Jak se lidé nestarají o sebe, ale o ostatní

Obdivuji poslední dobou jistou ochotu, zájem, starost až vlezlost některých lidí. Jak se hodně lidí starají o ostatní, ale ne o sebe.

A tím myslím, že vše potřebují vědět, že hltají novinky o ostatních lidech a řeší život někoho jiného. Na místo toho, aby řešili ten svůj život. Obdivuji to, jak někteří po těch informacích a novinkách jdou.

Opravdu jak moucha po hovně jdou po novinkách a po tom, co lidé v jejich okolí dělají, co chtějí dělat za práci, co budou dělat dál, proč neudělali tohle a tamto. A další a další.

Upřímně dokážou tím svým vlezlým jednáním až zprotivit Váš dosavadní život.

Ostatní lidé vždy „nejlépe ví“ co byste měli se svým životem udělat a jakým směrem byste měli jít. Ti to ví vždy nejlépe. Vždy budou vědět jakou „společensky nejpřijatelnější a nejmorálnější“ cestou byste měli jít. „Ví“ co je pro Vás vhodné a nejlepší.

Při takových „radách“ do života se mi zvedá žaludek. Jak někdo může vědět, co je pro mě nejlepší? Jak to může vědět člověk, který nežil mým životem? Jak to může vědět člověk, který mě téměř nezná a bude mě za mé jednání, či nejednání soudit? Nu hej, co to je toto?

Když o mém životě, mých stopách, mém úsilí, chybách, přešlapů a trápení nic neví, jak může tvrdit, co je pro mě nejlepší? Jak to tak pozoruji ze svého života, tak je opravdu možné všechno.

Někdy si kladu otázku, zda se lidi vůbec starají sami o sebe? Zatím jsem došla k závěru, že většina se sama o sebe nestará. A je to velice smutný fakt.

Co je komu do koho, co kdo dělá, či nedělá. Každý má svou cestu, svůj život, svůj směr. Každý chce něco jiného. Všichni nejdou za tím stejným cílem. Každý má svá individuální přání a potřeby.

Nemám toto ráda a už vůbec ne „rady do života“ od lidí, kteří mě téměř neznají.

Nedělám ze sebe žádného mravo-kárce a ani nechci, na to nemám vzdělání a ani schopnosti. Vyjadřuji se k tomu jako člověk, který žije a chce žít dle svého. Chci si volit sama, jak budu žít i kdyby to bylo zcela odlišné od většiny.

Proč bych měla dávat na „rady“ někoho, koho téměř neznám a kdo téměř nezná mě.?

Vždy jsem se rozhodovala sama za sebe a tak i to bude nadále. Když si nechám poradit tak pouze od blízkých lidí, anebo se inspiruji lidmi, které obdivuji a jsou mi vzorem. Ale rozhodně ne lidmi, kteří mi nemají co nabídnout. Promiňte mi, nechci tu nikým opovrhovat. Nikoho za to nesoudím, ale nikdy jsem neměla ráda, aby mi někdo diktoval, co a jak mám dělat.

Člověk něco dokončí v životě a hned lidé se sypou jak mouchy na hovno s otázkami, co bude člověk začínat dál. A co je komu do toho. Chci to dokázat v činech, ne ve slovech. Mohu mluvit o miliony nápadech a projektech, které bych v životě chtěla realizovat, ale co z toho, když se mi to třeba nepodaří? Nechci být za hlupáka a lháře, tudíž raději budu mlčet a dokáži to svými činy, že jsem toho schopná.

Je to můj názor, vždy jsem byla sama sebou a vždy jsem žila tak, jak jsem cítila, tak to i nadále zůstane. Jsem dospělý člověk a rozhoduji se za sebe, nenechám se ovlivnit názory lidmi z mého okolí, kteří dle mého názoru a s prominutím nežijí takový život, jaký bych já chtěla žít. Tak se na mě nezlobte, ale nebudu se těmi rady řídit, mám svých myšlenek, rad a cílů dost :).

A jak žijete Vy? Souhlasíte se mnou, či nesouhlasíte?

Zdroj obrázku: JACKF. CanStockPhoto [online]. [cit. 4.6.2015]. Dostupný na WWW: http://www.canstockphoto.cz/udiven%C3%AD-star%C5%A1%C3%AD-man%C5%BEelka-v%C3%BDklad-3379743.html