Dáváš se lacino a proto nemáš můj respekt

Aneb, jak se praví v citátu „Respekt těm, kteří si ho zaslouží a nikoliv těm, kteří ho pouze vyžadují.“

Ano, souhlasím. A teď bez srandiček a chichotek, tak je to tak. Můj respekt není těžké si získat, jsem člověk, který hodně lidí uznává a ctí, respektuje a toleruje.

Spíše je minimum toho, koho nerespektuji a respekt jim ani z lítosti neposkytnu. Z velké části jsou to lidé, kteří si ten respekt vynucují, protože nemají dostatek sil na to si ho získat přirozeně.

Jsem velmi loajální a ctím člověka tak, jak je klidně na pořád, stojím při něm a zastanu se i kdyby celý svět byl proti němu, když jej respektuji a ctím. Avšak, když někdo kolem poskakuje a vnucuje mi to, že bych ho vlastně měla poslouchat a proč tak nečiním a o to víc se mi snaží házet klacky pod nohy a o to víc si vyloženě dětinsky vynucuje jakoukoliv formu pozornosti, tak pardon, ale můj respekt si takový člověk nezíská. To je dětinské a nevyzrálé jednání.

Od malinka mám problém s tím, jít sama proti sobě a díky Bohu za to, že jsem si včas uvědomila, že jít proti sobě nemusím a není to dobré, nýbrž sebepoškozující.

Mám problém respektovat lidi, kteří nerespektují mě, nebo ti, kteří se povyšují, nebo ti, kteří si myslí, že řvaním, zákazy, příkazy a tresty něčeho docílí. O to víc se u mě probouzí vnitřní rebel a smíšek, který už jen při pohledu na takové lidi se směje. Protože ano, je to směšné.

Bouchat pěstičkami do stolu, vyhrožovat tím, že o všechno přijdu, urážet mě jak jsem trapná, urážet mě jak vlastně nic neznamenám, dávat mi tresty a snažit se si mou poslušnost vynutit, dělat naschvály a čekat, že jakmile mi dá pokyn, tak já to tak doslovně udělám? Achich ouvej to je fakt hodně velká domýšlivost, jestli si někdo myslel, že tohle na mě zabere :-).

Vnitřní rebel se směje těmhle všem pokusům a je to trapné, ti lidé jsou směšní, když se takhle chovají. Tohle totiž není žádný respekt a ani přirozená autorita, tohle je vyloženě trapný pokus.

Anebo taky dobrý pokus na pobavení. Když někdo je k Vám „ťuťu ňuňu, hodňounkej“ a dělá všechno pro to, abyste se do něj zakoukali a měli oči jen pro něj/ní a pak najednou z toho člověka vypadne, že Vás vlastně nechce, že si s Vámi jen chce hrát a že si chce udržet jinak svůj život tak, jak je. Oukej, udrž si co chceš, usiluj si o co co chceš, můj respekt nikdy mít nebudeš, to je asi to jediné, oč ti šlo. Protože tohle je tak strašně laciné, hned se někomu podbízet, ale zároveň si toho člověka i držet od těla. A když to tomu člověku vpálím, že když se mi takhle vlastně lacině nabízí, jestli mu to nepřijde laciné, tak se podívá jako hlupák a ještě zaskočeně odpoví „ne“. Ty jo, já měla chuť v tu chvíli tak vyprsknout smíchy, že by to až bylo nevhodné, ale naštěstí se umím v tomto sebe-ovládat. Ale už jsem od té chvíle měla jasno.

Do té chvíle než to ten člověk sdělil tak bych ho normálně brala, kamarádila se, respektovala a byla naprosto v pohodě, nedělalo by mi problém se ozvat a tak. Ale po tomto co ten člověk sdělil tak jako pardon, ale totálně se zaprodal za lacinou cenu, jestli vůbec nějakou cenu. Nevím, co čekal, ale totálně tímhle u mě klesnul a já už ho od té doby nemůžu brát vážně.

To je snad lepší, když člověk je hodnej, milej a usiluje o něco víc, snaží se o někoho a je beznadějně zamilovanej, ale aspoň v něco věří a o něco usiluje a čeká na to, ale tohle? Takhle rovnou vyjít s kůží na trh s tím, že se vlastně ztrapním, zaprodám a totálně se dám lacině. S prominutím jak prostitutka? Ale ta prostitutka je povolání, ta za to peníze má, to je v pořádku, ale tento člověk by za to nic neměl, takže si představte ještě vulgárnější pojem a máte jasno, jak to myslím.

Já se nad lidi nepovyšuji to fakt ne a ani nejsem arogantní, ale tohle je i na mě moc a upřímně takového člověka nelze brát vážně. Může si za to sám, jestli tohle říká na potkání, tak se nedivím, že žije tak jak žije a jak asi už evidentně nemůže z toho, jak žije tak snižuje svou cenu tak nízko, jak jen jde. Je mi ho líto, ale on sám musí poznat, že tudy cesta nevede a takhle ho nikdo nebude brát vážně. A ať se klidně vzteká, nebo odmlčí, že ho neberu vážně, je mi to jedno. Je to jeho problém, ve mně to nic nezanechalo a ani mě na tom nic neštve, spíše mě to pobavilo, jak se někdo takhle může zaprodat a klesnout.

A je mi jedno jestli si ten můj respekt chtěl získat a honit si na mě ego, je mi to jedno co si myslel nebo myslí, já jasno mám a nelze takového člověka brát vážně, nezaslouží si respekt, aspoň z mé strany ne.

Pro mě je to laciné a nelze si toho vážit, když se takhle zaprodá každému. Člověk je rád, když si něco sám vybuduje, pozná, pak si toho všeho váží, ale toto? No nic, je mi ho líto, ať na to brzy přijde, že tudy cesta nevede, že je potřeba se mít rád, ale od srdce a z lásky, ne z hlavy a ega.

Ano, někdy si říkám, že se lidem vnucuji, ozývám první, ptám se, zajímám a někdy si říkám, že to až přeháním, ale tohle mi připomnělo, že jsem na tom stále ještě hodně dobře a že jsem úplně v klidu.

Děkuji za poznání a přála bych si, aby se lidé naučili být šťastní sami za sebe tak, jak jsou, aby pak nevymýšleli takové hlouposti a nešli pod svou úroveň, vždyť je to strašný, zahazují se tak sami sebe.

Zdroj obrázku: ZUCKERBERG, Mark. Facebook.com [online]. [cit. 6.6.2019]. Dostupný na WWW: https://id-id.facebook.com/Kundoviny-128298560677803/posts

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *