Den, kdy vše bylo zázrakem

Mohlo by se říci, že se to jevilo jako úplně obyčejný den v mém životě, naprosto, rozumově ten den nevypadal vůbec odlišný od těch ostatních.

Avšak já se probudila se zázračným pocitem.

Vše, co jsem viděla, cítila a měla tu možnost si na to sáhnout tak za to vše jsem cítila neskutečnou vděčnost.

Jakoby se ve mně ještě víc otevřela intuitivní schopnost a rozkvetla tak ještě víc vděčnost v mém charakteru a viděla jsem všechny ty aspekty a maličkosti, které tvoří naprosto nádherný a zázračný den.

Utvrdila jsem se v tom, že život je zázrak pro který se vyplatí žít.

Svobodně jsem se nadechla a cítila jsem vděčnost, že se mohu svobodně nadýchat čerstvého vzduchu a můžu díky tomu žít a nikdo mi nic nezakazuje.

Pocítila jsem vděčnost za stravu, kterou mohu jíst, že netrpím hlady a mám se skvěle, mohu si dát co chci a cítím se tak skvěle. Což ne všude si mohou lidé dovolit.

Cítila jsem vděčnost za to, že mohu se napít vody a nemusím žíznit.

Ucítila jsem naprosto úžasně svobodný pocit, kdy jsem vyšla ven na čerstvý vzduch a mohla jsem jít kam chci a kdy chci, pocítila jsem tu svobodu, kdy mi nikdo neříká a neptá se kde jsem zas byla a s kým a jak dlouho, nikdo mi nic nevyčítá a já mohu svobodně dělat co chci.

Byla jsem ten den sice doma, avšak nic mi nechybělo, byla jsem naprosto spokojená a vděčná za to co je, měla jsem na všechno co jsem si chtěla urobit dostatek volného času, urobila si své povinnosti do školy, učila se.

Zahrála na kytaru, přitom jsem si vlastně uvědomila, že tímto vlastně žiji svůj dětský sen, kdy jsem o hraní na kytaru vždy snila a nyní si jit mohu zahrát a učím se písničky, které chci :).

Zacvičila jsem si a pocítila vděčnost za to, že díky své vůli jsem si svou postavu vypracovala tak jak ji mám nyní a že jsem za to vlastně hodně vděčná, jelikož je to tělo něco jako můj domov, který si tvořím dle svého přání. A že vlastně díky tělu jsem se v minulosti hodně natrápila a byli doby kdy jsem své tělo nenáviděla a nyní jsem s ním spokojená a cítím za to neskonalou vděčnost.

Mohla jsem si ten den zarelaxovat, koukat na hezké filmy, které jsem již několik měsíců neviděla, jelikož jsem se k nim kvůli časové vytíženosti nedostala. Užívat si, válet s v posteli a užívat si ten pocit, že nemusím vstávat a že můžu proležet odpoledne.

Uvařit si kávu a vychutnávat ji do posledního doušku.

Napsat a být v kontaktu s kýmkoliv chci a neptat se nikoho zda se s tím a tou mohu či nemohu bavit. Neřešit ničí výčitky za to, že se bavím s tím a tím a že jsem s tím a tím šla ven. Nemuset obhajovat své city před někým, kdo je stejně nepochopí. Mít ráda koho chci a nemuset se obhajovat a neschytávat tak rány od života za to, že vůbec žiji tak jak chci.

Obléknout si to co chci a vypadat v tom dobře, protože zrovna si to chci obléknout a nechci se nikomu líbit, jen sama sobě. Neposlouchat narážky typu, že se oblíkám vyzývavě, nebo moc nevinně jako kořist k flirtu. Prostě být sama sebou a líbit se sama sobě.

Dopřát si teplou sprchu a umýt se, cítit se voňavě a vykoupaně, protože to je jeden ze super pocitů, který zbožňuji.

Uvědomila jsem si, jak my lidé během běžného dne na vše zapomínáme, jak bereme vše jako samozřejmost, přitom to samozřejmé vůbec není, tyto věci tu nejsou automaticky, jsou tu a zažíváme je, protože si je zasluhujeme a jsou to dary, tak je neopomíjejme.

Ten den mi znovu otevřel oči a rozšířil mi mé vnímání skutečnosti a rozšířil tak i mou vděčnost, jelikož jsem na zdánlivě obyčejném dni viděla každý zázrak, který se udál.

Možná to zní jako klišé, avšak kde je napsáno, že to co máme možnost zažívat každý den bude napořád? Stejně tak jako život ten též není napořád. Tak proč si toho všeho nevážit?

Stal se Vám někdy taky takový den, kdy jste viděli zázrak v úplně obyčejných věcech?

Zdroj obrázku: VLČKOVÁ, Vlaďka Samaya. Tvoje štěstí…je ve Tvých rukou [online]. [cit. 25.3.2016]. Dostupný na WWW: http://tredoxe.blog.cz/1306/vdecnost