Jak dokáže rozdílná náboženská víra zkomplikovat vztah?

K tomuto tématu mě dovedla diskuze za jednoho podzimního večera, jelikož jsem nevěděla jak moc je náboženská víra mezi partnery důležitá.

Předtím když jsem byla mladší jsem měla za to, že náboženská víra a komplikace s ní propuká u lidí, či skupin lidí, kteří záměrně vyvolávají takové diskuze k tomu, aby se o pravdu, či názorech mohli přít, či diskutovat.

Co se týče partnerství měla jsem názor to, že partneři se v tomhle buď sladí, tolerují, anebo mají podobnou, či rovnou stejnou víru, tudíž problém nemůže ani zvyknout a když tak jen detailní, až téměř zanedbatelný.

Však byla jsem vyvedena z omylu, když jsem sama toto ve vztahu musela řešit. Není to tak, že to bylo mou povinností, avšak mou dobrovolnou volbou, kterou jsem pojala jako povinnost to řešit, poněvadž na vztahu mi záleželo.

Netušila jsem, že se dokáží kvůli tomu lidé i mírně nepohodnout a jak to dokáže do budoucna poměrně dost pekelně začarovat budoucnost vztahu a následné budoucí kroky ve vztahu.

Avšak ano, dokáže být náboženská víra být až tak rozhodující a zásadní ve vztahu, jelikož ano mohou spolu být partneři odlišné náboženské víry a pokud se najdou zvláště lidé, kteří své víře vytrvale a oddaně věří a ani nic se neslučuje a ani tam není náznak kompromisu tak je to potom i celkem ohnivý boj a souboj mezi sebou.

Jelikož dokud jsou lidi zamilovaní není potřeba, nebo spíše není ani tak důvod takové otázky řešit. Ano, možná sem tam o to téma člověk zavadí při rozhovoru, však samo to i utichne a bez konfliktu.

Když člověk už sundá růžové brýle a vidí toho partnera již reálně, tak jak skutečně je a poznává, že zdaleka toho nemají tolik společného, kolik si mysleli, že mají tak pak řeší i tu náboženskou víru.

Jelikož náboženská víra, či prostě víra, kterou člověk vykazuje o člověku něco a aspoň to trochu ukazuje o člověku takový lehčí obrázek, jak se staví k životu a jaké tak zhruba má názory a postoj k životu a tím pádem i životní styl víry. Tak trochu to o člověku ukáže, jak se asi staví k životu a na co se bude v případě nouze obracet a čemu bude děkovat za dary života.

Tudíž, když poznáte partnera/partnerku že vlastně celou tu dobu měl/a jinou víru než Vy a že prostě jsou jisté hrboly, které Vás odlišují a možná trochu i odcizují.

Přeci jen na začátku vztahu do vztahu člověk vstupuje tak, že Ty dva lidi něco pojí k sobě a také to, že si myslí, že mají podobný, či stejný přístup k životu.

Vždy ve vztahu přijde rozčarování, že úplně stejní lidé nikdy nejsou a ani nemohou být a že těch odlišností je leckdy více než to, co viděli přes zástin růžových brýlí.

Osobně ano, je tohle pro mě celkem rozhodujícím faktorem. Náboženská víra ve vztahu ano důležitá je. Jelikož jsem duchovní člověk, který prostě životem žije každým dnem a za vším hledám spojitosti a leckdy vidím i znamení andělů, děkuji Bohu i Vesmíru za vše co v životě mám a také věřím na paranormální jevy tak ano je pro mě důležitým faktorem, aby moje drahá polovička buď na to byla nakloněna též, anebo aby to respektovala, tak jako já jsem ochotna respektovat jeho/její jinou víru. Nejbližší z náboženské víry je mi pohanství, když už se tedy mám kategorizovat.

Jsem ochotna tolerovat a respektovat jinou víru v tom případě, když mi ji nebude vnucovat a nebude po mě vyžadovat jisté zvyky, které mi nejsou přirozené a nelíbí se mi. Dokážu se v lecčem přizpůsobit, když uznám, že to je lepší a třeba výhodnější ano, případně dokážu uznat i pravdu jiného náboženství, však neznamená to, že bych hned emigrovala na jinou víru, to se hned nestane, to by se stalo po delší době zvážení v mé hlavě a přehodnocení mého dosavadního života.

Jsem ochotná i leccos zkusit a třeba se nechat poučit, co se jiné víry týče, avšak nenásilnou formou a i tím, že já sama to chci poznat, jelikož ano chci poznat, když jde o mou drahou polovičku, avšak nenechám se do té víry naverbovat a hned na ní prostě neemigruji.

Jsem názoru, že ano dokážou se partneři rozdílné víry respektovat, pokud nejsou vyloženě ani jeden fanatik do své víry a dokážou v lecčem vyjít vstříc a vzájemně si víru respektovat. Však pokud ten respekt chybí, jsem k pokračování takového vztahu skeptická. Jelikož si myslím, že to je rozhodujícím faktorem.

Anebo samozřejmě může to fungovat i tak, když jeden ustoupí, však to je ústupek z jedné strany a toho, kdo ustupuje to může mrzet a vnitřně užírat, že zrovna on/a musel ustoupit na úkor sebe a pak tak vzniká nevyváženost.

Samozřejmě je to každého dobrovolná volba, zda ustoupí, či ne, avšak pak to nese své následky a nejzdravější formou jak mít vztah i přes tyto neshody si myslím, že by měl být vzájemný respekt a i velkorysost, nebrat vše tak osobně jako útok na svou víru a tolerovat to a zároveň věřit v to svoje v co člověk věří.

Avšak později, když ti partneři plánují rodinu a již nejde jen o ty dva tak si myslím, že tam už se postupně s tím jak děti budou růst mohou znovu problémy, co se týče víry vyvstat. Může to dítě vendlovat mezi rodiči s odlišnou vírou a rodiče se tak budou předhánět ve vedení na tu svou víru.

Anebo prostě se nějak shodnou a najdou i v rozdílné víře kompromis, však jak to opravdu netuším. Takže tu si netroufám radit, jelikož děti nemám a neplánuji. Proto až tak v tomto ohledu si netroufám radit a ani nebudu, není to pro mě příjemné téma.

Jsem z ateistické rodiny ve které nikdo na nic moc nevěřil – však nechci žádnému členovi rodiny křivdit, usuzuji ze svých dosavadních informací. Tudíž pro mě bylo vždy naprosto přirozené, že prostě se nedodržují žádné náboženské zvyky a náboženství se bere okrajově jen jako položka nutná k naučení se v předmětu dějepis na základní škole. Jinak žádné náboženské symboly doma nebyli, jelikož nebyl důvod.

Proto mi to vždy přišlo normální. Však já jsem pak po čase začala víc vnímat život jiným úhlem pohledu, našla si cestu k duchovnu, pohanství, magii a chápání Vesmíru a Boha trochu hlubším smyslem a dalo mi to odpovědi na leckteré otázky, které mi prostě ateista nedokáže logicky vysvětlit, proto mě to duchovno tak pojalo a stalo se mým životním stylem. Nepřeháním to, nikomu to nenutím, však tvoří to mě, mou minulost, přítomnost a troufám si tvrdit, že i budoucnost.

A naopak jsem si nedokázala představit, že vlastně moje ateistická rodina, kterou jsem za po čas dospívání přijala takovou jaká je a ničemu se již nepodivovala a přijala jsem také to, že jsem jediná v rodině kdo v nějakou tu víru věří. Tak mi právě přišlo divné, jak někomu jinému z jiné rodiny v jiné víře může to přijít nenormální. Ano, podivilo mě to zpočátku, však rozumím a chápu to, jelikož kdo v tom nevyrostl tak neví, jaké to je žít bez víry.

Ale plně to respektuji, prostě rodina v tomhle hraje velkou roli na člověka. Může Vám náboženskou víru vštípit, přivést Vás k ní, ale také nemusí vůbec nic na Vás zanechat a Vy si cestu najdete sami.

Je to individuální, zda se člověk nechá přenést na víru, která je v té rodině vedena, anebo se vydá svou vlastní cestou, ostatně každý má svobodnou volbu se rozhodnout pro víru, kterou chce.

A jak to máte Vy? Je pro Vás víra ve vztahu rozhodujícím faktorem?

Zdroj obrázku: KUBÍČEK, Zdeněk. SlidePlayer [online]. [cit. 1.12.2016]. Dostupný na WWW: http://slideplayer.cz/slide/3214190/