Emoce jako voda

Uznávám, že to není nejoriginálnější přirovnání, však je to pravdivé přirovnání se kterým souhlasím a tak nemám důvod zavádět a vymýšlet jiná přirovnání, když toto je naprosto výstižné.

Nikdy jsem neměla blízko k vodě, tak nějak normálně asi tak jako většina lidí.

Nikdy jsem tak nějak zvlášť vodu ani nezkoumala, nikdy mě tak nezaujala, aby mě to donutilo, či přimělo nad tím přemýšlet a pozastavit se nad tím.

Však upřímně přiznám, že když jsem jednoho letního odpoledne až podvečera při procházce po okolí došla k rybníku, který znám ze svého dětství a kam jsem dříve chodívala jako malá holka tak nejen, že jsem pocítila nádherný nostalgický dojem a pocit, avšak i ten klid všude.

Po chvilce sezení a dělání dětinských hloupostí, jak je u mě zvykem jsem se dívala do vody a rozjímala. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem dlouhou dobu toto neviděla a tak i ve svém životě nedokázala pochopit.

Voda nikdy nestojí, vždy se tak trochu pohupuje, hýbe, byť neznatelně a když se zastaví tak ne nadlouho. Stále jsou tam jakési vlnky, že pohyby, které vodě nedovolí se zastavit třeba na hodiny.

Voda když je v klidu, ale stále má jemné vzruchy, které jsou téměř neznatelné, když se do toho plně nevžijete tak zrcadlí. Zrcadlí nebe, stromy, vše co je v okolí. To mě zaujalo, ačkoliv to vím delší dobu toto, ano voda je i zrcadlem.

Skutečně jsem se nezbláznila, tyto faktory vím už dlouho, mě spíše fascinoval ten hlubší pohled na věc a na vodu jako takovou a jakou má souvislost s emocemi.

Tak jako voda nikdy nestojí tak ani emoce. Nikdy nejsou úplně stejné a beze změny. Vždy se hýbou, ze vteřiny na vteřinu a z minuty na minutu. Buď se změní úplně hodně moc vlivem okolnostmi, nebo lidmi. Stejně tak jako narušíte klid vody hozením klacíku.

Anebo i když je někdo možná viditelně klidný, či má stejnou náladu, tak to je mýlka i v takovém člověku probíhají ty mírné vlnky, vzruchy, ale nenarušuje to zásadní jeho stabilitu. Ale emoce stejně tak jako voda se hýbou.

Voda zrcadlí a emoce se též dají zrcadlit. Pokud nechcete se do nějaké rozporu, konfliktu, či komunikace pouštět a zapojovat do toho vlastní emoce stačí pouze odrazit a vyzrcadlit druhým to, jak se k Vám chová.

Když křičí – Vy mlčte. Když mlčí – mluvte. Ve slabé chvilce dejte tomu člověku lekci takovou, jakou se k Vám on zachoval též.

Bude to v něm probouzet jeho nezpracované emoce, jelikož uvidí sám sebe ve Vás jako v zrcadlu.

Není to o tom napodobovat někoho, to nikoliv, jde jen o tom tomu druhému ukázat jak se vlastně správá.

Voda nechává unášet to co do ní vhodíte, hodíte klacík, mech, sice dovolíte vlastníma rukama, aby to odplouvalo, avšak když to chvíli necháte být tak voda to sama donese tam kam potřebuje. A i když na začátku to nevypadá, že ten osamělý mech s klackem se dostane až na druhý břeh rybníka, tak počkejte si pár hodin a ono to tam opravdu zanese. Sice to vymete každý kout, ano, ale nakonec se dostaví svému cíli.

Stejně tak jako Vy. Ze začátku když se do něčeho pustíte tak se snažíte o sto šest. Pak se unavíte a odpočíváte, nebo to někdo vzdá, ale když necháte věcem volný průběh a volně pokračujete v započaté činnosti, však ne už takovým hrozně aktivním tempem tak sice půjdete i překážkami, ale nakonec svému cíli dostojíte a doplujete.

Díváním do toho rybníka jsem pochopila, co jsem v životě robila špatně. Moc jsem spěchala, moc jsem se unavovala, vyčerpávala, kdežto stačilo leckdy nechat jen volný průběh všemu, nechat to být, nestarat se, jelikož vypluli jsme tam kam jsme potřebovali tak nemusí být přehnaně aktivní, abych už tam byla, dostanu se tam a při tom se mohu vychutnat cestu.

Pochopila jsem, jak moc jsem se bránila emocím a jak jsem se bránila tomu, když mě bude někdo zrcadlit. Teď to zažívám, není to příjemné, ale co s tím narobím, aspoň vidím jak reaguji a to kým jsem a jak se správám.

Dříve jsem měla za to, že voda je nuda, stejně tak jako emoce. Že prostě jsou, ale nehýbou se, jsou prostě nějak se cítíte a tím to hasne. Teď to vidím, že to byl můj omyl ve který jsem věřila. Hýbe se to, vše se hýbe i emoce, nálady, pozornost, soustředění, vše.

Je to jako ručička na tachometru, která stále stoupí, či kolísá.

Pochopila jsem, že voda dokáže napáchat více škody než třeba oheň. Stejně tak jako emoce, když rozbouříte emoce zničíte tím vše, zlomíte srdce, city, zkazíte náladu, ponížíte a vznikne pocit méněcennosti. Tím kazíte mnohem více než když jen materiálně něco zahodíte, spálíte, přerušíte, spálíte most.

Bolí oboje, ale to když někomu ublížíte na jeho srdci, duši a zničíte mu to co má v srdci tak mu zničíte hodně. Kdežto materiálně můžete budovat znovu, vytvářet něco nového můžete též a kontakt jde pak také obnovit pokud tomu nepředcházela brutální hádka.

Voda dává život, ale může ho i vzít. Stejně tak jako emoce dají Vám život a nejšťastnější život, anebo Vás mohou uvrhnout do záhuby vlastními stíny.

A co Vy, jaký na vodu máte názor? S čím si spojujete emoce?

Zdroj obrázku: vlastní fotografie