Jak se zločinci dokáží tvářit nevinně

Když tak nějak přemýšlím nad lidmi a nad jejich chování, to jak se správají, to jak řeší běžné denní záležitosti, to co v životě udělali, či neudělali a čeho litují tak převážně docházím k závěru a to k tomu, že lidé, kteří mají srdce, city a emoce a jsou hodní tak ti si vyčítají i to, co vlastně nemohli ovlivnit a i to, co nemuseli způsobit.

Vyčítají si věci, které se už staly a ty které ne vždy mohli ovlivnit. S tím pocitem pak nadále žijí a samozřejmě, že časem se to spraví a zahojí, to ano, avšak do té doby než uplyne ten ozdravný čas, který tak působí blahodárně na lidské nervy a lidskou psychiku tak s těmi vyčítkami ti lidé žijí, s tím co se stalo a nemuselo se stát, co se pokazilo a nemuselo se pokazit, to jak něco špatně proběhlo a dnes již není po tom, ani vidu, ani slechu. Do té doby než se to v srdci člověka to špatné uzdraví a zhojí tak, aby byl schopný se s tím vyrovnat a žít tak v takovém člověku cítite a vyzařuje to z něj, že něco nemá ukončené, že s něčím není vyrozuměn a s něčím není tak úplně smířen a něco ho v hloubi duše sžírá a trápí.

Je to lidské a proces hojení trvá nějakou určitou dobu u každého je to individuální. Problémem a takovým lehčím paradoxem v životě je to, že Ti lidé, kteří si vztáhnou na sebe špatný čin, který se stal aniž by se na něm až tak podíleli tak zrovna Ti se tím trápí nejvíce, nejvíce se užírají, nejvíce je to bolí a nejdéle se v tom plácají v té bolesti a tsunami výčitek.

Jak nespravedlivé?

A když se zamyslím a pak následně nečekaně potkám člověka o kterém na jistotu vím, že je zločinec, jelikož provedl trestný čin a ublížil tak na zdraví jinému člověku a ten se tak hrdě nese a necítí vůbec žádné výčitky a ani bolest a žije si tak, jakoby se nic nestalo a on/a nic neprovedl/a.

Je to jak pěst na oko jak je toto paradoxní, jelikož opravdoví zločinci, ti kteří provedli opravdu hanebné činy tak ti se obvykle cítí bez viny a výčitek (neříkám, že všichni, avšak většina s kým jsem se tak za život setkala).

Dejme tomu, je člověk, kterého znám a byla jsem svědkem zločinu, který provedl. Když bych byla jako karma tak bych použila vše co vím, proti tomu člověku a nechala jeho skutky a mé svědectví ať jej pronásleduje za jeho skutky a zločiny, které způsobil.

Však mě v tuto chvíli stačí jen vědět tu pravdu a když takového člověka potkám tak si tak říkat v hlavě: „I Tebe jednou ty boží mlýny domelou a semelou za ty činy, které si robil.“

Je to možná absurdní, avšak pro mou maličkost mi to v tuto chvíli stačí.

Když si tak jdu po městě a čistě nečekaně vidím člověka o kterém tento zločin vím a že by správně měl jít sedět do vězení a vidím, jak se nese městem, tváří se arogantně a ještě možná lehce namyšleně, že si myslí, že mu každá žena patří. Nu, je to pro mě parodie na správného člověka.

A ještě se tváří tím stylem „Já nic neprovedl, to všichni okolo všechno udělali.“ Tak na to bych jen ironicky pronesla „To určitě“. Ačkoliv ironii moc nepoužívám a není to můj styl komunikace, ani humoru.

Já nechci kázat, aby se každý zločinec a že jich je topil celý život ve výčitkách, avšak vůbec by neškodilo, kdyby byl aspoň vděčný za to, že může po tom světě běhat bez trestu, že za tím ho tam spravedlnost nedostihla a že zatím si může užívat svobody a uvědomit si, že ještě se může napravit, zlepšit, zamyslet a změnit něco sám na sobě, že ačkoliv udělal zločin tak to brát jako velkou lekci a tvářit se aspoň trochu pokorně.

Jde mi pouze o to, aby se Ti zločinci nad svými zlými a nelegálními činy zamysleli a poučili se z nich, aby to pro ně byla lekce, která sice nikomu už život, psychiku, ani tělo nevrátí, avšak když už se stalo, zda to vůbec mělo nějaký dobrý smysl toho, že by to toho zločince nějak naučilo, poučilo, či dovedlo k sebepoznání, či sebeuvědomění.

Ano, vadí mi to, jak se zločince tváří nevinně, ačkoliv ten zločin z nich přímo čiší. A ještě víc mi silně vadí, když člověk, který nic neprovedl tak se cítí dvojnásobně vinný i za toho zločince a všechnu tu vinu, kterou by měl správně pocítit ten autor toho zločinu tak schytá oběť, která se nejenže dlouho vzpamatovává z toho, co na ní bylo napácháno, avšak i z toho, že si celý ten incident vyčítá a trápí se v tom.

Ano, i mě se párkrát stalo, potkala jsem zločince o kterých jsem věděla to co vím doposud, jak si žijí rádoby spokojeně a bez viny, vím to co vím a to mi stačí, však upřímně ani jednomu nestačilo se tvářit dostatečně nevinně na to, aby se mi jako jejich oběti (v minulosti) podíval do očí bez škubnutí, záchvěvu, či koktání.

Upřímně nikdo na to neměl tu odvahu, jelikož viděli ve mně to, co učinili a tak se radši schovali a báli se mé přítomnosti, jelikož když se podívali do mých očí viděli svou spravedlnost, která by je dostihla, kdyby šli do pokory.

Tak se raději schovávají, utíkají, z povzdálí možná koukají, zda někde nevybafnu, možná, anebo to ignorují, to nemohu vědět.

A upřímně, ať se schovávají aspoň přede mnou, jelikož já moc dobře vím, kde je pravda a pro jejich dobro, ať se radši schovávají, avšak rovněž se nemohu dočkat chvíle kdy i tyto lidi najde jejich karma a spravedlnost a dostanou to co, zasluhují.

Nejsem pomstychtivá, avšak věřím ve spravedlnost a karmu, co zaseješ to i sklidíš. Funguje to tak na mě, na lidi, tak to bude jistě fungovat i na zločince. Jelikož karma se neptá zda jste dobří, či špatní, prostě dostanete to co jste zaseli a to se Vám vrátí, jak prosté.

A co Vám též vadí, jak se dokáží zločinci tvářit nevinně? Anebo tento jev vůbec nepozorujete?

Zdroj obrázků: RYANMCGUIRE. pixabay [online]. [cit. 23.9.2016]. Dostupný na WWW: https://pixabay.com/cs/lupi%C4%8D-zlod%C4%9Bj-trestn%C3%AD-zlo%C4%8Din-%C4%8Dlov%C4%9Bk-308858/

RYANMCGUIRE. pixabay [online]. [cit. 23.9.2016]. Dostupný na WWW: https://pixabay.com/cs/gangster-tuh%C3%BD-za-gang-p%C5%99%C3%ADstup-539993/