Imunita v mém pojetí

Inu v dnešním článku si odpustím slovo imunita ze zdravotního hlediska, které je za poslední půl rok skloňované snad ve všech pádech.

Imunitu z hlediska zdraví fyzického tedy dnes ne, určitě věřím, že jsme si toho už hodně početli za poslední dobu.

Zaměřím se na imunitu v mém pojetí, tak jak to vnímám já, tedy spíše na takovou tu psychickou či duchovní imunitu chcete-li.

Jsem názoru, že člověk by měl být imunní v životě, protože jinak by se jen trápil, nebo měl zkaženou náladu, nebo by ho leccos rozhodilo a byl by smutný.

Imunní vůči negativním vlivům, negativním lidem, stěžovatelům, fňuknám, vymlouvačům, pedantům, věčně vulgárním lidem, kteří neumí říct ani jedno slovo správně česky, lidem kteří vyčítají, lidem kteří jsou věčně nespokojení a lidem kteří vás neustále kritizují, ponižují a hojí si na vás ego a mnoho dalších…

Když by si člověk v životě měl brát neustále vše osobně, tak by byl už dávno v psychiatrické léčebně a nedělal nic jiného než že by se léčil z nějakého traumatu. Samozřejmě tím nic nechci zlehčovat, toto téma je pro mě velmi citlivé a velmi obdivuji lidi, kteří se dokáží s traumaty poprat, vyléčit je, uzdravit se a žít dál životem. Proto tuto imunitu beru, jako takovou prevenci před duševními nemocemi.

Jen si prostě myslím, že leckdy prostě se vyplatí být v pohodě a nenechat si zkazit náladu, či krásný den jen tím, že slyšíte někoho, jak je negativní a jak do vás sype. Dobře, tak se vypovídá, nemusíte před ním utíkat, bylo by to docela nezdvořilé. Avšak tím, že ten člověk vypovídá ještě neznamená, že musíte mít špatný den, nebo, že vás to rozhodí. Proto je tak důležité umět vypnout, vypustit myšlenky a tak nějak to ze sebe spláchnout. Lidé jsou různí a pokud jste pro ně taková pomyslná vrba, které se zpovídají, svěřují tak si vyslechnete leccos. A být vrbou je leckdy vyčerpávající, jelikož lidé do vás vendlují vše, co mají na srdci a nebývají to jen ty hezké věci, ale spíše smutné, drsné, bolavé a nespravedlivé.

Nebo, když někdo koho máte rádi se cítí špatně, chcete mu pomoci, ale prostě pomoci nechce, protože to by obnášelo co? Změnit myšlení, úhel pohledu, podívat se na to jinak než doposud. No a to je pro něj těžké a nechce změnit úhel pohledu, protože prostě Ne. A takovým lidem je těžké pomoci, když nechtějí a i vám to řeknou. A tím ,že se budete pro někoho trápit, protože on je nešťastný je nesmysl, protože to jsou akorát dva nešťastní lidé a Vy jste nešťastní zbytečně. Řešení to nemá, pomoci nechce, nebo nemůžete tak na co?

Ve vší lásce a úctě k tomu člověku se trápit též nemusíte, to není projev lásky se též trápit. Je lepší být sám o sobě v pohodě, nabídnout pomocnou ruku, nabídnout pomoc, dát radu, vyslechnout, ale nemusí si tím člověk sám o sobě ničit svůj pozitivní přístup k životu, nebo se taky trápit, to opět nic neřeší a je to zbytečné.

Akorát se rozhodíte a máte zkaženou náladu a na co? Když jste ji po čas dne měli výbornou? Vy to umíte být pozitivní a užívat si život, tak si to nenechte jen tak něčím, či někým zkazit. Zkuste si vybudovat takovou imunitu a naučte se vypouštět věci, které nemůžete ovlivnit. I je to asi drsný říct, ale je dobrý se naučit vypouštět i řeči některých lidí, kterým stejně není pomoci, či nechtějí pomoci.

Já jsem takhle po letech blízkého kontaktu s člověkem, který je obvykle negativní, tak jsem si vybudovala takový přístup, že i když mi vyčte vulgárně můj pozitivním přístup, tak já na to nereaguji a neurazí mě to. Nechám ho vykecat, zanadávat a neoponuji. Pak jen řeknu radu slušně a jemně, aby si to nevztáhnul osobně a že pokud na sobě nemákne, tak se nic v jeho životě nezmění samo o sobě a že si nenechám kazit náladu, když ani nechce pomoci. A hotovo. Nebo když vidím, že se chce hádat, tak když to vycítím, jasně a slušně řeknu ať přestane, jaká je pravda, ať se zklidní a pokud ne, tak si normálně dám sluchátka do uší a budu poslouchat raději chvíli hudbu, než se naučí mluvit se mnou normálně lidsky.

Anebo když začne povídat o tom, co mám v životě špatně, nebo jaké mám špatné známé a kamarády, nebo co je zas na mém přístupu špatně, že jsem se změnila a tak. Tak nereaguji, nechám vykecat a když skončí, tak pak řeknu, že už by to stačilo a pokud jsem tak špatná, tak proč se tedy se mnou ještě vůbec baví, že to nechápu. A je klid.

Jsem i v takové fázi imunity, že ani když se něco takového stane, proběhne taková moje obranná reakce tak, jsem v klidu a cítím se dobře.

Před několika lety by mě tohle rozmrzelo a v noci bych pak brečela proč se to stalo a proč si to ke mně dovoluje, ale nyní už to beru jako součást toho člověka a když to začne přehánět, tak to useknu ještě v takové fázi, že už pak nepokračuje. A je klid.

Cítím to tak, že nač si ničit krásný den a náladu negativními řečmi, které se za x měsíců stejně jen opakují a já se vlastně ani o sobě nic nového nedovídám.

To už znám nazpaměť, proto si dovolím to již vypouštět, klid je mi přednější. Přátelé a blízcí jsou pro mě radostí a ne odpadkový koš na všechnu špínu.

Zdroj obrázku: SWIFT VEVO, Taylor. Youtube.com [online]. [cit. 8.5.2020]. Dostupný na WWW: https://www.youtube.com/watch?v=FuXNumBwDOM