Jak se zbavit odpovědnosti a nemít s tím dělání

Aneb jedna věta, která se až směšně často opakuje a to je „To je na Tobě.“ Nebo obdoba této věty ještě zní „To záleží na Tobě.“

V překladu obě věty znamenají to, že s tím ten, kdo je vyslovuje, anebo říká tak nechce s tím mít nic společného, nechce aby chyba byla na jeho/její straně a chce veškerou zodpovědnost za to, když to nevyjde hodit na protistranu.

Anebo, když protistrana nebude mít zájem tak touto větou se pojišťuje, aby ta odpovědnost za to, že to nevyšlo je na protistraně.

Tato věta má plnit účel ten, že si zahrajete rádoby na „hodného kluka/holku“, nabídnete protistraně něco jako třeba setkání, anebo telefonní číslo, anebo návrh na něco a pak hned abyste se zbavili odpovědnosti z odmítnutí, nebo se nemuseli cítit blbě, že jste pozvali a nedostalo se Vám odezvy tak hned tu větu vlepíte.

Což musím říct na plnou paru, že je to podlé a nechutné. Nelíbí se mi takové věty a slýchávám až příliš často a pokaždé, když mi někdo něco takového sdělí tak hned sdělím „Ale to nezáleží jen na mě, vše je o domluvě a na tu musí být dva.“ Nedostanu na to už žádnou reakci, jelikož mám pravdu.

Lidé tu větu „záleží na Tobě“ používají, protože asi ani sami neví jak normálně někoho pozvat ven, nebo si chtějí vyměnit telefonní čísla.

Když chci někoho pozvat tak to jde i lépe a jinak a určitě ne takhle, že se zbavím veškeré odpovědnosti a hodím to na protistranu a tím dám najevo protistraně „a teď se potentuj z toho“.

Takhle to nechodí.

Větu „to záleží na Tobě“ nebo „je to na Tobě“ tak není vůbec věta od hodného kluka/holky, to je věta od kteréhokoliv člověka ji můžete dostat, protože tuto větu říct, nebo napsat umí opravdu každý, i ten největší zmetek s prominutím, když bude chtít tak ji dokáže napsat. Takže vůbec v tom žádnou výjimečnost nehledejte, je to až příliš prokouknutelné a tuctové.

Používají ji hlavně lidé ne proto, aby Vám projevili náklonnost a něhu tím, že na Vás nebudou tlačit se setkání a uhánět Vás, to opravdu ne, to by totiž vypadalo jinak.

Avšak používají to lidé, kteří ano nabídnou Vám ten zájem, ale bližší info – kde, kdy, jak, jak dlouho to bude trvat a co se bude dělat, tak to už o tom nic neví a nechtějí vědět, neumí si nic prakticky představit a ani zorganizovat a nechají tohle všechno na protistraně.

Jednoduše a lidsky řečeno s tím nechtějí mít žádné dělání, organizování a „crcání“, jelikož jsou na to až příliš pohodlní. Tak tu větu jen tak fláknou do konverzace, ale aby v případě zájmu to nějak domysleli to už ne, nebo aby přinesli konkrétní představu, nápad, myšlenku, popřemýšleli nad tím, jak by to bylo možné reálně zrealizovat to už ne.

Takže vše je na protistraně a když protistrana zájem má tak ji čeká osud toho, kdo to bude muset vše zařídit, přizpůsobit, zeptat se od kdy do kdy, zajistit dopravu a tak nějak všechno.

Protože je sice fajn někoho na něco pozvat, ale nedomyslet nic a nechat to všechno jenom na protistraně mi přijde vypočítavé.

Aspoň jeden nápad by bylo fajn sdělit, anebo sdělit představu, nebo když už to navrhuji někomu tak si to aspoň pamatovat že jsem to navrhovala a zamyslet se nad tím, jak by to s tím člověkem probíhalo a jak si to přeji, kam by se mi chtělo. A ne to takhle hodit na toho druhého, prostě takhle to chápu, že to ten člověk píše každému, kdo je zrovna dostupný na telefonu nebo sociální síti, anebo také proto že neví jak jinak oslovit a pozvat a také to, že s tím absolutně nechce mít žádnou námahu a nic společného.

Což je ve všech případech smutné o tom člověku mi to nic nepoví, možná tak jen to, že nějaký letmý zájem projevil, ale to je tak vše, nedal do toho nic ze sebe, to kam chodí rád, v kolik má čas, kam by chtěl zajít, nic naprosto a když se víc ptáte tak dostanete opět tu samou odpověď „to záleží na tobě“. Omlouvám se, ale jsem na tuto větu už vyloženě alergická a spíše hledám někoho, kdo ji nepoužívá.

K čemu mi to je když to přeci „záleží jenom na mě“ to přeci můžu ven jít rovnou sama, pak to skutečně bude záležet jen na mě.

Já přeci nemohu rozhodovat v osobním životě za někoho, kam se půjde, kdy a co se bude dělat, to přeci vždy je na domluvě a kompromisu obou stran. Nevím proč ti lidé aspoň neprojeví to, co by rádi dělali, nebo neřeknou nápad co robit a kam jít, proč se prostě neprojeví?

Proč to opět hodí jen na tu protistranu a aby ta veškerá zodpovědnost byla na ní? Nevím proč, ale čím dál tím víc se té větě zasměji, protože si říkám „Aaaaa zas další co s tím nechce mít žádné crcání, ale aby se neřeklo tak tu větu napíše, ale pokud něco chci, tak si vše musím naplánovat sama.“ Promiňte mi, ale takhle to fakt je, jsem z těch vět unavená, nebaví mě, nejsou totiž zajímavé, originální a ani láskyplné, jsou naprosto nudné a laxní.

Když to vezmu tak když někoho zvu někam tak se zaměřit na toho konkrétního člověka, nabídnu to, však hned navrhnu kam, co a jak a zeptám se na názor a zda to tak ten člověk chce. Zeptám se do kdy má čas, jestli to tak chce, jestli tam chce jít nebo jinam, ale zeptám se, nenapíšu tu nudnou větu o které je celý tento článek, protože se domlouvám s člověkem a nepíšu to strojově. Píšu, říkám, nebo zvu toho konkrétního člověka a proto ho/ji beru individuálně a tak individuálně přistupuji, určitě ne strojově, jak přes kopírák.

Musela jsem se k tomuto všemu vyjádřit, jelikož až moc mi přijde, že ti lidé píšou a sdělují naprosto to samé. Že vlastně ani v ničem to není výjimečné, jen je tam jiné jméno, fotka, ikonka a to je všechno.

Prostě tímto článkem asi nejspíše všechny požádám „Nepište mi prosím větu „záleží to na Tobě“ anebo „je to na Tobě“, je to pro mě tuctové a laxní, nic mi to o Vás neřekne, zkuste radši něco jiného, lidského a dejte tak najevo, že se skutečně sejít, nebo poznat chcete, zkuste trochu zapojit fantazii a mozkové buňky, ono to bude fajn a víc to ocením.“

Děkuji za pochopení.

Co si o tématu článku myslíte Vy?

Zdroj obrázku: SELEA, Elinor. Jogin.cz [online]. [cit. 27.9.2018]. Dostupný na WWW: https://www.jogin.cz/odpovednost/