Dvě rozdílné strany jedné tváře

Musím se srovnat a všechny ty myšlenky, které mi prolétly hlavou. Tak mě mrzí, že jsem částečně byla rozrušená, že zas budu zapomínat všechny ty ošklivosti, které bych si měla pamatovat, abych se poučila.

Psala jsem je, hodila do článku, abych si je pamatovala a neměla pokušení dělat jakože se nic nestalo, přejít to. Pak bych si zas nalítla a cítila se špatně nadále, nadále by někdo se mnou manipuloval, nebo by mi dával dezinfekci do srdce.

To je tak, když si to člověk odsmutní, zapomíná hrozně rychle a pak máte tendenci jet dál, jako kdyby nic a bavit se jako kdyby se nic nestalo. Jenže to je leckdy špatně, člověk se tak neposune dál a dává možnost tomu člověku, aby vám víc a nadále ubližoval. Jenže vy těžko něco takového ukončujete, protože rychle zapomínáte to zlé, co dělal.

Na jednu stranu se mi chce věřit tomu dobrému co jsem v hlavě a v srdci měla celou tu dobu, opravdu bych i věřila tomu, že je to takový zoufalec co nic v životě nemá a ostatně to i přiznává. Protože to je vidno. Protože to vidím a je to v reálu očividné. A věřím i těm dobrým věcem, které jsem i předtím dobře odhadla a následně poznala. Jenže pak je tu ten obrat ke zlému, kdy ten člověk obrátí a dělá ze sebe něco jiného než to co je vidno, myslí si, že virtualita je realita a chová se tak, jako kdyby byl sultánem, či co. Pak už jaksi přestává vidět jak se věci mají a myslí si, že mu asi patří vše a jste jen jako nějaká položka na seznamu, nebo či co vůbec? Nechci vědět radši lidičky.

A pak že já se nemám bát využití, bože cha cha to jsem se vážně pobavila, když jediný padouch, který jsem tu spíš já. Ty blázne, to mě jediné fakt rozesmálo od tohoto dotyčného.

A opět hozená vina a nedorozumění na mě, že mě bude tolerovat můj nezájem o jeho koníčky. Cože, co to má být? Já která se vždy zajímala, ptala a vnímala všechno, zajímala se i o něco o čem jsem doposud nevěděla. Taky dobrý co? A co mi jako namyšleně má tolerovat? Provedla jsem snad něco? Nejsem si vědoma. Kdyby si aspoň tyhle kecy odpustil a choval se víc reálněji a ne jako nějaká postavička z filmu. Kdyby měl nějakou sebe-kontrolu nad tím co vypustí za zprávy z počítače, nebo rovnou z pusy, kdyby se zamyslel nad tím, že není žádná hvězda jak si o sobě myslí, že je taky jenom člověk.

Kašlat na to… . Protože už nechci být opakovaně smutná z toho, že se po mě někdo vozí, nebo si nade mnou honí sebevědomí a ego.

Vyklidním se, projdu se, promluvím si s přáteli, kterým mohu věřit v reálu podotýkám a řeknu jim jak se cítím, srovnám se do své pohody a tohle pustím z hlavy. Budu se cítit snad dobře a mnohem živěji. Pak to zabiju prací tak, že nebudu mít čas ani pomyšlení na něco takového myslet a na někoho takového. Nic ve zlém, ale budu mít priority jinde. Budu se věnovat sobě a raději uvítám v životě jiného člověka, který sice má své dny bláznivosti, avšak je vidno, že ho zajímám.

Já se znám, nechci to přecházet a nechat to zase takhle neurčitě táhnout do neznámo bůh ví kdy. A znám se, že bych si zas nechala ubližovat a omlouvala to, nebo se nechala využívat jen aby se někdo povyšoval, nebo se cítil, že je něco víc.

Pochopila jsem, že lidi z dřívějška je lepší nechat v té minulosti a důvod proč jste se tehdy nebavili měl smysl a možná to byla i ochrana moje.

Taky jsem zjistila, že někteří lidé berou moje články smrtelně vážně a strašně moc si domýšlí. Tudíž pro vysvětlenou, tento článek je poslední z trilogie Nemělo by se plýtvat časem, když miluješ a To už nepobírá moje kapacita. Popisuji zde pocity zklamané dívky, když už si sama v sobě vše ukončuje a zjišťuje, kdo to byl celou dobu zač a smiřuje se s koncem.

Zdroj obrázku: CALLIE AHLGRIM, COURTENEY LAROCCA. Business insider [online]. [cit. 20.12.2020]. Dostupný na WWW: https://www.businessinsider.com.au/taylor-swift-evermore-review-tracklist-breakdown-2020-12