Jak nebýt za hlupáka?

Tohle by mohla být skvělá trilogie a nekonečné psaní o tom, jak se odnaučit být až moc hodný na lidi a nechat se využívat.

A já osobně bych mohla být takový zářný příklad toho, jak nebýt tak moc hodný a sloužit jako odstrašující příklad pro lidi, kteří mají podobné sklony jako já a to být až moc hodný.

Být hodný je samozřejmě fajn a krásná vlastnost a já hodné lidi mám ráda, obdivuji je a přátelím se s nimi. Však když jste hodní Vy tak životem poznáte, že to není žádná výhodná vlastnost, ale spíše tak trochu břímě, které se s Vámi táhne celý život a leckdy Vám to může ztížit dni, ubrat čas, vystresovat a i zaúkolovat zbytečně navíc.

Když pomáháte je to super, všichni vás vidí jako hodného a skvělého člověka, avšak jste hodní také sami na sebe, nebo jen na druhé lidi?

Ono být hodný znamená nejen být hodný na lidi okolo, ale hlavně na sebe a od toho by měl člověk začít. Nejprve být hodný na sebe a až pak na okolí, pak může takový člověk skvěle fungovat jako hodný člověk, pomáhat a žít si, protože bude i šťastný a nebude se cítit využívaně, nebo strhaně, či zahlceně. Bude prostě v pohodě.

Kdežto, když to bude mít člověk obráceně a na sebe bude přísný, nebo zlý a na lidi okolo bude hodný tak to chvíli bude fungovat, avšak po nějakém čase se ten člověk bude cítit vycucnutý, využívaný a bude mít pocit, že stále ho někdo úkoluje, že stále od něj někdo něco potřebuje a stále si ti lidé dovolují víc a víc. Bude cítit, že toho má až nad hlavu a všichni ostatní jsou v klidu a vysmátí, protože všechno, co se jim nechce dělat tak právě naloží na toho pomyslného „osla“ hodného člověka, který přeci vše ochotně udělá, zařídí a podřídí se.

Nu a takhle když to pokračuje dál a dál tak to funguje do té doby, než hodnému člověku dojde trpělivost nebo síly a postaví se, nebo to jednoduše přestane dělat a přijímat.

A to je moment, který je z duchovního hlediska velmi důležitý, jelikož ten člověk si uvědomí svou hodnotu a uvědomuje si sám sebe. Do té doby, dokud jel jak stroj, kdo mu jak řekl a kdo si co poručil tak to si neuvědomil sám sebe, prostě jel dokud mohl. Věděl, že může tak jel a podřídil se. Ale když síly dojdou tak si právě člověk sáhne na své dno a sám na sebe v tom smyslu, že cítí své lidské možnosti, které nejsou nekonečné.

A uvědomí si, že leckdy jel i přes svůj vlastní práh svých sil a možností a že přitom to mohl stejně tak někdo jiný zvládnout, jen z vlastní pohodlnosti a lenosti to přesunul na hodného člověka.

Ano, ti lidé, kteří delegují práci na jiné z pohodlnosti ti jsou hodně hodní sami na sebe, ale už ne na ostatní, to je další extrém, ale cítí se dobře, protože přeci jsou hodní sami na sebe, tak bodejť když to někdo jiný za ně udělá tak proč by se vlastně sami namáhali a ničili si tak vlastní zónu pohodlnosti, když vlastně nemusí dělat nic.

A tak to prostě je, funguje takový princip do té doby, dokud člověk říká Ano a dělá tu práci za někoho jiného. Až dojdou síly, nebo lidské možnosti pak se tento princip zhroutí a ten, kdo se válel je donucen taky pracovat to svoje tak, jak má a hodný člověk se musí dát do kupy a taky pracovat na tom na čem má, ale už sám za sebe a ne za někoho jiného.

Ono leckdy nějaký kix, nebo únava je dobrá, protože to člověku ukáže jeho možnosti a to, že nelze žít jako robot a na všechno kývat ano. Dokud říkáte ano tak Vás všichni milují a jste pro ně nejlepší. Ale pokud řeknete Ne tak pak teprve poznáte pro koho jste zlatíčko i doposud a pro koho jste být zlatíčkem přestali.

Co bych z vlastní zkušenosti poradila? Nebuďte až moc hodní jako já, vezměte si ze mě příklad toho, jak to nedělat. Být hodní sami na sebe, pomáhat lidem, být chápající a naslouchající, avšak v první řadě mít sám sebe na prvním místě a pokud můžete pomozte, pokud máte co dělat sami se sebou tak nepomáhejte, jen byste uškodili sami sobě. Budťe na lidi hodní, ale v první řadě buďte sami na sebe. Nejeďte přes své lidské možnosti, dopřejte sami sobě dostatek volného času na spánek a regeneraci. Nedělejte machra, že všechno zvládnete a že dokážete jet několik pracovních směn za sebou bez odpočinku. To je machrování na chvíli, pak už to prostě nejde dávat. Čas si robte na toho, kdo si jej udělá i na Vás a koukejte na to, jak se k Vám kdo chová. Jak se kdo zachování když řeknete Ne, nebo jak Vám kdo vyjde vstříc když něco potřebujete. Sledujte toto a dle toho si udělejte názory o lidech, jak moc jsou ochotní.

Nenechte se sebou orat a dopřejte si klidný spánek – viz vypnutý mobil, sociální sítě a tak. Nejlépe si tak odpočinete a naberete nové síly. Není Vaší povinností být non stop k dispozici nebo online. Jste jen člověk a máte právě taky být off a mít čas jen sám na sebe i kdybyste byli jen doma a váleli se. Ostatní lidé si taky udělají vždy čas sami na sebe tak to dělejte tohle taky a nebuďte za toho s prominutím „osla“, který je sice hodný, ale až hloupý. Když víte, že Vás někdo obelstil, nebo se snaží obelstít tak nepomáhejte, nechte toho člověka v tom „vykoupat“ nehrajte komedie, intriky a divadlo, když víte, že Vám někdo lže nebo obelhává Vás. Nechte toho člověka být, řekněte Ne a ať si to udělá, jak chce, je taky člověk a může si to taky nějak zařídit tak, jako jste to doposud zařizovali Vy. Ono se to nezblázní a nepodělá a když tak to nepůjde na Vaší hlavu, když to nebylo přímou Vaší povinností.

Peníze, nebo machrování z dlouhodobého hlediska nestojí až tak za to nemít klidný spánek, volný čas a být non stop k dispozici na telefonu. Jsou v životě věci, které se nedají vždy koupit a to je právě tohle a jednoho dne, aby ten volný čas nechyběl a nelitovali jste toho, že jste měli více žít. To neříkám jako poučku to vůbec ne, spíše jako takové zamyšlení do budoucna. Slouží to i hlavně pro mě jako zamyšlení, které si budu často opakovat v hlavě, až zas něco takového mi přijde do života a určitě to nebude dlouho trvat. Jelikož já jak už to moc dobře znám tak už takové věci dokážu vycítit dopředu.

Zdroj obrázku: WIKIHOW.CZ. Wikihow.cz [online]. [cit. 21.6.2019]. Dostupný na WWW: https://www.wikihow.cz/Jak-jednat-s-hloup%C3%BDmi-lidmi