Jak dokážou být lidé naivní?

Vždy jsem si myslela, že já jsem člověk, který je hodně naivní a zaslepuje se důvěrou i k lidem, kteří do očí dokážou lhát, anebo dávám šanci lidem, kteří si ji stejně neváží.

Nu, to jsem ale pochopila, že takový přístup je ještě v pohodě a že takové jednání sice důvěřivé, ale ne takový extrém jako to s čím se za poslední dobu setkávám.

Za poslední dobu čím dál tím více se setkávám s lidmi, obvykle výrazně staršími než jsem já a ti lidé jsou ještě naivnější než jsem si myslela, že lze být.

Věří psanému slovu, zakládají vztahy na dálku a jen na psaném slovu, nepotřebují s tím druhým žádný sexuální kontakt a potřebují o něm/ni vše vědět, zároveň si to nemají jak ověřit, zkontrolovat či prožít s tím člověkem, nesdílí s ním/ní v reálném životě nic, jen po virtuální stránce věci a to jim „Pane jo“ vážně stačí. A já se nestačím jen divit a udivovat, jak tak moc můžou důvěřovat i člověku, který úplně jasně toho využívá ve svůj prospěch a bere je jako svoje „druhé housle“ a baví se s nimi jen když potřebuje, když má čas a jen když nemá ve svém reálném životě co podnikat.

Nu, ale na druhou stranu se tomu člověk co takhle využívá ani nedivím. Protože než žít virtuálním životem, který se dá kdykoliv vypnout a utéct od něj, smazat, zrušit a já nevím co ještě tak si z toho vzít to nejlepší, co ten člověk sám dobrovolně nabízí a je to na jeho/její zodpovědnost, že se takhle nabízí a je dobré, že za to nic moc nechce zpět a nevyžaduje.

Jako logicky by mě napadlo to, že když se někdo zamiluje, nebo spřátelí přes internet tak logicky se s tím člověkem chce vídat, co nejčastěji a vyrážet ven a prostě být s tím člověkem co nejvíce, avšak jak může někomu stačit si jen psát a rovnou na férovku říct to, že ví, že se v blízké době neuvidí, jelikož to prostě není možné? Asi se stále do toho dostávám do celé té pointy chápání, ale vím jen to, že takhle bych žít nechtěla.

To tomu člověku nechybí fyzický kontakt, gesta, chování, dotyk toho člověka? A o sexuální stránce bych se mohla ptát na tisíckrát…. to tomu člověk fakt nic z toho nechybí to robit s tím dotyčným/dotyčnou?

Nevím, přijde mi to trochu ujeté. Každý má nějaké potřeby si myslím a žít tak, jako kdyby to nebylo? Nevím.

Viz i jen to spoléhat se na to, co Vám ten člověk napíše a věřit tomu bezmezně, nemoci to s tím člověkem sdílet, být tam s ním/ní, případně si ověřit, zda ten člověk fakt říká pravdu, zda nepovídá jen tak do vzduchu, nebo nepovídá Vám jen to, to co chcete slyšet.

Co když Vás ten člověk jen chlácholí? A co když vlastně ten člověk má úplně jiný život v realitě a Vy jste jen jeho/její taková virtuální náplast a únik od reality? Ale ve skutečnosti je to vše jiné a možná byste se i hodně divili.

Nevím, proč se na těmito primárními otázkami lidé nezamyslí a bezmezně důvěřují dál.

Ačkoliv jsem za dob svého dospívání zažila lásku na dálku a prožila vztah na dálku – který ztroskotal na mé potřebě se vídat a na potřebě sexuální a pak také na tom, že ten člověk vyžadoval, abych za ním přijela jen já a on nic. Ano, prožila jsem to a nikdy víc bych to nechtěla a ani se nenechám, aby mě do toho někdo vendlovat a přemlouval. Moje odpověď bude prosté NE, i kdyby ten člověk byl ze zlata a přirození měl úplně nejlepší na světě. Prostě NE. Do tohoto fakt nejdu, stačilo.

Vím, že bych to nedala a ten člověk by mi chyběl. Z daleké komunikace přes mobil, či sociální sítě by mi časem přeskočilo a možná bych i začala pochybovat o všem a hlavně o tom, zda je to skutečné, zda mi neběhají hlavou jen mé halucinace. Zpochybnila bych časem to, zda takový člověk existuje a zda vlastně má zájem o mě, či ne.

Nechápu, jak někdo může žít v tej iluzi několik měsíců, či let v tom, že ten člověk fakt na něj v tom reálném životě čeká a že nikoho nehledá a že je vážně věrný? Cože? Tomu nevěřím, ani kdybych byla pod vlivem.

Nejsem nedůvěřivá, ale upřímně každý máme nějaké své potřeby a ty musíme uspokojovat. A když tohle neuspokojujeme, tak minimálně žijeme na tom místě kde žijeme a s lidmi, kteří tam žijí též, ty vídáme mnohem víc a máme k ním daleko blíže než k někomu z dálky, koho nevídáme.

I nepříjemný soused, kolega, či člověk na ulici, kterého potkáme je nám v tu chvíli bližší, než člověk na telefonu.

A vlastně nic si nemá šanci dohledat a zjistit, jelikož můžete lhát jak chcete, musí se spoléhat na slova a ani se nemůžete reálně pohádat, jelikož hádka přes písmenka je obvykle cesta do záhuby nedorozumění.

A upřímně žít na sociálních sítích, anebo s telefonem u ucha se mi celý život fakt nechce.

Děkuji nechci.

Je to každého věc, když to takhle oběma vyhovuje, tak prosím, nemám proti tomu jedinou výtku a dokonce jim to těm lidem i přeji, ale ať to prosím nikdo necpe mě. Možná to bude znít hrozně, ale sex, zažívat reálné zážitky, obejmout, popovídat si v reálu u mě vždy bude na hlavních příčkách co se týče kontaktu s někým a vztahu s někým.

Přátelství na dálku ano, to může fungovat nádherně věky a mám tak několik svých přátel na dálku a to přátelství je super, vyhovuje to a klape to i přes to, že každý žijeme jinde a na druhém konci republiky. A za taková přátelství děkuji, jelikož vím, že jsou opravdová, když dokážou fungovat i takhle na dálku. Ale vztah ne.

Nechápu, kde lidé berou tu důvěřivost a naivitu a kde berou tu důvěru, že ten člověk fakt na ně bude čekat. Nevím, odkývat a napsat jim může všechno, ale činy mohou být jiné.

Ale ať si takhle lidi žijí v té naivitě, musí si to projít sami a prokouknout si to sami, dopadnout na dno a uvidět realitu, která je jiná, musí, jinak nepochopí a neprocitnou z toho svojeho snu.

Udivuje mě však to, že takhle naivní jsou ode mě starší lidi a lidi, kteří se mě snaží o životě poučovat, myslí si, jak už jsou opráskaní životem a jak všechno ví a znají a zrovna tito jsou v tomto ohledu tak zaslepení, fakt zajímavé nu. To si vždy říkám v duchu „To si vážně myslíš, že jsi tak znalý životem, když tady věříš každé hlouposti, co Ti kdo napíše?“

A co Vy máte zkušenost s naivními lidmi? Jaký máte názor na toto téma?

 

Zdroj obrázku: TIPLYASHINA. depositphotos.com [online]. [cit. 15.12.2017]. Dostupný na WWW: https://cz.depositphotos.com/35908293/stock-photo-simply-love-sentimental-and-naive.html

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *