Funguje to

Jsem ráda za některé věci, které se mi splnily a které vychází dle toho jak jsem řekla. A teď to nemyslím nijak věštecky, prostě jen normálně, že vyšlo to co jsem si myslela a za to děkuji. Nevím proč, ale i tak to uklidnilo moje vědomí a můj vnitřní klid to podpořilo a to i přesto, že se mě to netýkalo. Možná mi to dalo i naději, že na světě ještě funguje karma a spravedlnost, která se děje. Sice ne vždy ji jako lidé chápeme co je a co není spravedlivé, avšak když jde člověk do hloubky a zamyslí se, tak pak z duchovního i psychologického hlediska dá za pravdu.

Že skutečně ta karma funguje, i když ne vždy tak, jak my považujeme za adekvátní trest. My si třeba vysníme něco, co by byl jako adekvátní trest pro někoho, kdo nám ublížil, nebo ubližuje. A jdeme za tím, přejeme si to a zároveň doufáme, že toho člověka to poučí a vytrestá natolik, že už to zlo páchat nebude. Jenže to si vysníme my, ale pak je tu něco vyššího, karma, vesmír, či jak to nazveme a ten tomu pachateli, nebo tomu dotyčnému připraví karmu a trest, jaký uzná za vhodné dle toho, jak moc si naplnil karmickou nádobu. A upřímně můžu říct, že ten můj vysněný trest je ještě slabý odvar toho, co skutečně v reálu přichystá vesmír a jak moc vytrestá toho dotyčného. Je to obvykle něco, co by mě ani ve snu nenapadlo, že se může stát a přihodit, avšak když se to pak děje, tak musím uznat, že je to fakt geniální a ještě víc trest, než to co bych považovala za trest já. Takže ano, poučuji se i já a nemám pochyb o tom, že každý dojede na své činy a není potřeba vesmíru radit, co má dělat a jak koho potrestat. Ano, pro vlastní ukojení zadostiučinění si můžeme různé verze trestů co by se mohlo stát představovat. Ano, proč by ne, je to přeci naše mysl a naše fantazie. Avšak vesmíru není třeba radit co a jak má dělat, možná to vezme v potaz, ale obvykle sama karma přeteče a udělí se takový trest, aby odpovídal tomu, co člověk provedl a podělal. Není třeba se bát, vždy na každého dojde.

I když mám někdy krizi a vidím to zlo, jaké se páchá, tak pak když ty obavy nechám projít a prožiji si je v sobě, uvědomím si, že je fajn se na to dívat z více úhlu pohledů a i když je vše podělané a zdánlivě zlo vítězí, tak vždy každý dojede na to, jak jedná. Je to věc, která funguje a věřím v ní. Vidím výsledky a i mám osobní naději pro dobrou budoucnost.

Dokonce i když se mě to už dávno netýká a ten člověk mi nijak už neubližuje, ale ublížil v minulosti a já se už mám dobře a nemám potřebu ho nijak řešit a vytahovat, tak znenadání se pak dozvím, jak ten dotyčný dopadl a prostě i tak po delší době to zahřeje u srdce, ne ze škodolibosti, ale z toho, že si skutečně dojel tam, kam patří. Na tomto roku, který nyní probíhá, já osobně zažila od začátku, že se vše hroutilo a vše padalo, vše se kazilo co šlo. Skoro žádnou radost jsem neviděla, nebo že by se něco lepšilo. Kupodivu se to kazilo nejen mě, ale i dalším lidem, říkalo mi to více lidí z mého okolí a i z mých přátel, že se jim všechno kazí. A kupodivu ještě víc se začalo kazit i lidem, kteří celou dobu zdárně proplouvali tím vším beztrestně a mysleli si, že existují jen oni a jejich lenost a že nemusí nic a přihlíželi tomu, jak jen já pracuji a dřu se a oni nemusí a ještě si na mě smlsli, proč vlastně nemám volno, nebo proč nemám čas. A nyní vidím, že i na tyto lenochy dochází a hroutí se to i jim ten jejich pomyslný klid a nemakání i oni už teď musí a ani oni nejsou tak neviditelní, jak si mysleli, i na ně dochází. A ve vší úctě a lásce k nim, přeji jim to, jen ať se vrátí do koloběhu pracovního a znovu vydělávají peníze, prospěje to jim osobně i jejich okolí a nebudou mít aspoň čas se strefovat do mě, že pracuji, už i oni budou pracovat, tak ať si řeší sebe a svoje směny. Když už tak vše se mění, je to nějaká celková transformace, vše se mění. Nevím jakým směrem a jak to dopadne. Kamarádka říká, že se tomu má člověk poddat a pak vše bude dobré a krásné, že se to vše změní ve štěstí. Já nevím, nevidím dopředu, vidím přítomnost jak nyní vypadá rozpraseně a minulost, která je škaredá, ale co už, musí se jít kupředu, vždy to nějak dopadne a o tom život je. Takže ať je to transformace jakákoliv, nějak se vše vyvrbí, co se má stát se stane, ale i tak může být člověk opatrný a nedělat zbytečné chyby. Říkám si, nemá cenu se stresovat něčím novým co člověk ani nezkusil, to je vždy chyba couvnout od něčeho, co ani člověk neochutnal. Uvědomovat si co můžu udělat dnes tak to udělat, ale nemusím nutně vidět 10 let dopředu, to ani nikdo nevidíme.

Zdroj obrázku: SLOVÁK, Roman. čistou stopou prahou [online]. [cit. 8.4.2022]. Dostupný na WWW: https://www.cistoustopou.cz/pesky/clanek/7-duvodu-proc-chodit-do-prace-pesky-1549

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Funguje to

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *