Jak dokážou lidi nátlakem člověka dohnat k zoufalství?

Tenhle článek bude tak trochu depresivní, protože ho pojmu jako trochu zpověď, tak se případně neděste té nad míry negace v něm obsažené.

Říká se, že pokud člověk věří sám sobě tak překoná leccos. Ano, je to tak.

Říká se, že pokud člověk nedovolí do sebe vpustit negativní rady ostatních, či ponižování od ostatních lidí, či nekonstruktivní kritiku tak může dál fungovat a dělat to co ho baví, aniž by ho to nějak poznamenalo. Ano, je to tak, pokud to nedovolí do sebe to vpustit a nedává na ty jiné názory.

Vlna kritiky, či zaměření se na to, co ve Vašem životě není v pořádku, to tu bude vždy a vždy budou tací lidé, kteří se na to budou zaměřovat a hnípat se v tom.

Záleží jen na nás, zda se dokážeme natolik obrnit, abychom tomu čelili a dokázali tak ubránit sami sebe, své psychické a duševní zdraví a především své názory, plány, sny, cíle a ideje.

Každý má právo na to mít svůj názor, mít své názory, city, sny, plány, naděje, cíle, ideje a také na to, aby byl šťastný a zdravý. Každý na to má právo a všichni jsme tu od toho na tomto světě, abychom byli šťastní. Tak ano, jasně lidé se snaží zničit štěstí někoho jiného, protože svou nepřijatou závist sami v sobě musí vpouštět dál do někoho jiného, aby prostě když to nemáte Vy, tak aby to neměl ani ten někdo jiný. Jenže to jen nezpracovaná závist, ta zpracovaná, nebo ta kterou si člověk přizná, dokáže člověka posunout a to lepším směrem. To, že něco chceme a má to někdo jiný ještě neznamená, že to nemůžete mít taky. Můžeme to chtít taky a splnit si to, ale pro sebe, ne to ničit někomu jinému. Já závisti té pozitivní tu kterou si člověk přizná a dokáže člověka posunout tak říkám, že to je mírná inspirace. Inspirace toho, co člověka učiní též šťastným.

Však pokud máme něco, co nám někdo chce zničit, jen pro to, že má sám v sobě něco nezpracovaného tak my musíme být silní a nedopustit, aby nám to někdo zničil. Poněvadž vliv lidí, který dopustíme a vpustíme si ho do své hlavy a nedej bože i do svých citů tak může mít katastrofální následky.

Věděla jsem sice už dřív, když jsem ve 14 letech trpěla na deprese a depresivní stavy tak jsem věděla, že jistý jeden člověk Vás může tak sundat, že se tím utrápíte až do deprese. Pak jsem se o tom přesvědčila v prváku na střední škole a pak zas na začátku roku 2016 a naposled v roce 2017 dejme tomu zima, jaro. Jistý člověk, ano prosím, to se mi stalo a dostávala jsem se z toho nějakou dobu, ale dostala. Pochopila jsem to, že zklame vždy člověk, přátelství, či vztah samo o sobě ne.

Avšak netušila jsem, že dokáže větší skupina, či větší množství lidí člověka tak zadupat a zdeprimovat tak, že Vás to hodí znovu do depresí. Ale ano, lze to. Mohu potvrdit.

Asi jste si všimli, že jsem za poslední 2 – 3 měsíce psala o lidech a o tom, co mě na nich štve a jaké chování na nich nemám ráda a co mě na nich vytáčí.

Ano, je to tak, štvalo, mrzelo a bolelo mě to na srdci dost dlouhou dobu a moje chyba byla ta, že jsem to nechala dopustit, aby to na mě veškerá ta závist, vyzvídání, drbání, neférovst a veškerá vyčůranost měla až takový vliv a rozhodilo mi to totálně mé psychické rozpoložení.

Ano, přiznám si to. Nejsem slečna Úžasňačka, která všechno bravurně vždy zvládne a také nejsem nonstop v pohodě, jak možná někdy vypadám a působím. Je to sice hezké tak působit, ale jako SML jsem stále jen člověk.

Nechala jsem dopustit to, že jsem si názory lidi, vyzvídání a vše ošklivé brala osobně a vpustila si to do své hlavy a pak to řešila. Začalo to tím že mě to mrzelo, pak jsem si to vyčítala, pak jsem to chtěla změnit, pak jsem chtěla zmizet a utéct od všeho a až pak jsem rezignovala nad tím vším. Prostě mě to totálně rozhodilo. Rozhodilo mi to psychiku natolik, že i když se mi dařila všechna přání, která jsem si přála a svou situaci jsem měla tak jak jsem si přála, vše mi klapalo tak jak jsem chtěla tak jsem z toho necítila spokojenost a ani štěstí.

Žila jsem jen v tom, že jsem přežívala a netěšilo mě to, nechtěla jsem se ani moc ukazovat, protože jsem se bála závisti a žárlivosti lidí. Rezignovala jsem každým dnem stále a stále nad více věcmi a už přestávala ve všem vidět smysl a i když fakt všechno šlo, přesně tak jak jsem si přála od zákonu přitažlivosti tak stejně mě to vnitřně netěšilo. A i když se mi splnilo přání, zbožné přání, které jsem si myslela, že není možné se mi ani splnit, tak v tu chvíli jsem pochopila, že to nebylo tím zbožným přáním, že to nebylo nějakým vnějším vlivem a ani nedostatkem něčeho v mém životě, ale že ten problém mám sama v sobě a nechala jsem si ho sama způsobit. Protože do té doby než jsem začala řešit to jak o mě lidi vyzvídali a to jak se na mě každý ptal a vyzvídal jak žiji tak jsem takové otázky nikdy předtím neřešila a byla jsem naprosto v pohodě a spokojená.

To jsem pochopila, že i kdybych měla fakt ve svém životě všechno tak mi to, že jsem dávala na názor lidí kterých jsem nemusela a neměla tak mi to zničilo to nejcennější a to je ten šťastný pocit ze sebe a z toho jak člověk žije.

A to je to nejdůležitější. Ten pocit si nekoupíte, nevynutíte a ani nevyprosíte, ten buď prostě jen, anebo není a to je to ono, to nemůžete ani ukradnout, nelze, to je jen Vaše a ukradnout si to můžete jen Vy a já si to ukradla, ačkoliv jsem nemusela.

Hodilo mě to totiž psychicky do stavů ve kterých jsem nebyla už dlouho, postupně jsem necítila radost už z ničeho, vše pro mě bylo rutinní a už jsem začala přemýšlet nad vším až moc a začaly se mi do mysli vkrádat negativní myšlenky a hlavně celkové mé neúspěchy v životě, které mě dlouho trýznili a tím mě začaly trýznit zas.

Jediný důvod, proč jsem tohle všechno dopustila byl ten, že jsem myslela, že to ti lidé myslí se mnou dobře, anebo jsem je měla ráda. Teď už vím, že oni neměli a nemají rádi mě.

Za což tuto lekci děkuji, dalo mi to to, že mám chránit sama sebe, že mám se rozhodovat sama za sebe a že láska k lidem není o tom ty lidi poslouchat a dávat na každé jejich slovo.

Protože pak na to doplatíte jen Vy a to tím nejcennějším a to je Vaším štěstím. Nemusíte ve svém životě fyzicky o nich přijít, můžete žít úplně stejně, jako doposud, ale už nebude nikdy stejný ten šťastný pocit. Každým dnem můžete o něj přicházet až tak, že budete celé dni jen chodit po bytě, po venku, po místnosti a tupě civět do jednoho místa několik minut a nevědět proč, dělat činnosti z povinnosti bez žádného pocitu, koníčky dělat z povinnosti a vše dělat, jen proto že musíte, ale ne proto, že chcete a nad vším postupně rezignovat a „raději“ se nepouště už do ničeho, protože u se tak cítíte dost mizerně a tak už ztrácíte postupně odvahu do něčeho dalšího jít a zkoušet dál, jelikož sám o sobě mizerný pocit je dost mizerný a nevyburcuje Vás do ničeho nového ani hezkého.

A tohle všechno jen kvůli tomu, že do Vás někdo ryje, opakovaně se Vás ptá na něco o čem mluvit nechcete, nutí Vás do něčeho co nechcete, klade na Vás nároky, které nemůžete nikdy splnit, anebo že se Vás někdo ptá na něco co ve Vašem životě není dokonalé a tu nedokonalost zvětšuje a Vás tak vyobrazuje jako největší hlupáka. Jen kvůli tomu, tohle všechno.

Nemyslete na všechno, co Vám kdo řekne a neberte si názor každého k srdci, jen od toho u koho víte, že to s Vámi myslí dobře a od toho s kým se cítíte dobře.

Děkuji, již se cítím lépe.

 

Zdroj obrázku: CIMMERIAN. Omalicha Speaks Blog [online]. [cit. 9.6.2017]. Dostupný na WWW: http://www.omalichaspeaks.com/2014/07/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *