Dá se probudit v člověku pouze to, co v něm již je, nikoliv to co není

Za život jsem se setkala s hrstkou lidí, či větším hejníčkem lidí, kteří si prostě trošku asi víc mysleli a tak se snažili ve mně probudit různé pocity.

Obvykle to byli lidé, kteří si potřebovali dokázat vlastní egoistickou „velikost“ tím, že si mysleli, že když udělají jisté činy, tak se vynutí lásku, pozornost, společnost, přátelství, vztah, sex, pokoru, oddanost, věrnost, žárlivost, závist, můj pocit méněcennosti či se nechám veřejně zesměšnit kvůli někomu.

Jelikož já jsem člověk, který se nerad nechává do něčeho nutit a obvykle to ani z vlastní sebelásky a hrdosti nedovolím tak tito lidé ostrouhali mrkvičku a zaplakali slzičkami na výdělkem. A já jsem díky těmto lidem došla k úžasnému sebepoznání a poznání celkově. Poněvadž nikdy mi nedávalo smysl to, že když se takhle chovají ostatní lidé ve vztazích tak to funguje a u mě ne, se mnou to prostě nic nedělalo, jelikož mi to nebylo přirozeně a necítila jsem ty emoce na povel, opravdu ne a jen jsem možná tak tupě a nechápavě koukala na toho člověka, jakože co to má být.

Ten člověk mohl puknout vlastní neláskou sám k sobě, jelikož vyžadoval ode mě ty pocity, avšak sám ty pocity v sobě měl, jen si je nechtěl přiznat.

To se prostě většinou takhle stává ten kdo se snaží v druhém něco vzbudit to obvykle sám v sobě má taky a chce to vzbudit v tom druhém z důvodu, aby to neprojevil on sám a chce se utvrdit v tom, že nad tím druhým má jakousi moc.

Po těchto zkušenostech kdy vlastně na mě bylo toto vše, co bylo vypsáno výše pokoušeno a leckdy to trvalo i měsíce i roky se ti lidé snažili to ve mně vzbudit a to i přes to, že jsme se nebavili tak si určitý člověk myslel, že ho budu stalkerovat, vyhledávat a bůh ví co :D, promiňte mi to všeci, ale to bylo velice komické si toto myslet. Jelikož mé emoce a ani já jako osoba nejsem na povel.

Považovala jsem se za rebela vždy a to nejen z důvodu, že jsem byla vždy jiná než ostatní a taky taková černá ovce v rodině, ale hlavně z toho, že jsem nikdy nic nedělala na povel a ani emoce jsem nikdy neuměla projevit na povel a neumím a o to víc mi to nejde, když to po mě někdo chce, prostě se v sobě zaseknu a nic neprojevím v tu chvíli.

Přirozeně když to tak cítím tak ano, to i překypuji emocemi a snadno je dávám najevo. Dokážu se radovat a skákat do nebes, pak také celý den probrečet v depresivních myšlenkách, brečet že nic nemá smysl, ale také se velmi horlivě a plamenitě rozzuřit, že pálím ve vztazích veškeré mosty a vazby z minuty na minutu. Emoce mi problém nedělají, projevuji je, když je tak cítím, však nikdy ne tak, jak by se těm druhým líbilo.

A upřímně ani mi to nevadí, že nejsem na povel a ani to nikdo po mě nemůže chtít, jako chtít může cokoliv, avšak nebude mu vyhověno. Jsem sama sebou a beru to tak, že to ke mně patří.

U mě si nikdo nic nevynutí a je však zábavné sledovat, jak se o to jistí nejmenovaní lidé snaží. Upřímně na dálku se tím ve skrytu duše bavím, je to směšné a komické, hlavně ti lidé, jak si to myslí jsou komičtí. Jelikož sami ty emoce pociťují vůči mě, avšak nepřiznají to a proto se snaží to vzbudit ve mně, aby si nepřipadali tak méněcenně, přitom to tak vůbec není. Když by si ti lidé ty emoce přiznali, ulevilo by se jim mnohem víc než takhle, takhle to jen v sobě dusí potlačují a celý proces zpomalují a posouvají dál do budoucna, neposouvají se, jsou na mrtvém bodu.

Avšak to není můj problém, to je jejich problém a nebudu pomáhat někomu, kdo dělá, že mě nezná, všude tvrdí jak mě nenávidí a přitom ve skrytu duše mou osobu stále řeší, pronásleduje mě kudy chodím, vyptává se všech možných lidí, které znám atd.

Díky takovým lidem jsem pochopila, že emoce nejdou na povel a ani já to tak nemohu po někom chtít, což ostatně nechci a nerobím to.

Však ano leckdy taky zatoužím po pozornosti a leckdy, když si nejsem jistá komu za co stojí tak prostě z minuty na minutu zmizím na nějakou určitou dobu a jsem sama se sebou.

Avšak nedělám to z úmyslu, aby mě někdo začal hledat to ne, však potřebuji v tu chvíli být sama se sebou, tenhle pocit ze sebe dostat, abych byla zas sama sebou a měla se ráda a nevyžadovala ničí pozornost, jen tu svojí v každém okamžiku. Nechci být závislá na pozornosti, jako lidé kteří se snaží vzbuzovat emoce a dělají takovéto skopičiny.

Proto i kdyby ten člověk, co se ve mně něco snaží probudit přede mnou tančil nahý a dělal striptýz tak to ve mně na povel prostě neprobudí. To by ty pocity, či emoce musely být, aby se daly probudit, avšak povím to takhle reálně – nikoliv ty pocity ve mně nejsou. Jen se snažíš zbytečně, nesdílím stejné emoce a pocity jako ty. Mám svých emocích a pocitů dost.

Pochopila jsem také to, že leckdy když přijdete s upřímnou radost ke lhostejnému člověku tak je to lekce v tom, že v tom člověku prostě radost z Vašeho úspěchu probudit nelze, poněvadž jak by se mohla probudit, když v tom člověku ta radost vůči Vám není. Takhle jsem pochopila, když mě prostě blízká osoba přestala mít ráda, přestala se mnou takové věci upřímně sdílet. To bylo jedno z prvotních poznatků, kdy jsem začala pochybovat o jejích citech ke mně.

Hodně mužů ať už na internetu, seznamkách, či v životě si bohužel myslí to, že jsem z nich celá odvařená a žhavá jen pro to, že mi napíší a myslí si stále, že pro ně mám jistou slabost.

Nu je to opravdu vtipné pozorovat, jak si myslí a tak se snaží komunikovat, aby tu pozornost si vynutili a myslí si, že když jsou zadaní nyní a dle všeho moc šťastní tak je i přes to budu chtít. Však to se vždy jen tak pousměji na rtech a na srdci, jak si někdo dokáže něco takového myslet a jak uvažuje jen svým egem. Velice rychle takového muže uvedu do reality, že ve mně nemůže probudit něco, co tam již dávno není. Možná kdysi za dob tehdejšího vztahu s ním tak ano, avšak od toho uplynula dlouhá doba a já to již dávno pochopila, že je konec a že ho už nikdy nebudu mít a upříměn díky bohu, že ho nemám, je to tak dobře.

Nemůže tedy probudit ve mně něco, co již ve mně dávno není, spíš jen tak úsměv na rtech a komickou náladu z toho.

Když to sdělím na tvrdo tak získat zpět můžete pouze člověka u kterého víte, že ty stejné pocity jako Vy sdílí též, jinak ne. A ve většině případů skutečně ty pocity člověk s Vámi nesdílí a proto máte smůlu v tom, že Vás ten člověk zpět nechce a ani nehodlá chtít zpět.

A upřímně ruku na srdce, nejste tak neodolatelní, jak si myslíte, jste jen lidi – muži a ženy, někomu se líbíte a někomu zas ne, někdo Vás třeba chce zpět, avšak já ne a někteří lidé také ne. S tím se smiřte, vím že to bolí pro Vaše ego, však je to realita a tu Vaši zamilovanou či úchylnou realitu mi nevnucujte, děkuji.

Pamatujte než si začnete znovu vynucovat pozornost a bůh ví co ještě, v člověku můžete vzbudit jen to co v něm je a pokud na ten Váš vynucený čin nereaguje tak se zamyslete nad tím, že nejspíše to nemá účinnost a v tom člověku ty pocity prostě nejsou a nehodlají se obnovit, zkuste tento fakt přijmout, pochopit a vzít na vědomí i podvědomí. Sami sebe tak zbytečně vysilujete a ponižujete a ponižujete tím i své ego.

Co si o tomto tématu myslíte Vy? Taky zažíváte často, že si od Vás lidé vynucují pozornost a city ?

 

Zdroj obrázků: DOKONALAZENA. Dokonalá Žena.cz [online]. [cit. 29.12.2016]. Dostupný na WWW: http://www.dokonalazena.cz/zivotni-styl/3-kouzla-ktera-by-mela-znat-kazda-zena/

CORDY. duchové a magie [online]. [cit. 29.12.2016]. Dostupný na WWW: http://buffy-upiri.blog.cz/0604/kouzlo-lasky

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Dá se probudit v člověku pouze to, co v něm již je, nikoliv to co není

  1. […] Leckdy mě lidé dostali do situace, kdy ve mně chtěli vzbudit pocit, který ve mně ani nebyl. […]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *