Jak mě donutit ztratit vůli ve svůj život?

Lidé mají opravdu vynalézavé způsoby na to, jak prosadit svoje. Nepřestávám žasnout.

Takový běžný scénáře rozumného člověka. Něco se mu na tobě nelíbí, nebo něco chce, abys udělal jinak. Tak si s tebou slušně pohovoří a sdělí ti názor. Popovídáte o tom. Zareaguješ tak, že v něčem mu dáš za pravdu, v něčem ne. Ale není to hádka, nýbrž pohodový pokec a vše ve slušnosti.

Po nějaké chvíli, nebo době se zeptá zas jak žiješ a ty mu odpovíš stejně a jemu se to stále nelíbí, tak ti řekne názor a vysvětlí ti to, proč si co a jak myslí. A ty odpovíš tak jak to cítíš, v něčem dáš za pravdu, ale v něčem ne. Opět ve slušnosti a pohodě.

Po nějaké době, když se opět setkáte a zeptá se na tebe a ty odpovíš stejně a vlastně si stále stojíš za tím, jak žiješ a za svým názorem, tak už dotyčný tě o ničem nepřesvědčuje, vyslechne tě, řekne ti, ať jsi šťastný že ty víš co je nejlepší pro tebe a tím to končí nějaký možný konflikt. Už tě nechá žít si svoje a dál se bavíte v pohodě a přátelství pokračuje. Sice nechápe proč tak žiješ, nebo proč něco děláš, ale nepřesvědčuje tě dál, dvakrát stačilo říct názor, pak už tě nechá ať si žiješ svoje, ale nepřestane se kvůli tomu bavit, prostě se přátelsky respektujete. Tak si myslím, že je to běžný scénář. Myslím si, nebo jsem si myslela, že lidé svoje názory řeknou, ale když vidí, že si to dotyčný stejně udělá podle sebe, tak pak ztratí smysl něco dál říkat a tak se stáhnou a už nepřesvědčují a nechají tě být a žijou si svoje. Už jen z principu, že raději řeší sebe, než někoho ostatního.

Jenže to jsem se zas setkala s jobovkou a to bych nečekala, ale co pak takové činy můžeš čekat od nejbližších? Nu popravdě je asi nikdy nemůžeš čekat, když někomu maximálně věříš jako své součásti.

Takže tady byl scénář takový, že něco se mu na tobě nelíbí. Velmi emocionálně a vulgárně ti to řekne. Ty reaguješ v pohodě, v něčem dáš za pravdu, v něčem ne, ale nehádáš se. Asi ho to naštvalo a má potřebu ti to dávat najevo, že má pravdu, tak mu to odkýveš a tím se aspoň na chvíli upokojí.

Ok, uplyne nějaká doba, znovu se zeptá na tebe, odpovíš že žiješ stejně a stojíš si za svým, ve slušnosti a pohodě. Jeho to naštve strašně moc a znovu tě začne přesvědčovat a prosazovat svůj názor a kritizovat ten tvůj. Odkýveš mu to, nehádáš se, ale stále si žiješ to svoje. Tenhle scénáře se několikrát opakuje, řekněme tak 5x určitě, možná i víc.

Až pak najednou přijde útlum a ty si říkáš „že ok tak to pochopil a dal mi s tím pokoj a už se můžeme v pohodě bavit, tak jsem ráda“. Nu jenže to si nevěděla, že se začne chvástat jaký on sám má úžasný život, všem to cpe, svému okolí a hlavně tvému okolí a hlavně Tobě, abys slyšela všechny ty úžasy jeho života. Podporuješ ho, máš z něj upřímnou radost, že se mu daří a sdílíš to s ním. Jsi rád/a, že má radost a je u něj vše v pořádku. Jenže má to tu háček, nejenže se chlubí svým životem a jak vše má úžasné tak ještě veřejně pomlouvá tvůj život a dělá z tebe zoufalce, chudáka a totálního hlupáka, znehodnocuje tvůj způsob života a to co ty děláš a tentokrát veřejně svému i tvému okolí a dělá to i před tebou, před tebou nejvíce. Takže takto to nepříjemně prezentuje. Párkrát to sneseš a nechceš se hádat. Ale pořád už to ze sebe splachovat nejde, tak prostě se zeptáš proč to dělá a proč se takhle chová, jestli chce zlomit mé rozhodnutí a mou vůli k životu. Jestli to má vypadat tak, že mu všichni mají závidět a hlavně já, aby mě takto donutil ke změně, abych žila jako on, nebo aby se mi můj život tak znechutil a vzal mi chuť a smysl života? Samozřejmě dělá hloupého, že takhle to není a lže jak tiskne, to je vidno, nedívá se do očí, potí se a dělá si takovou tu psychologickou obranu typu skála, kdy dělá hlupák a dělá z tebe psychicky nemocného člověka, který neví co říká. Přitom reálně ty jsi úplně v klidu, netřeseš se  a povídáš to jako vyprávění u kafe, klidným tónem hlasu a díváš se do očí a jen zdůrazníš, že se nehodláš ponižovat. A on ve stresu, prohrabuje si vlasy, potí se, široké zorničky, kmitá rukama po věcech okolo sebe a nejistě odpovídá, že to údajně není pravda a co tě to vůbec napadlo, že nejsi psychicky v pořádku, ať se nad sebou zamyslíš, že tohle by nikdy neudělal.

Fajn, vím svoje a to mi stačí, tohle krásné a ukázkové lhaní mi ukázalo, kdo co a jak myslel a myslím si svoje. Měl si šanci mi to upřímně vysvětlit, padnout prostě na kolena z těch intrik a lží a svěřit se, ale bohužel, jen lež a psychologická obrana a ještě to obracet na mě. To na mě hochu není, na to jsem příliš stará. Takže ne nemám zapotřebí se bavit s někým, kdo mi chce brát vůlí žít a kritizovat moje způsoby života. Nemám na to sílu se bavit s někým, pro koho jsem ta nejhorší na světě a všechno co udělám je nejhorší a ještě abych se ponižovala, bralo mi to sebevědomí a cítila se méněcenně? To fakt ne. To raději si zachovám svůj klid a svůj život, který žiju nejlépe jak umím v danou chvíli.

Zdroj obrázků: LAVIGNE, Avril. Karaoketexty.cz [online]. [cit. 22.4.2022]. Dostupný na WWW: https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lavigne-avril/love-sux-1062356

LAVIGNE, Avril. Youtube.com [online]. [cit. 22.4.2022]. Dostupný na WWW: https://youtu.be/q34NVtdJy_0