Ego a jeho usměrnění

Každý z nás má EGO. Ten silný, ješitný, sobecký, chamtivý hlas, který nám podkopává sebevědomí či nás naopak zbytečně vyzdvihuje do nereálných výšin, dělá z nás sobce, dělá z nás bezcitné bytosti, hajzly s prominutím, vypočítavé bytosti, hamižné, zlatokopecké, požitkářské bytosti atd.

Mohla bych pokračovat do aleluja, Ego má mnoho podob. Jistě se s tím Egem každý z nás setkal. Každý z nás má Ego a kdo říká, že ne, tak jeho Ego je o to vyšší.

Ego k nám patří, je to naše součást, však záleží na nás kdy a  jak ho budeme používat.

Naše rozhodování a chování podléhá nám, našemu srdci a také i našemu Egu. Díky egu se vždy svým způsobem chceme zachránit a vyjít hrdě z boje i za cenu toho, že to vítězství nebude stát za to vit. Pyrrhovo vítězství.

Když jednáme srdcem, hrdost pro nás není prioritou, jdeme za tím co cítíme, nestaráme se jak to bude vypadat, jak budeme působit, jaký bude výsledek, jen cítíme a jdeme za tím.

Naše společenská úroveň podléhá našemu Egu. Ego je svým způsobem i morálka ve společnosti. Ego vždy něco nařizuje, diktuje, shazuje, vyvyšuje, kritizuje, vychloubá, bere, nežádá, neprosí se, podléhá pudům, vášním, je povrchní, … atd.

Co bych z osobní zkušenosti poradila lidem? Nedávejte vždy na své Ego. V jistých situacích ano, je prospěšně a může nám pomoci, ale nepropadejme Egu, není to cesta, která by nás dlouhodobě uspokojovala.

Krásně to popisuje film Ink, doporučuji zhlédnout. Když budeme celý život dávat a jednat na své Ego, přijdou do našeho života situace ve kterých naše Ego stačit nebude a v tu chvíli se bude otevírat naše srdce. Protože všichni žijeme z lásky a abychom byli šťastní potřebujeme cítit.

Ego je necitlivé a bezcitné v tom se liší od srdce.

Hodně štěstí a zdaru do práce s naším Egem :).