Dramatičtí lidé a jejich dramatické výkony

Někteří lidé prostě neumí jisté věci v životě řešit klidově. A myslím si, že jich je celkem hodně.

Nikoho netýrám a ani nebuzeruji za to, že neřeší klidově věci a ani netýrám nikoho za choleričnost. Každý jsme nějaký charakter a ten charakter tvoří nás osud, respektive tím jak se chováme si vytváříme my svůj osud a svou životní cestu a tím pádem i přijdou překážky, které potřebujeme dostat.

Jsou lidé, kteří asi nedostali dostatečné lekce od života a tak potřebují na sebe upozorňovat, či dát najevo, že i oni to mají v životě „těžké“ a to tím, že vše příliš zdramatizují a zveličí než to ve skutečnosti vážné bylo a je.

Samozřejmě takové správání může být zapříčinění i celkovou nedozrálostí a nevyspělostí dotyčného člověka. Jelikož dramaticky se taky chovají děti, jelikož zveličují svá „bebíčka“ a to co jim kdo udělal a jak jim kdo uškodil. Avšak to jsou děti, ty na to mají věk.

Dospělí lidé už jsou dospělí a požaduje se od nich něco jiného.

Lidé, kteří mají potřebu dramatizovat tak ve většině případů, co jsem se já ve svém životě setkala tak byli nedospělí, chovali se jako malé děti, měli potřebu na sebe poutat pozornost, kterou si i následně dramatickými scénami vynucovali a své jednání a chování ospravedlňovali tím, že to jinak nešlo a že to dělali pro dobrou věc. Přitom tou scénou, či jednáním mnohem víc potupili sami sebe a šli pod svou úroveň než kdyby jednali jako dospělí lidé.

Lidé co vše dramatizuji Vám dokáží povídat a vyprávět každý den tak, jako kdyby to byl poslední den v jejich životě, nebo něco naprosto výjimečného. Chodí třeba jen do školy, či do práce a ten den Vám dokáží tak zdramatizovat, jako třeba co měli na svačinu, oběd, kdo jim co řekl, jak se cítili, jak na to zareagovali a v kolik kam přesně jeli, šli, co přesně odnášeli a co přesně se tam odehrálo a co výjimečného stačili za ten den zažít. Tací lidé mají potřebu Vás informovat o každém jejich kroku a myslí si, že Vás to asi jako zajímá. Přitom Vám to může být i jedno, jelikož ten člověk je dospělý a Vy též a nemáte potřebu nikoho strážit.

Tito lidé jakmile Vás vidí mluví jen o sobě a o svých dojmech a i kdybyste Vy v ten den zažili něco jiného a daleko vážnějšího, vždy dokáží pozornost strhnout jen na sebe a na své dojmy a zážitky ať jsou pozitivní, či negativní. Neposlouchají a nenaslouchají nikomu než jen sami sobě.

Jakmile není něco dle jejich vůle začínají se vztekat, soptit, rudnout, křičet, hysterčit, dělat scény jak v soukromí tak na veřejnosti a dokáží spravit i to, co byste si nedokázali v tu chvíli představit, že se může stát. Dokáží obyčejné nedorozumění, či hádku vyhrotit do nebezpečné situace do které pak mohou třeba i zasáhnout jiní-ostatní lidé a i třeba příslušné státní orgány.

Jenže Ti lidé vidí jen sebe a své úmysly, neví, že tyhle scény dramatické Vás mohou ponižovat, poutat nechtěnou a negativní pozornost a třeba i to, že takhle veřejně, dramaticky a hlasitě řešit věci v životě nechcete.

Tito lidé se také rádi předvádí, ať už pozitivně, či negativně. Chtějí buď vypadat jako naprostý andílek a člověka s „dobrým srdcem“, který robí dobro pro všechno a všechny.

Anebo pak naprosto dokáží obrátit ve vteřině a dokáží být ten největší hysterik, cholerik a ďáblík.

Tito lidé dokáží své emoce rychle přepnout a své chování rovněž tak, jelikož jejich chování podléhá jejich náladě a jejich nálada kolísá velice snadno, jelikož jsou snadno zranitelní, labilní a snadno se nechají čímkoliv rozhodit a ovlivnit. Jsou to lidé vysoce náladoví a jakmile nemají náladu, tak se jim v životě kazí všechno. A když mají šťastnou náladu tak se zas vše daří, až mají nechutnou potřebu to vše dávat najevo a chlubit se.

Dramaticky založený člověk, když je nemocný nebo má zdravotní problém tak stoná a nemocní velice dlouho a dramaticky. Mám tu zkušenost, že z obyčejného zákroku ve kterém spočívalo vypuštění hnisu z ječného zrna u oka tak mi bylo řečeno, že to je vážná operace. Opět to byl jen tah od dramatického člověka, jak na sebe přitáhnout pozornost a jak na sebe upozornit.

Další zkušenost pro mě byla ta, když dramaticky založená žena stále naříkala na to, jak jí bolí záda a jak by měla jít na operaci s tím atd. Přitom po zjištění opravdového zdravotního stavu tak měla jen napsané rehabilitace a ani skoliózu neměla. Opět přehnaně podané.

Když jeden opět dramaticky založený člověk docházel do nemocnice na kontroly srdce. Tak vždy každá návštěva hrozně dramatický scénář z jeho strany popsaný, jako kdyby šlo o konec života, strašné deprese a strašně těžce vše ten člověk snáší. Avšak pak odpoledne po tom, co vyjde z nemocnice tak ten člověk je normálně zdravý, dokáže vtipkovat a dělat jakože nic. Opět přehnanost a zbytečné drama kolem toho.

Takový člověk cokoliv řeší tak jeho problémy jsou nejhorší na světě. I kdybyste se Vy chtěli svěřit, tak stejně Vy se vypovídáte a pokud Vás tak nějak vyslechne tak stejně to vztáhne na sebe a řekne, že má taky takovou zkušenost a mnohem horší atd. Tudíž svěřit se takovému člověku nemá smysl. Jelikož on vše vztáhne na sebe jaká je on/ona největší chudinka a Vy na tom nejste tak zle, dle slov dramatického člověka.

S takovým člověkem nikdy nevíte, co můžete čekat. Sdělím Vám to takto, můžete čekat cokoliv, zvraty, scény, křik, pláč, radost, vychloubání, euforii, vášeň, ale i depresi. Cokoliv, nuda to fakt není, spíše z dlouhodobého hlediska toto vede k vyčerpání psychickému z Vaší strany. Protože toto je opravdu náročné stále poslouchat, zažívat a snášet.

Upřímně jsem tak nějak té dramatičnosti na lidech přesycená a upřímně ignoruji to. Nic na to neříkám, když to takhle na mě někdo „hraje“ a dramatizuje tak to přehlížím, nelíbí se mi to, ale nemám potřebu se s takovým člověkem hádat. Nechám ho vykecat, ale jdu pak dál a rozhodně si takového člověka nepřipustím do svého života, nemám potřebu neustále řešit nějaké šoky, upřednostňuji klidný život s přírozeným průběhem.

Neříkám, že nejsou v životě problémy, jsou, já to beru, avšak když někdo dokáže udělat z komára velblouda tak to skutečně litovat, chápat a ani utěšovat nebudu, jsem dospělý člověk a řeším pouze věcné problémy, nikoliv nějaké uplakané a nesamostatné lidi, kteří nedokáží se vypořádat se životem a potřebují někomu neustále něco vykládat, jak se mají špatně a jak všechno špatně snášejí.

Mě se taky nikdo neptá, jak snáším a beru to a to, prostě žiju, nějak to přijmu a žiji, jsem samostatná, naučila jsem se to a jsem za to ráda, tudíž nehodlám nikoho vodit za ruku – dospělého a někoho utěšovat a neustále s někým prožívat taková s prominutím trapná dramata, která jsou pro mě ztrátou času, ztrátou energie a takovým jednáním se hlavně nedoberu k řešením problémů.

Toť můj názor, jak se k tomu stavíte Vy? Máte ve svém okolí také lidi, kteří mají potřebu vše dramatizovat?

Zdroj obrázku: © 2016 FTV PRIMA, SPOL. S R.O. AIRA GROUP, OFICIÁLNÍ DRUPAL PARTNER. Ženy Prima [online]. [cit. 5.8.2016]. Dostupný na WWW: http://zeny.iprima.cz/domov-rodina/jak-poznate-ze-jste-regulerni-hysterka