Hodně lidí chce být múzou, ale ne tou zlou…

Za tu dobu co píši články a sděluji je veřejně světu a všem, kteří si je přečtou, či alespoň trochu vnímají obsah, který smolím z rukou a klávesnice. Tak za tu dobu hodně lidí celkem sebestředně řeklo, že by chtělo být mou inspirací pro článek :). A že chcou, abych o nich napsala (bylo to více osob, co mi to řeklo, proto používám množné číslo). Tak vnitřně jsem se pousmála a řekla jsem – Nechávám se inspirovat ze života a když tak inspiraci si nechávám v diskrétnosti.

Následoval trošku zklamaný pohled a urážka ješitnosti, ale nemohla jsem slíbil, že o někom napíši článek, když mě ten člověk neinspiroval, nebo když by si to vynutil tím, že mi to řekne. Navíc nesnáším sebestřednost a přehnané sebevědomí, raději píši o skromných lidech, kteří nemají na tohle odvahu se zeptat. Miluji skromnost a moudrost lidí, nikoliv přehnanost, sebestřednost a egocentrismus.

Je faktem, že hodně lidí se kterými jsem kdy přišla do kontaktu chtělo být mou inspirací. Raději upřímně nebudu počítat kolik lidí. Ale jen málokdo se doopravdy stal inspirací. A když už se stali tak obvykle tou negativní inspirací. 

Na což se zlobili, že si údajně tím něco dokazuji a že chci abych ze všeho vyšla jako čistá duše. Upřímně v tu chvíli jsem se musela smát jako usmívající se balonek na pouti. Lidé totiž chtějí být múzou, přijde jim to totiž strašně moc sexy a důležité :), avšak nikdo nechce být tou negativní múzou, která ničí životy, láme srdce, nechává za sebou spoušť, využívá lidi k sexu, využívá pro peníze, využívá jejich psychickou slabost a dělá nelogická rozhodnutí a aby toho nebylo málo tak je běžně opouští zničené a jde ničit dál :).

Ano, to je realita milý čtenáři :). Být mou inspirací asi vážně není jednoduché, jak to tak vnímám.

Takhle prosím reaguje lidské a ješitné ego, když poslechnete, jen si to uděláte po svém :), to už se pak nelíbí.

Ale já nikdy se nebudu inspirovat někým na povel, nikdy nebudu psát, to co chce ten druhý abych napsala o něm – nějakou lež, či zkreslený vjem. Vždy jsem psala vždy budu psát to co cítím a dle toho kým se chci inspirovat a z jakého úhlu pohledu chci. Je to moje věc, nikoho tím neoznačují, nikoho tím nejmenuji, nikoho tím neponižuji, je svoboda slova, mohu si psát klidně o vlaštovkách na elektrickém vedení a může to být všem naprosto u patřičných míst :).

Proto prosím a sděluji jistý fakt, neproste se o to být mou múzou dokud nevíte, co to být múzou obnáší :). Raději buďte tím kým jste a budete mnohem lepší inspirací a pozitivní múzou než když mi to budete sdělovat a prosit se o to.

Aneb, jak bylo řečeno ve filmu Holka z předměstí od Sarah Michelle Gellar – „Být múzou je ponižující“ . Možná na tom něco je, možná ne. Kdo ví. Ale určitě bych nelpěla na tom, abych byla inspirací, mě upřímně tyto věci jsou jedno zda o mě někdo píše, či se inspiruje :), je to každého věc o čem tvoří, čím se inspiruje, pokud mě tím záměrně nepoškozuje, tak to opravdu neřeším a žiji si dál svůj svobodný a rebelský život dle svého uvážení a jednání.

Většina umělců i slavných umělců se inspiruje ze života, tak mi upřímně povězte, kde jinde by se měli inspirovat, než od lidí, či situací, které si sami zažili a prožili?

Inspirace je všude. Mou inspirací je život sám o sobě. 

Velice nerada mluvím o bližší a konkrétní inspiraci, to sděluji jen když chci a jen někomu, avšak s účelem nikoho nepoškodit, neohrozit a neomezit na životě. Píši otevřeně, tak aby se v  článku mohl každý najít a představit si pod tím svou situaci. Protože otevřenost nás nepřímo nutí se zamýšlet a zapojit představivost a přemýšlet nad daným tématem.

Zdroj obrázku: ŠOLCOVÁ, Zbyňka. Múza očima múz [online]. [cit. 3.8.2015]. Dostupný na WWW: http://www.zbynkasolcova.cz/13_muza.htm