Dříve terčem, dnes klenotem

Ano, když se tak zavzpomínám do minulosti na to, jak se ke mně lidé chovali a to je hodně dřív a hodně let nazpět. Tak jsem spíše byla terčem všechno špatného a posměšného.

Vlastně moje zvyky byly špatné a trapné, moje chování bylo nepopulární a i moje snaha mít vše v pořádku a nemít ve škole problémy též byla špatná a nepopulární, protože se to tehdy nenosilo.

A ano byla jsem nevýrazného vzhledu a myslím si, že spousta lidí, kteří mě znají až z nynější dob tak by mě za dob základní školy nepoznali, jak povahově tak i vzhledově.

Byla jsem nevýrazná, až moc hodná, pečlivá, naivní, snaživá, moc jsem se snažila zavděčit, měla jsem strach něco říct na svou obhajobu, byla jsem víc tišší, raději jsem byla o samotě a žila si po svém. Ale prostě nebylo to dobré, okolí se to nelíbilo. Dříve jsem pro ně byla nedůležitá, zbytečná, ošklivá a zdrojem všeho, co nepotřebovali, vlastně jo jen když něco ode mě potřebovali tak jsem pro ně byla ta hodná holka a najednou kamarádka, když nic nepotřebovali tak jsem zas byla hnus a odpad.

Ano, dřív jsem byla takový jejich terčem a to i přes to, že jsem se snažila být neviditelná a nevýrazná, abych nepoutala pozornost a i přes to si mě všímali a smáli se.

Dnes je všechno jinak, za dob dospívání se karta hbitem obrátila. Já vystoupila z neviditelnosti a začala být výrazná. Zjistila jsem, že to co mi celou dobu chybělo byla paradoxně pozitivní pozornost na mě a mou osobu a najednou jsem byla ráda, že jsem středem dění, středem pozornosti. Můj výstřednější vzhled, kterým jsem se pozitivně odlišovala byl populární. Následně jsem se dozvěděla že hodně lidí chtělo být jako já jak vzhledem tak chováním. Najednou jsem to byla já, kdo udával co je a co není populární a co se nosí a co ne.

Byla jsem vidět, byla jsem výrazná, prostořeká, drzá a to bylo to, co celou dobu ve mně spalo a co se tak moc chtělo probudit, jen prostě dřív jsem na to nebyla dostatečně odvážná se tak projevit. Byla jsem vidět jak navenek tak i moje povaha se projevovala v pozitivním i negativním smyslu slova a já byla spokojená.

A lidi? Brali mě mezi sebe, vážili si mě, brali mě tehdy jako vzor a na mém slově záleželo. Řešili mě a můj život a chtěli to tak umět tak, jako já. A pak jsem na ulici potkávali i lidi pro které jsem tehdy kdysi byla terčem tak najednou tito lidé mě začali první zdravit a ptát se mě jak se mi daří a najednou se i potutelně usmívali a najednou jsem pro ně byla zajímavá. Najednou….

Avšak já si pamatovala co tehdy mi dělali a jak se chovali. Najednou to u nich šlo. Já pochopila, že člověk musí mít trochu ostejší lokty, aby si ho lidi vážili, jinak to nepůjde. Protože pak dopadnete jako já tehdy, že jsem byla nedůležitá a tak se i ke mně chovali. Pak si to ke mně již nedovolili.

Ano, je pravda, že to dřívější chování vůči mě nechci zažít, stačilo mi to na zbytek mojeho života.

Ale je taky pravda, že na to nikdy nezapomenu. Byl to moment v životě, který mě navždy změnil a děkuji Vesmíru za to.

Bylo úsměvné a je i doposud vidět jak se ti lidé ke mně nyní chovají, jak jsem pro ně důležitá, jak zdraví první a jak se zajímají a přitom před lety tomu nebylo. Nyní se ke mně hlásí a ještě hrdě a jsou rádi, že mě znají, někteří to i dělají z toho důvodu, že si myslí, že se trochu přiživí na popularitě, nevím je to úsměvné že si to myslí a chovají se tak.

Avšak já nezapomínám, odpouštím, ale nezapomenu jim to a už nikdy k těm lidem nebudu mít tak blízko, jako právě k těm, kteří se se mnou bavili a kamarádili i za dob, kdy jsem byla neviditelná. Vážím si dodnes lidí, kteří se se mnou bavili v době, kdy jsem byla terčem, kteří se ke mně chovali slušně a i se mě zastali. Nikdy nezapomenu a vždy si toho budu cenit. A takové lidi si vždy pustím k sobě a do svého života, protože vím, že tehdy to dobré ve mně viděli už tehdy a toho si vážím. Protože viděli, že nejsem špatný a ani zbytečný člověk, viděli to už tehdy a já byla ráda, že se mohu s někým bavit. Jsem ráda dodnes.

A ti s prominutím vlez-do-prdelkové s těmi si můžu vy víte co, ty můžu prostě jen postavit jako svoje křoví a ještě jim to bude dělat dobře.

Ne, nejsem zlá, ale prostě nemůžu je považovat za nejlepší kamarády, když vím, jak se tací lidí dokázali chovat, prostě jsem zdravě na pozoru a vážím si sama sebe.

Tu dobu kdy jsem byla terčem nechci nikdy vracet, ale byla mi velkou lekcí do života a když to shrnu tak jsem ráda za to, jak to bylo, díky tomu jsem člověkem jakým jsem nyní a to všechno mě natolik vybudilo a zlomilo abych sama v sobě tu změnu udělala.

Tehdy mě to vše posouvalo až sem a já si toho vážím. Vše zlé bylo k hodně dobrému, vše zlé mě posunulo výš v životě a tak to beru. Nelituji toho co bylo, prostě to tak bylo a žilo se tak tehdy, ale žít tak doposud nebo někdy to zažít už nechci. Byla to etapa života, která skončila.

Chtěla jsem tímto vším ukázat to, že lidi se k vám chovají ošklivě když jste neviditelní a když jste nikdo a to vlastně bez důvodně, oni kolikrát ani sami neví proč se k vám chovají hnusně. Stačí, aby se tak k Vám zachoval jeden třeba i jen z důvodu toho, že jste se mu připletli do cesty a on měl blbou náladu a ti ostatní se nechají strhnout a začnou se k Vám chovat taky ošklivě a tak to je. Já si to myslím, že někteří kteří se ke mně chovali špatně ani sami o sobě špatní nejsou, ale nechali se strhnout tím, že se tak ke mně chovala většina a proto se tak chovali i oni, jako ovečky.

Samozřejmě to nikoho neospravedlňuje, je to jen už takové moje osobní vysvětlení toho všeho, ale víc to nerozebírám, co bylo to bylo. Lidi se prostě nechávají strhnout někým, koho poslouchají a dle toho se chovají a někdy i ošklivě, přitom kdyby byli sami za sebe tak by leckdy byli víc podělaní strachy z konverzace s vámi než Vy.

A to, že se nyní hlásí a nyní se baví a zajímají my jen potvrzuje ten fakt, že opravdu se mnou ani tak problém neměli osobní, že se jen nechali strhnout okolím a že vlastně teď jsem já ten člověk, kterého tak trochu slepě následují a proto se tak lísají a sosají každé info co jim řeknu. Nechci aby to vyznělo namyšleně, to opravdu ne, můžu se samozřejmě mýlit, ale tak trochu si to tím vysvětluji.

Zdroj obrázku: BERWID-BUQUOY, Jan. Aktualne.cz [online]. [cit. 5.4.2019]. Dostupný na WWW: http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-berwid-buquoy.php?itemid=16632