jedna z nich. Nejsem sobec, ale zase zároveň nebudu svůj život neustále něčemu nebo někomu podřizovat. K čemu byt, který bude skvělý pro návštěvy, ale nebudu se v něm cítit dobře? K čemu? To se pak raději budu chtít znovu stěhovat.

Radši byt pro ostatní nic moc, ale pro mě království ve kterém se cítím skvěle a tak by to mělo být.

Já také když někam přijde na návštěvu tak nekritizuji, když se mě někdo zeptá na názor tak povím co si myslím, ale rozhodně nikomu to u něj/ní doma nepředělávám a neříkám co by si jak měl udělat jinak, to si nedovoluji, to by pro mě byla drzost a musela bych se za sebe hanbit. Proto nevidím důvod, proč by to někdo měl dělat mě, jakým právem?

Co si o tématu myslíte Vy? Co si myslíte o návštěvách, které k Vám přijdou Vám to kritizovat a předělávat?

Zdroj obrázku: AGSANDREW. depositphotos.com [online]. [cit. 11.1.2019]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/192081808/stock-photo-your-shadow-series-surreal-portrait.html

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *