Jak se cítíš o tom rozhoduješ

Všechno je to v hlavě, to jak se člověk cítí a na kolik se cítí, jestli se cítí svěže, nebo mdle. Překvapuje mě, kolik lidí je dospělých a přitom žijí jako živoucí mrtvoly, nebo zombie, někdo už se vyloženě vidí v rakvi a vzdávají svůj život, přitom před sebou mají takových krásných spousty let života, záleží tedy na nich, jestli je krásně stráví. A už se prostě odepisují, že už jsou staří a tak. Přitom jsou to dospělí lidé, kteří ano, něco už mají za sebou, ale i před sebou, rozhodně to nejsou lidi v důchodu a nad rakví, to je až morbidní, jak to někdo vidí a oni to o sobě tvrdí. Takže teď nikoho nepomlouvám, protože oni to o sobě řeknou.

A já když to slyším, tak mi to přijde smutné, jsou to lidé ve středním věku a mají spoustu let před sebou, avšak ne, vidí se už prostě jako důchodci. Přitom nejsou na tom tak špatně přeci. Však je to jejich nastavení v hlavě, cítí se staře a proto sebe i svůj život odepisují a už ani od života nic nechtějí pro sebe, jen od ostatních lidí, aby je činili šťastnými a dělali jim radost, starali se o ně a oni nemuseli nic.

Tohle téma mě za poslední dobu velmi vadí a vzbuzuje to ve mně negativní pocity, protože mi to přijde, jako když to vzdali bez boje a odevzdali se tomu všemu napospas a ani nechtějí si ten život udělat krásným, příjemným. Už prostě nic nechtějí a jen se unášejí, sami nic nedělají, jen po ostatních mladších chtějí, aby dělali. A to upřímně mě docela uráží. Protože i mladý člověk má svých starostí a aktivit dost, protože má svůj život a nemá za povinnost někoho staršího dělat šťastným. Ve vší úctě, lásce a přátelství, každý tu žijeme sami za sebe a já to cítím tak, že nikdo tu nemá povinnost žít pro někoho, je to každého volba. Ano, když se pro to rozhodne tak prosím, ale jinak jsme tu všichni za sebe a rozhodujeme se za sebe, žijeme za sebe a když se rozhodneme žít pro sebe a ne pro někoho jiného, tak je to v pořádku.

Je vážně smutný pohled vidět lidi ve středním věku života, jak se zahodili a vzdali svůj život a nechtějí si ho ani nijak sami užít, vylepšit a být prostě v pohodě a spokojení. Jen očekávají něco od mladších, ale mladší nejsou povinni, je činit šťastnými, žijí si svoje životy podle sebe. A třeba nejsou tak bezstarostní, zdraví a plní možností, jak se to možná zdá, třeba mají taky svého dost na řešení. To nemůžou vědět, co se děje pod pokličkou, pokud se nezeptají do hloubky. A teď neříkám, že je něco chyba, jen konstatuji jak to chodí.

Naopak je pak krásný pohled a poslech na člověka, kteréhokoliv věku staršího i mladšího, který si dokáže život užívat a čerpá z něj maximum. Jak může tak se něčemu věnuje, někde je, je s lidmi, užívá si, plní si sny, dělá to co ho baví a i když má nějaké problémy tak se neodepisuje, žije dle toho na co stačí a co si může dovolit, je aktivní. To je pak krásný pohled, kor u starších lidí, kteří se nezahodili, ale nadále život užívají a čerpají, žijí pro sebe, od nikoho nic neočekávají a když už tak si na to najdou partnera/ku. To je pak krásné a to se krásně žije, protože starší jsou spokojení a mladší jsou spokojení, každý si žije dle svých názorů a svých možností, paráda, nikdo nikoho nenutí a nepostrkuje. Krása. To plně podporuji a pak si taky mají toho hodně co předat co se týče zážitků a novinek, však je to prima a je o hodně o čem povídat.

Prostě jsem pro to, aby se dospělí lidé i starší lidé nezahazovali a neviděli všechno tak depresivně, ale uvědomili si, že zrovna teď dýchají a cítí se dobře, že mají možnost si ten život užívat podle sebe a svých fyzických možností, nemusí přeci stačit na všechno, ale něco, co by je bavilo a co je láká, věřím, že určitě něco je. A pokud nemáte dlouhodobou neléčenou depresi tak se vždy něco najde, co vás baví a co třeba chcete zažít a zkusit. Žijte pro sebe a nechtějte to po dětech, nebo mladších lidech, ti mají to svoje a žijí si to svoje. Nikoho nepoučuji, protože jsem v očích všech dospělých lidí ta mladá blbka, co jen něco mektá, ale spíše tím chci poukázat na to, že je škoda zahodit půlku svého života do depresí o tom, že už se někdo cítí mizerně a starý, přitom není, je to jen v jeho/její hlavě. To je celé na co chci poukázat, že to lze změnit vlastním přístupem a myšlenkami.

Zdroj obrázku: COPYRIGHT 2021 PARTYKOSTYM.CZ.. www.partykostym.cz [online]. [cit. 3.9.2021]. Dostupný na WWW: https://www.partykostym.cz/kostym-zombie-vezen/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

1 komentar v Jak se cítíš o tom rozhoduješ

Napsat komentář: Jak se cítíš o tom rozhoduješ - To jsou vůně ! - Kvalita za rozumnou cenu Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *