Jak působím na lidi, nezaujatý úhel pohledu

Jednou jsem se takhle bavila s parťákem o tom, jak působím na lidi, nebo tedy spíše on to vytáhl, že ho to pěkně štvalo, jak se ke mně hodně lidí chová a jak se předvádí. Tak jsme se o tom tak krásně vtipně pobavili, že mi to přišlo vhod o tom napsat, dalo mi to skvělou inspiraci.

Mluvil o tom, jelikož mě fakt výborně zná, o tom jak pozoruje, jak se lidi v mé přítomnosti chovají. O tom, jak mě téměř nikdo nezná opravdu niterně to, kým jsem. Že prostě v porovnání s ním si k němu lidi tolik nedovolí, protože si nebere servítky když si je někdo nebere k němu a řekne jak se věci mají a nebojí si se prosadit své potřeby, názory a klidně i někoho blízkého i cizího seřve, když cítí potřebu.

Takže vlastně já jakože člověk, který má své názory, ale jsem hodná na lidi, velmi přátelská a nemám potřebu prosazovat své potřeby nad ostatní, tak je to kontrast. Já třeba leccos přejdu co a jak se lidi chovají a když něco nechápu, co kdo mi jak naznačil, tak zeptám jeho, co si o tom myslí, je to taková moje živoucí poradna dá se říci, chi chi. Protože já náznaky a tohleto mlčení, které nevím z jakého důvodu je, nebo co kdo jak myslí, nebo co si jak kdo představuje to nepoznám, pokud mi to člověk neřekne napřímo. Takže v tomhle si nechám velmi ráda poradit a jsem chytřejší a můžu lépe komunikovat. Vím o sobě, že mám velké mezery v telepatii a v takové té mimické a neverbální konverzaci a taky v písemné. Leccos nepochopím, co by jak mělo být. Radši to vždy vezmu z lepší stránky, anebo narovinu řeknu, že to nechápu. A když něco nechápu, jsou dvě varianty, buď mě to fakt zajímá a zeptám se ho, co a jak bylo myšleno. Anebo když mě to až tak nebere, tak na to kašlu a nedělám si s tím víc hlavu a to víš, pak ta protistrana, když na to kašlu, tak se může zbláznit vzteky, že to neřeším a nechci ho dobývat, či se zajímat. Kor když mi to úplně hloupě nebo nesrozumitelně naznačí. Za to poradenství 12/7 moc děkuji toho si vážím, hodně mě to uchránilo od velkých průšvihů ve vztazích s lidmi a mě pomohlo vymyslet lepší plán či strategii.

A to mi bylo řečeno, že mě hodně lidí bere jako tu dokonalou a pak jsou takové dvě pomyslné skupiny lidí prý. Jen tak mimochodem já mám za to, že téměř nikoho nezajímám v životě, možná tak pár lidí, které napočítám na prstech jedné ruky a toť vše a zbytek mě ignoruje, nebo vypouští. Ale on si myslí, že právě ne, že hodně lidem ležím v hlavách, žaludcích a penisech. A že buď první skupina lidí se mi snaží vyrovnat tím, že se se mnou baví jen za předpokladu, že jim osobně se daří a dávají mi to znatelně najevo, kde zrovna byli, jak se dobře bavili a s kým, jak hodně pracují a kolik peněz vydělávají a jak všechno stíhají a že chodí i o svátcích a víkendech do práce a že jsou s tím v pohodě. Přitom jinak v reálu jsou líní a když se jim nedaří, nebo mají problémy tak mě jakože neznají a nebaví se.

Druhá skupina prý dělá přesný opak, takže nedělají vůbec nic, nepředvádí se, jen si ze mě utahují, dávají mi najevo jak jakože blbě žiju, dobírají si mě a oni sami ve svém životě nedělají nic, nebo přesný opak toho co já, takže o sebe nepečují, nepracují, nedělají žádné koníčky, o chlapi/ženy se nezajímá, prostě opak mě, dávají mi to jasně najevo, jak se mnou ve všem nesouhlasí a vysmívají se jakože nepatrně mým problémům když zrovna nějaké mám.

Pak je třetí skupina lidí, kteří si žijí to svoje, ale neujde jim žádná příležitost si do mě rýpnout, když mám problémy nebo se jim to zrovna hodí, tak si do mě rýpnou, proč to tak mám. Nikdy nesoucítí, naopak mi zdůrazní, jak důležité je ještě zabrat dál a jak moc odpouštět lidem, kteří mě zneužívají. A vlastně tak nějak nepatrně i patrně mi radí, to co mě ničí. Radí mi víc pracovat, méně se s lidmi vídat, uklízet, makat, necestovat, být doma, jakože furt mám odpočívat, ale přitom je to jen proto abych neměla hezké zážitky s jinými lidmi, nemít volno a zároveň když mi něco zdravotně, psychicky je, nebo mám problém tak neujdou si tu příležitost si do mě rypnout, dát mi to najevo jak málo dělám a snažím se, jak stojím za prd a zlehčí to, že to nic není.

V lepším případě to přejdou jakoby nic, jako kdyby to byla norma to, co pracuji a to co dělám v životě, prostě jako automatika bez emocí a soucitu.

A proto říká, že se nediví, že mi hodně chybí pocit něhy, lásky a soucitu, když se ti lidé takhle ke mně chovají. Někteří, ale bohužel je to docela podstatná část mého okolí. A taky jsme se ve srandě shodli, že kdybych najednou přestala pracovat, lebedit si a být ženou v domácnosti a úplně změnila svůj styl, že bych tyhle lidi totálně zmátla, že první skupina by najednou taky přestala pracovat a najednou by lebedili a vychloubali se jak je v práce v domácnosti super. Druhá skupina by najednou začala pracovat a byl by to samý workoholik a energický člověk se zápalem pro všechny aktivity. A třetí skupina by se vlastně chovala stejně, o to víc by si na mě smlsla a vyzdvihla by všechno co dělám špatně a že na to si stěžuji.

Ta představa mě vlastně velmi pobavila a zasmála jsem se. Zajímavá myšlenka a představa. Je fajn slyšet z jiného úhlu pohledu jak někdo vidí, jak působím na lidi.

Zdroj obrázku: ZUCKERBERG, Mark. Facebook.com [online]. [cit. 23.2.2022]. Dostupný na WWW: https://m.facebook.com/hlasky.citaty.motta/photos/a.717684458242226/4445330328810935/?type=3