Cokoliv udělám, tak se obrátí proti mně

Člověk může skály lámat, kameny nosit, přinášet modré z nebe, jen aby viděl radost a poděkování od člověka, kterého má rád. Ano, láska, přátelství dokáže člověka hnát k tomu, aby dělal nepřekonatelné věci a činy, nebo to, co nikdy předtím nedělal. Je to nesmírné palivo, které Vás žene dál a dál.

Děláte to kvůli tomu druhému, pro jeho štěstí, radost, pohodu, pohodlnost, spokojenost a zkrátka pro jeho dobro. Nic za to nechcete na zpět, ale děláte to protože máte rádi. Ale, co když se situace utuží natolik, že všechno tohle, co jste dělali za nějakou dobu, tak se obrátí proti Vám a Vy se dozvíte, že nakonec jste to vlastně dělali špatně?

Čas který jste si dělali tak byl na prd, protože ten člověk ne Vás čas neměl a nevěděl, jak odmítnout, tak neřekl radši nic.

Připravovat věci, aby s tím neměl žádné namáhání tak nakonec je tomu člověku z toho špatně? Všechno zařídit, aby nemusel, aby nemusel dělat co nesnáší, tak nakonec vytčeno, že dělám všechno jen já a že ho chci nahradit? Což není vůbec účel.

Ptát se, zajímat se, vyjadřovat vděk, city, přátelství, lásku po celé měsíce a nakonec se dovědět, že někoho něco mrzí, že nevyjadřujete dostatečně lásky? Že to není vyvážené?

Nezeptáte se párkrát po tomhle všem vytčení, jelikož nechcete zas slyšet, co děláte špatně a je to taky špatně, protože se údajně nezajímáte a je to opět nevyvážené.

Nejdříve to odkejváváte a snažíte se najít kompromis, řešení, vyjít vstříc, aby to šlo, hledáte způsoby, nakonec je všechno špatně, protože to nechce řešit?

Máte jiné aktivity a pro klid nic neplánujete a necháváte tomu volný průběh, tak znovu je to špatně, protože se Vám údajně člověk musí připomínat s tím, abyste ho někam pozvali.

Přejete na noc, na ráno, dopoledne, den a tak dále a nakonec nedostanete ani děkuji? Ani děkuji, ani opětování, jen to, co jste zase udělali špatně. Poděkování veřejně ano to jasně, velkolepé, jen aby to vypadalo, ale poděkování do očí, soukromě, to už ne, soukromě ne, to jen výtka a kritika.

Snažíte se, pracujete, jste v práci i klidně dýl, pomáháte, děláte i práci za něj, avšak stejně je to údajně špatně, protože údajně z něj děláte hlupáka.

Už mi to prostě nedalo tohle všechno zažívat a nechávat to v diskrétnosti. Prostě jsem se to rozhodla vynést to na povrch a je mi úplně jedno, kdo se v tomhle najde, nejspíše ten, kdo v tomhle nemá čisté svědomí, tak ten se v tom najde.

Jsem žena, něžné stvoření a nejsem kůň abych utáhla všechno, nejde to. Mám city a emoce a nějaké lidské možnosti. Tím, že mi stále přikládáš na záda břemena se nic neřeší, akorát mi to bere síly. Nejsem dokonalá, dělám chyby a údajně dennodenně, v pořádku, už jsem taková, ale možná by bylo fajn, pokud bys na mě viděl taky něco krásného, co dělám dobře.

Jediné co k té mé snaze můžu říct, že jsem to vždy dělala od srdíčka a pro dobro, nikdy ne zákeřně, nikdy ne vyloženě zle, vždy s dobrou myšlenkou a chutí.

Co mi z toho všeho dává za poučení? Některým lidem pro kterého děláte leccos i kdybyste se rozkrájeli, tak to stejně nebude dost. A i já říkám dost. Takhle ne.

Tohle už mi stačilo, radši někoho, kdo ocení i maličkost co udělám, kdo na mě uvidí víc krásného než chyb. I když jsem nedokonalá tak radši chci někoho, kdo na mě uvidí tu nedokonalost a tu bude milovat.

Podívej, ani ty a ani ty nejsi dokonalý, ani trochu. Tak ke mně se tak nechovej, nemůžu být dokonalá.

Už mě to vyloženě nebaví takhle žít, proto pa pa zkušenosti a děkuji za lekci, nejsem tvůj sluha, abych skákala tak, jak pískáš. Víš, pokud o mě stojíš tak, jak tvrdíš, tak udělej taky něco pro mě, pro mou radost, pokud to tedy umíš…. Přijde mi že ani ne, protože vidíš jen sebe a své srdce, ale pro mě místo ve svém srdci nemáš, to je smutné, ale vím to.

Všechno ty byly jen lži a plané sliby, jen abych pro tebe dělala první a poslední pro tvé pohodlí. Ano, komu by se nelíbilo být jednostranně milován a obletován a nic nemuset, že ano? Jasný, ale tahle doba už končí, protože já zvedám svou hrdou páteř a jdu životem dál. Nezavděčím se? Nelíbí? V pořádku já se nezlobím, dík že to vím, jdu jinam, kde se líbit budu a zavděčím se :-).

Ano, někteří lidé prostě ani neví co dřív chtít a nezáleží jim na nikom jen na sobě a využívají druhé pro svůj prospěch a i kdybyste se na hlavu stavěli tak to stejně nebude dost. Stojí to za to? Rozhodně ne. Pochopte lidi tento fakt, co nejdřív to jde a nedělejte ze sebe sluhy dlouho, vymaňte se z toho vězení a radši buďte s někým s kým sice nebudete mít všechno, ale bude si Vás vážit a vidět na Vás to krásné. Bez neustálé kritiky, nebo vytýkání.

Lásce, přátelství ahoj.

Zdroj obrázku: TOTUŠEK, Jaroslav. Lidovky.cz [online]. [cit. 22.11.2019]. Dostupný na WWW: https://www.lidovky.cz/kultura/pribuzne-si-bohuzel-nevyberes-krvava-nevesta-bavi-spadem-i-originalni-zapletkou.A190815_125546_ln_kultura_jto