Domluva o ničem

Upřímně moc nemusím jak takové ty vtipálisty a lidi, kteří ani neví jak se vyjádřit, nebo vlastně nedokáží odpovědět na co se jich ptáte a lidi, kteří se tváří jakože na jednu stranu se s vámi chtějí kamarádit a bavit a pak když jim navrhnete setkání nebo že to přátelství uvedete do reálného života, tak pak vlastně „neví“ buď dají naději chvíli, anebo rovnou cuknou, nebo cuknou na poslední chvíli, ale to se právě skrývá pod slovem „nevím jestli budu mít čas“.

Já jako nejsem žádný kat, abych tady lidi soudila, jak kdo má narvané dni a harmonogram. Jsem velmi tolerantní a chápající člověk a rozhodně nikoho nelynčuji, že nesedí doma na zadku a nečeká na mé odpovědi. To rozhodně ne a nedovolila bych si to. Vím, že každý má povinností a starostí dost a neví kam dřív skočit, dovedu si to představit, také to tak mám a s mým volným časem je to někdy fakt zázrak a čarování, abych vůbec nějaký měla.

Však když se s někým na něčem domluvím, nebo se chci s někým vidět, tak si prostě čas vytvořím jak nejdříve mohu a je to pro mě možné tak si ten čas udělám a když si ten čas udělám tak s tím počítám, těším se a beru to jako něco krásného na co se mohu těšit. Taky mám velmi flexibilní pracovní dobu a flexibilní život, který se neustále něčemu novému přizpůsobuje, práci a lidem, znám to moc dobře a vím, že leckdy prostě okolnosti ovlivnit nejdou, když se něco podělá tak se to podělá a neuděláš nic. Ale jakmile se to stane tak vůči přátelům jednám narovinu a řeknu, že čas třeba narovinu nemám a mít nebudu v nejbližší době. Anebo čas mám i tak a počítám s tím setkání. Rozhodně neříkám, že nevím. A když to fakt nevím a obávám se, že se to podělá tak to raději zruším, protože prostě nechci nikoho tahat za nos, aby pak měl kvůli mně a mým problémů podělaný denní program, že jsem to musela nahonem odříct.

Bohužel takhle to všichni lidé nemají nastavené, aby jednali narovinu co se týče domlouvání setkání a srazů. Co jsem zjistila tak málo kdo řekne fakt narovinu ne, to už musí být fakt vážné když řekne narovinu ne. Ale zas si toho ne cením, protože nezlobím se, ale vím jasně, že to nemá smysl se domlouvat, když ten člověk nemůže, tak to prostě zkusím jindy, však nic se neděje. Samozřejmě nejraději mám odpovědi ano a které opravdu reálně vyjdou, to je nejlepší. Pak jsou tu také odpovědi „možná, nevím, uvidím, nevím jestli budu mít čas“, za ty bych vyloženě lískala ty dotyčné. Jako pardon a bez veškeré slušnosti teď, chápu že máte velmi vytížený život a musíte toho hafo zařizovat a jste nepostradatelní v práci a v rodině a všude, ale to si prostě neumíš dupnout a říct, že prostě už něco máš v plánu a prosadit si to tak, aby naše setkání vyšlo? Anebo mě teda rovnou říct ne a nedělat mi naděje a zbytečné iluze o tom, jak strávíme setkání?

Fakt tyhle odpovědi nemám ráda, v 95% z toho nic není a sejde z toho a na 98% z toho sejde pár hodin před teoretickým setkáním. Fakt mě tohle nebaví. Víš, já prostě nemám čas celé dni a hodiny koukat do mobilu zda napíšeš, ať už jsem v práci, na cestách, nebo někde jinde. Nemám na to čas to sledovat a čekat a hlavně mě to nebaví. Prostě si sebe, svého života a času vážím natolik, že nebudu dělat čekací pipinku. Dřív je teda pravda, že jsem těm lidem dala třeba čas do dne před plánovaným setkáním, ať se mi vyjádří, protože jsem jim fakt věřila, že neví a že se ozvou a dělají všechno pro to, abychom se sešli, ale zmýlila jsem se, jak říkám skoro vždy to padlo na poslední chvíli a já pak byla naštvaná, anebo zklamaná, že to nevyšlo a mám vlastně volno jen pro sebe a stejně si vymýšlím improvizačně na poslední chvíli jiný vlastní program. Takže jsem pak změnila přístup a to ten, že jakmile tyhle ošklivé odpovědi někdo použije, tak použiji rovnou „ok, chápu, nic se neděje, tak to necháme na jindy až budeš určitě vědět že budeš mít čas.“ A víc to neřeším, nezajímá mě. Někomu to uleví a začne se vymlouvat proč vlastně nemohl a jak to má těžké a blbé a vlastně ti tak nepřímo dá najevo, že by to stejně odřekl tak či onak, jen prostě neměl na to ti to říct narovinu. A pak jsou tu další rádoby vtipálisté, kteří to jen tak pleskli asi pro srandu, nebo tě chtějí nechat vycukat s čekáním a těch se to dotkne, že proč to hned rušíš, že to přeci není jasné ne a že se opravdu chce sejít a má zájem, ať nedělám rychlé závěry. A hrozně se jich to dotkne. Ale jako já si říkám, tak když bys tak strašně o to setkání a sraz stál tak by sis ten čas prostě zařídil, ne? Anebo když fakt nemůžeš tak hned navrhnul jiný termín, že ten den třeba můžeš. Prostě je to vše o přístupu a komunikaci a já prostě nebudu dělat nikomu blbce a čekat až se milostivě někdo rozhodne, nebo až milostivě někdo se uklohní, nebo až milostivě nade mnou vystoupá s egem, že mě jakože nechává čekat. Vážím si sebe svého času a svého života. Nemám na tyhle dramata, tyjátry a rádoby vtípky nebo neurčité vycukávání čas, nebaví mě to. Mám taky jiné věci na řešení než se neustále „domlouvat o ničem“ což stejně je jen o tom, že z reálného setkání je nic. Prostě kdo se chce sejít, umí si to zařídit, anebo jedná narovinu a nabídne hned jiný termín, kdy může a setkání a domluva je jedna radost a o to mi jde. Nějaké hry o tom, kdo má čas a kdo koho nechává čas to mě fakt nebaví, je to dětinské podle mě.

Zdroj obrázku: LOUPAK.FUN. Lupak.fun [online]. [cit. 29.4.2022]. Dostupný na WWW: https://m.loupak.fun/obrazky/vlastni/678143/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Domluva o ničem

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *