Dřív samotinká proti všemu, dnes mám armádu

Ano, dřív bylo tak jednoduché mě sundat a cítit se nade mnou jako „král nebo královna“ ale ne zrovna v tom dobrém slova smyslu.

Dřív to bylo jednoduché, protože jsem tam byla jako jedna proti všem. Neměla jsem dostatek sil tomu čelit. Jednou jsem čelila a byla jsem poražená, byla jsem jak zbitý rytíř.

Dřív to bylo jednoduché a nedivím se, že to šlo i tomu nejvíce jednoduchému člověku a o to víc někomu, kdo je vlastně nespokojený a nešťastný sám se sebou a ve vlastním životě. Byla jsem zlomená, nalomená a vnitřně mrtvá.

Možná se opakuji, ale ano, vstala jsem z popela v nové síle, vytvořila si svoje království a nyní jsem svou vlastní královnou a nyní když to vidím, tak se usmívám nad tím, jak mě někteří lidé dokázali tak trápit a tak sundávat po psychické stránce. Nyní když to vidím a uvědomuji si to, tak jsem ráda, že je to již pohřbenou minulostí. Děkuji Vesmíru a andělům za to. Děkuji za to, že mám svou sílu zpět a jsem na svém trůnu, ale já se tím nechlubím a nepotřebuji si lidi kolem sebe podřizovat, nebo jim něco nařizovat. Nepotřebuji si vynucovat pozornost tím, že jakože zvýším hlas, nebo že budu lidi vydírat aby pro mě něco udělali a už vůbec nepotřebuji se chovat jako ta ublížená, kterou nikdo „jakože“ neposlouchá. Ehm trapné. Vůbec.

Nic z toho nemám zapotřebí, nyní cítím, že mám v lidech a ve svých nejbližších mnohem víc podpory a opory a oni tak ve mně, jsem tu pro ně a pevně věřím, že i oni pro mě. Děkuji za to moc, nic jsem si nevynutila, přišlo to samo a ta pomyslná armáda nejbližších stojí při mně a já při nich. Nejsme totiž ani jeden výš a ani jeden níž, každý je stejně důležitý.

Ano, dřív jsem byla ten poražený rytíř, nyní už si nemyslím, že bych odešla jako poražená, už jsem tak jednou byla. Děkuji za to, díky tomu jsem tady jak jsem a v té síle jak jsem. Nepřeji nikomu nic zlého, ale už se pousmívám nad tím, jak tací nešťastní lidé a nevyrovnaní lidé sami se sebou si hodně myslí. A je faktem to jak se všude píše a říká, že ti, kteří lásku potřebují nejvíce tak zrovna ti nejvíce ubližují a kopou kolem sebe. Ano, chápu to a sedí to. Ti lidé ze všeho nejvíce potřebovali lásku, ale tu nedostali, protože u mě si nikdo nic nevynutí a když si to nevynutili tak kopali kolem sebe, jak malé děti a možná pořád kopou, to nevím, nesleduji to. Ale upřímně je mi jich líto, je to jejich boj, jestli jim to za to stálo a jestli jim to za to stojí, prosím.

Přeji jen to dobré.

Avšak jsem ráda, že já jsem tu sílu získala a věřím, že už se nenechám zrovna tímhle způsobem znovu složit, už ne, stačilo, děkuji a na shledanou.

Ono se snadno ubližuje někomu, kdo je v menšině. Ono je jednoduché říct, postav se za to i kdybys tam měl stát sám. Ano, to jsem stále sama za sebou sama a dopadla jsem špatně, jako vyvrhel a největší oponent. Možná to bylo dobře, možná špatně, to posuďte Vy.

Ale komukoliv jsem tuhle story povídala tak chápal mě a stál při mně. Náhoda? Kde asi byla pravda? Kdo tu byl v právu?

Jen jednou jsem si poplakala na špatném hrobě, avšak v pohodě, to byla moje chyba, neodhadla jsem správně situaci, tak co, život jde dál. Takových chyb v životě ještě bude, tohle jen jedna z mála.

A děkuji za tu velkou podporu a oporu, kterou nyní cítím. Děkuji za to, takhle skvěle se cítit je parádní, přesně takhle jsem si to přála a děkuji za to, že se mi to přání splnilo. Děkuji, s pokorou děkuji.

Děkuji za to, že jsem tenhle pomyslný souboj vyhrála. Ať už v očích kohokoliv, mě stačí, že ve svých očích jsem to vyhrála na plné čáře a za nic z toho se nestydím, naopak jsem zdravě na sebe hrdá, že jsem tím vším se probojovala až sem. Děkuji za svou „armádu, nejbližších, kteří stojí při mně, za nejlepší přátelé a za podporu z jakékoliv strany i známých, kteří se o tom doslechli. Děkuji převelice, mám vás moc ráda a vždy to takhle ráda projevím, protože se citů, názorům a ani emocí nebojím.

A nevadí mi, že tohle zní lehce provokativně, tak ať. Já se přeci nebudu stydět za to, že uznávám, že jsem jistou „bitvu“ vyhrála, naopak raduji se a veselím a sdílím to dál. Sdílená radost je dvojnásobná radost, stejně tak jako sdílená starost je poloviční starost.

Vše co k tomuto vítězství bylo třeba bylo jen to poslechnout své srdce, neustoupit, nepodvolit se, jít tam kde se cítím skvěle, být s těmi, které mám ráda a kteří stojí při mně, zařídit se podle sebe a nepřizpůsobovat se.

Ano, jsem rebel a musím znovu a opakovaně uznat, že jsem za to ráda že jsem vždy taková byla a jsem. A i přes to všechno to ve mně bylo a je nadále, že to ve mně se neudupalo, že to zůstalo. Přesně a proto věřím, že to, co je v člověku to mu nelze nikdy ukrást.

Protože já se toho dobrovolně nevzdala, aby to bylo ztracené.

Tak proč ne, klidně žijte ze vzpomínek, co a jak bylo a klidně vymýšlejte nekonečně korspirační teorie o tom, proč jsem se jak zachovala a vlastně o čem tenhle článek je a hlavně o kom, to je totiž největší šuškanda. Ale tak co, já jdu a nechávám to být, pro mě je to minulostí, děkuji za vítězství, děkuji všem, že mě nechali vyhrát. Děkuji za svou armádu, nyní cítím, že ti kdo mě tehdy tak sundali tak je nyní cítím, že se cítí vedle mě úplně jako prťaví skřítci a i se tak chovají. Dnes už to nejsem já kdo se vyhýbá, dnes už to nejsem já kdo se cítí nervózní, díky Bohu za to. Dnes už se podívám z vesela a nadhledem a vidím, jak se cítí maličkatí. Nevyžívám se v tom, ale nyní přesně vidím, že jsem té síly měla v sobě víc než jsem si myslela a i hrdosti.

Už prostě na té špatné straně nejsem já, vyhoupla jsem se a děkuji za to :-).

Zdroj obrázku: GOULDING, Ellie. Youtube.com [online]. [cit. 3.5.2019]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=d4SLx6-olRM