Dovoluji si nesouhlasit

Aneb fráze, kterou používám v této formě, když s někým nebo něčím nesouhlasím.

To, že člověk nesouhlasí s něčím ještě neznamená, že musí být hned hrubý, vulgární, či nemorálně se vyjadřovat, anebo se hned pohádá. To vůbec nemusí znamenat, dá se vše vyjádřit slušnou formou a tím se řídím. V životě mě to nezklamalo, spíše naopak mi to pomohlo do reality usadit pár lidí, kteří si moc mysleli, anebo, že si mysleli to, že mě vyprovokují k nějaké hádce, či scéně. Nestalo se tak, jen jsem slušně vyjádřila, že s jejich názorem a verdiktem nesouhlasím a i cholerický člověk sklapl, jelikož neměl argument pro to, aby mi oponoval, jelikož čekal z mé strany nějaký atak, či rozčilení.

A ano, dovoluji si na životě nesouhlasit s více věcmi a potřebuji je dát najevo.

Dovoluji si nesouhlasit s tím,

• Že bych byla tím, kdo něco hlásá a pak se dle toho neřídí.
• Že ihned pálím mosty, jakmile se nedaří vztah.
• Že mám poruchu osobnosti.
• Že nic nedělám ve svém životě.
• Že jsem nevděčná a nespokojená se svým životem.
• Že mi jde jen o sex.
• Že mi jde jen o peníze.
• Že nevím, co chci.
• Že mi žádný vztah nevydrží.
• Že se vracím k ex-partnerům/partnerkám.
• Že zvedám každý telefonát.
• Že je mi všechno jedno.
• Že jsem po vůli každému, kdo si kdy zamane.
• Že jsem nedůvěryhodná osoba.

To jsou asi hlavní body se kterými nesouhlasím a dovedu je slušně vyjádřit. Jelikož mě to neuráží, jen projevuji nesouhlas tím, že to co se říká, s tím se nestotožňuji.

Nemusíme totiž vždy souhlasit, ať už s drby, se svou rodinou, či se svými nejbližšími, nemusíme. To, že s někým nesouhlasíme není projev lhostejnosti, či nutného sporu, je to projev názoru, že známe sami sebe a máme na to také svůj názor, že nepodlehneme hned něčemu prvotnímu, co se šíří, nebo co si kdo myslí.

Tím, že projevíme názor i když není souhlasný znamená to, že si stojíme sami za sebou a při sobě, trestné to není. Naopak to ukazuje náš charakter a ten, kdo náš nesouhlas nemůže ustát tak ten dle mého názoru nemůže ani ustát nás samotné, náš charakter, jelikož takový člověk prostě nemá na to jednat s námi jako s lidmi. Asi předpokládal takovou tu jasnou souhlasnost ve všem a se vším, ale to se spletl a pokud to neustálo jeho/její ego tak potom „pa pa“ takový člověk odchází z našeho života, anebo si pak musí na nás zvyknout a přijmout nás tací jací jsme.

Čím zdravější sebevědomí člověk má tím spíše má odvahu si dovolit nesouhlasit a tak se i projevit takový jaký je. Když člověk sebevědomí nemá, tak se buď před vším brání nesouhlasem a na truc se vším nesouhlasí, jelikož je to jeho obrana před ostatnimí a před tím vším. Anebo naopak souhlasí se vším a nechává si „kálet na hlavu“ od ostatních, poněvadž se chce zalíbit všem, ale zapomíná na to, aby se líbil sám sobě, pak je tak trochu hlupákem před ostatními a především sám před sebou.

Ano, je v pohodě, že se svým nejlepším kamarádem vždy nesouhlasíte, je to v pořádku a tvoříte to přátelství upřímnější a férovější pro všechny strany a i celkově to přátelství se prohlubuje a vzájemně se sami sebe vážíte. I já to tak mám a musím uznat, to přátelství se tím zlepšilo, tím že jsem začala nesouhlasit s jistými názory a věcmi, zlepšilo se to, že si mě ten druhý začal víc vážit jako osoby.

Ve vztahu partnerském rovněž nemusíte spolu ve všem souhlasit a je to v pořádku, není to hned rozsudný verdikt, který by vás dva musel rozdělit. Může i nemusí, záleží koho po svém boku máte. Však to, že si dovolujete nesouhlasit s něčím, co o Vás řekl/a drahá polovička znamená to, že si sami sebe vážíte a že na to ten svůj názor máte a i jen tento fakt je pro toho druhého atraktivním aspektem vaší osobnosti.

Lidi se nerozchází hned jen proto, že máte jiný názor na jisté věci. Avšak zas je pak problém, když se názorově rozcházíte ve všem a pak nesouhlasíte komplet se vším, co poví ten druhý, to je pak rozhodujícím faktorem, jelikož tam pak už není nic společného, co by pojilo dál.

Ještě horší verzí je ta, když ten druhý nesouhlasí se vším Vám na truc, i když přitom by tak nejraději Vám dal za pravdu, jenže ego to nedovolí. Pak je totiž zbytečné nedorozumění a zbytečný nesouhlas, který ten člověk vynutil sám ze sebe, avšak nebyl upřímný.

Proč si na něco hrát, proč prostě neříct stejně důležité „Ano“ jako stejně důležité „Ne“.

Tyto dvě odpovědi jsou stejně tak důležité. Můžete být za špatného stejně tak když povíte Ano, stejně tak jako když povíte Ne. Je to úplně na-stejno, důležité není zda budete, či nebudete za špatného, důležité je to, aby to Vaše Ano, nebo Ne vypovídalo o Vás a Vašem názoru o tom, jak to cítíte Vy a jaký na to názor máte Vy. Musí to být Vaše Ano a Vaše Ne, jinak to nemá smysl a schováváte se za názor ostatních, či za to, co by si o tom, kdo pomyslel. Lidé právě nejvíce obdivují to, když se někdo dokáže vyjádřit vždy sám za sebe, ať už kladně, či záporně, v tom je to kouzlo, které lidi obdivují, závidí a žárlí na to zároveň.

A co Vy, dovolujete si nesouhlasit, anebo raději odkývete všechno?

Zdroj obrázku: RAWWTHOUGHTS. Soundcloud [online]. [cit. 5.5.2017]. Dostupný na WWW: https://soundcloud.com/rawwthoughts/fuck-your-opinion