Jak lze člověka zdeptat šťastnou událostí

Ano, i toto jde. Stačí si vybavit situaci, která má nastat, taková společná událost, nebo svátek, nebo významný den, který většina lidí považuje za výjimečný tím, že v kalendáři vůbec je vypsán. Každý, či valná většina lidí si od toho hojně slibuje, bůh ví jak ten den stráví a jak si jej užijí, mají velkolepé plány a potřebují, aby ten den byl dokonalý a tip ťop se vším všudy, nic se nesmí pokazit. Prostě musí být vše dokonale šťastně vybarvené a každý zúčastněný by si toho měl vážit a užít naplno.

Prostě od toho dne, události, či toho co se má stát a konat se očekává všechno jak blázen a teď prostě je od toho strašně moc očekávání a nadějí nejen od Vás, ale i od lidí, kterých se to týká.

A nyní se vlastně nejdříve šťastná událost mění na událost, která stresuje, deptá a člověka přivádí do úzkostí.

Prostě místo toho, aby si to člověk užil a byl v klidu a v pohodě tak se nervuje, nervy má někde úplně někde jinde než by měl mít, trápí se a aby byl v klidu má hodně co robit, aby se udržel na uzdě a nesložil se z toho psychicky.

Co na tom, že nejdříve jste se na tu události těšili a fakt že upřímně těšili a radovali se z toho a prostě jste jen chtěli, aby to bylo super a skvělé, avšak prostě nyní se to může vše obrátit a můžete začít nemít rádi i to, co jste dříve milovali a čeho jste si maximálně užívali. Nyní to už může ztratit význam právě proto, že se od toho tak milionově očekává a Vás čeká něco, co Vás tak silně stresuje a nejraději byste to vyměnili možná za monotónní klid, ale hlavně za ten klid.

Jelikož není nad to, jen tak žít a užívat poklidu, nemusí se robit až tak nic výjimečného, stačí, že člověk bude v přirozeném klidu a nebude se trápit.

Je skvělé, něco chtít a je skvělé něco chtít zorganizovat, uspořádat a vyšvihnout se v očích někoho jiného, nebo v očích toho okolí před kterým to robíte, však myslím si, že by z toho neměl člověk být více ve stresu než je zdrávo.

Protože pak se vlivem toho stresu může člověk i složit, anebo to i pokazit v té lepší verzi. Ale složit se z toho a pak z toho dne nemít nic a vypadat z toho úplně nejhůř je prostě asi dle mého názoru ta nejhorší varianta.

Ale jak je to vše paradoxní, nejdříve se na to člověk tak těší a těší se na to, co podnikne a jak všichni okolo budou šťastná a nadšení a jak to všechno bude parádní a super prostě a najednou se z toho stane strašák a úzkostlivý strach, který Vás najednou probere do toho stavu, kdy ten den který má nastat začnete nenávidět, obávat se ho a nejraději byste všechno zrušili a utekli od toho a pokud možno co nejdál.

A teď si tak říkáte „Co se to se mnou děje? Vždyť jsem tyto dni/den měla tak ráda jak dříve tak i za dětství a proč tomu tak není a bojím se toho?“. Je to paradoxní a nedává to smysl, ale nemusí člověk milovat po celý život to, co dříve miloval, časy se mění a i preference a pokud to už tak člověk necítí, nemá smysl a cenu se do toho nějak nutit.

Protože pak když na ten den má dojít, tak to jsou strašné nervy, šílený příval úzkosti, nervy na rozsypání, minimum spánku a aby člověk držel pohromadě tak nějaké to kafe, či třezalka na uklidnění. A v tu chvíli když to vše tak nevinně probíhá si tak v hlavě říkáte už jen to, aby to skončilo, nebo že byste raději byli úplně někde jinde, nebo byste snad raději čelili nějakému jinému problému a překážce, avšak tomuto ne.

V tu chvíli Vám prolétnou hlavou lidi se kterými jste se nepohodli za život a nyní si říkáte, zda tohle máte zapotřebí, když už jste zvládli vyhrát nad tolika lidmi, proč se tak mučíte, proč se tak stresujete, když je to stejně pro nic za nic, když ten den uteče jak nic a nic a nikdo Vám nezaručí, že to fakt bude perfektní.

V tu chvíli, jako kdyby se zpytovalo svědomí a Vám se chce strašně brečet, cítíte šílenou úzkost na hrudi a bodá Vás to, avšak víte, že musíte vydržet a udržet aspoň úsměv. Už jste smíření, že Vy ten den přežijete, ale vůči těm blízkým to vydržíte a víte, že se pak dáte dohromady a bude to lepší.

A jako na potvoru ten den neubíhá, vše se vleče a jako kdyby každá minuta byla dlouhá. Neužíváte si to, je to takové umělé, strojené a i když cítíte z ostatních pohodu tak ze sebe ne a uvědomujete si, že to je vlastně Váš problém. Že Vy jste tam ten nosič té nepohody a toho neklidu.

„Ale tak co, uteče to a pak zas budete v pohodě,“ si tak říkáte ve své hlavě.

Když to tak nějak proběhne a snažíte se to přežít, ačkoliv si každou minutou v hlavě říkáte, že takhle už nikdy to nebude a že to takhle už organizovat nebudete, že to je o nervy a že vlastně to není ani tak kvůli těm lidem, jako spíše kvůli Vám, jelikož Vy to tak vlastně nechcete, jelikož Vás to trápí.

Ono se ten den může fakt vydařit, může být skvělý, ale pro ně, ne pro Vás. Vy můžete cítit naprostou úzkost a ztroskotání, jelikož jste vnitřně totálně zničení a sotva se držíte na nohou a v nějakém psychickém rozpoležení.

Na konci dne možná tak si sednete do klidu a můžete to ze sebe klidně vybrečet a nechat to všechno ze sebe proudit a smýt to ze sebe. Uleví se Vám. Všechna ta úzkost, strach a stres se odplaví a půjde to z Vás pryč. Uleví se Vám, prospíte se, další den odpočívejte a udělejte něco, co máte rádi a plyne z toho to ponaučení, že časy se mění a to, co Vás dříve těšilo a na co jste se těšili tak Vás nemusí těšit nyní a že i to, co všichni tak milují a těší se na to, tak to nemusí těšit Vás a zrovna Vy můžete být ten, kdo to nemá rád. A není na tom nic nenormálního nebo špatného, prostě to tak cítíte a to stačí, jste člověk a máte na to právo se tak cítit, lidi nemají rádi různé věci a tohle není nic, co by se nedalo pochopit.

Je to lekce v tom, že takové události a dni nemáte rádi a že příště pokud je zas kalendář nastolí tak je budete trávit jinak, dle svého vkusu, i kdybyste nedělali vůbec nic, ale to je v pořádku. Takové dni a události jsou o tom, aby si člověk sám rozhodl jak je chce trávit a s kým. O tom by to mělo být a nikoliv se trápit a trápit, to nevede nikam. I kdyby se nic nepokazilo a všichni ostatní byli spokojení a šťastní tak to má právě tu nejhlavnější chybu a tu, že Vy nejste spokojení a šťastní a na tom právě záleží a když toto není tak Vám spokojenost ostatních může být jedno, protože oni jsou, ale Vy ne a Vy přeci žijete a cítíte svůj život, ne?

A abych pravdu řekla sama za sebe mám čím dál tím raději obyčejné každodenní dni ve kterých si můžu dělat dle sebe co chci a jak chci a už ne ty svátky a „spešl“ události, každý od toho očekává mnoho a pak na ně celý rok čeká. Přitom, když já si chci urobit krásný den tak si ho urobím kdykoliv a v klidu, pod žádným stresem.

 

Zdroj obrázku: FUTURE FILMS. FDb.cz [online]. [cit. 19.1.2018]. Dostupný na WWW: https://www.fdb.cz/film/veronika-se-rozhodla-zemrit-veronika-decides-to-die/fotogalerie/57497

O Sára Lhotáková

Jsem nezávislá autorka projevující svobodné názory bez cenzury.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *