Děti jsou naším zrcadlem

Ačkoliv si to mnozí nechtějí, tento pojem z duchovna je pravdivý.

Když to vezmu do hloubky tak duše se vzájemně vybírají do života další duše, které střetnou a do jaké rodiny se narodí. Protože vše je třeba, aby bylo v rovnováze, proto obvykle děti ukazují na nedostatky svých rodičů, jelikož přesně tam se vzájemně vyvažují a proto je tolik sporů mezi rodiči a dětmi.

Každá duše, která se chce inkarnovat na Zem si vybere své rodiče. Až je tento fakt s podivem, sama jsem tomu několik let nemohla uvěřit. Ano, vybere, protože potřebuje své rodiče něčemu naučit, vyvážit jejich energie, nebo naopak uzemnit, dle toho jak je třeba a o jakou duši jde.

Každé dítě, které se narodí rodičům, či přijde do rodiny tak bude ukazovat na něco, co v té rodině chybí, čeho je tam nedostatek, bude vyvažovat a harmonizovat energie. Protože vše musí být v rovnováze na Zemi.

zeme8

Ať jste rodičem, nebo dítětem. Všimněte si, když jste vyrůstali, či vyrůstáte se svými rodiči, necítili jste se v určitém období života jako „rebel“?

Nebo se tak i stále cítíte? Tím, že právě svým chování rodiče tak provokujete a nazdvihujete ze židle a tím pádem oni se rozčilují, smutní, či prožívají nekontrolovatelné emoce díky Vám.

Ano, svým způsobem to tak je. Jelikož děti zrcadlí rodičům jejich nezpracované emoce, jejich nezpracované otázky a chování v sobě samém. Ukazují někdy až nezpracované věci z podvědomí, které si dlouhá léta ten rodič nechtěl připustit a nemusel se ani tím pádem s tím dosavadně potýkat, až když jeho vlastní dítě se chová tak jak, aby se to naučil sám v sobě zpracovat, aby proti tomu přestal brojit. Jelikož to proti čemu brojíme, to přetrvává.

81c55d4825_74393655_o2

Zamyslete se nad tím, jak jste se chovali, když jste byli dítětem, anebo jak se možná ještě nyní chováte ke svým rodičům, jsou jistě věci ve kterých jim rebelujete a zrcadlíte se jim.

Zrcadlíte svým rodičům to, co sami sobě nechtějí přiznat.

Časem zrcadlením zjistíte, jak jste s v hodně věcech podobní, anebo v čem se lišíte. A možná také zjistíte, jak jste si s jedním z rodičů víc podobní, ačkoliv si toho tolik neřeknete, tak jako s tím druhým rodičem se kterým máte třeba bližší vztah, ale naopak zjišťujete odlišnosti mezi sebou.

Osobně jsem vždy byla rebelem rodiny. A stále jsem, i po čas mé rané dospělosti se cítím jako dítě, které stále je v pubertě a rebeluje :).

Byla jsem dříve tím, co jeden z mých rodičů odsuzoval. Představitel toho nejhoršího mixu, co ze člověka může být. Ano, přiznávám, ale v té hnusotě a toho nejhoršího jsem se našla, protože jsem věděla, že jsem to já a že mi to tak vyhovuje. Že nechci být tak škrobená morálkou a posedlostí o tom, co si o mě ostatní myslí. Nechtěla jsem být posedlá slušností a posedlostí, proto jsem tím kým jsem, otevřenější a liberálnějším člověkem v tomto ohledu.

Ačkoliv se tím možná hnusím, vím to, protože nemůže existovat jen jedno – a to slušnost a morálka v naší rodině, musí tam být zastoupena i nestoudnost a necudnost, kterou tu zastupuji já a proto to vyvažuji a rodičům zrcadlím to, co sami si nechtějí přiznat. Ačkoliv intuitivně cítím, že již tu mou nestoudnoust neberou tak tragicky tak jako dříve.

Nebo viz ten z rodičů pro kterého jste byli představitelem toho nejhoršího, tak ten Vás později požádá o radu do života. Jak ironické, že? Ani byste to nečekali, když žijete tak zvrhlým životem dle jejich názoru a přesto Vás požádá o radu.

Anebo v širším okruhu rodinném se nikdy dopodrobna neprezentoval můj život, jelikož „prý by ostatní členové rodiny to neunesli“. Popravdě jak se asi mám cítit, to jsem snad nějaký zločinec? Nejsem, nesedím v kriminálu a ani nebudu, nechci, tak proč se za sebe stydět. Proč se stydět za to, že žiji tak jak žiji. Proto asi ve mě vzbuřuje ta otevřenost a sdílnost, protože ráda komunikuji, ráda se dělím o zkušenosti a ráda povykládám o tom, jaký život je.

Cítila jsem z toho ten pocit, jako bych se za svůj život měla stydět, ale já se nestydím, ačkoliv nežiji pohádkově a idylicky, nestydím se. Každý žije nějak. Nikoho jsem nezabila, nešla jsem nikdy do vězení, nevidím důvod se za sebe stydět. Jenže bohužel konzervativním jedincům dle daných pravidel toto těžko vysvětlím, proto nadále budu tím kým jsem a zrcadlit svým rodičům to, co sami nechtějí přiznat sami sobě.

 

Zdroj obrázků: CESTA LÁSKY. Cesta lásky [online]. [cit. 19.9.2015]. Dostupný na WWW: https://cestaduse.wordpress.com/tag/indigove-deti/

VLČKOVÁ, Vlaďka Samaya. Tvoje štěstí …. je ve tvých rukou [online]. [cit. 19.9.2015]. Dostupný na WWW: http://tredoxe.blog.cz/1103/jedenact-zlatych-pravidel-jak-vychovat-stastne-indigove-dite

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *