Jak uzdravit vztah s někým, komu jste byli lhostejní?

Leckdy životní karamboly nás zavedou i tam, kam bychom to neočekávali. Vztahy a bolestné zklamání z minulosti se nám zahojili a my už odpustili ty proplakané noci, ten stres, ten strach, ten vynucený respekt, tu svou bázlivost vůči někomu, ke komu jsme to dlouhou dobu pociťovali.

Vše je za námi, my se s tím smířili a žili si dál přítomností. Nuže, zázraky se dějí a ten člověk se najednou o nás začíná zajímat a to tak, jak jsme nikdy nebyli zvyklí a náhle zjišťujeme, že ten člověk za kterého jsme ho měli v minulosti tak není tak zlý, jak se nám zdál, už nebrečíme kvůli němu, nestresujeme se, nebojíme se ho, nemáme vynucený respekt a jsme sami za sebe, stojíme tak tváří tvář tomu člověku a už se jen bavíme jako normální lidi a cítíme něco, co jsme s tím člověkem nikdy nezažili. 

Je to jako kdyby Vám ten člověk z oka vypadl. Buď se změnil za tu dobu, nebo jste se změnili Vy. Vše je možné, ale zjišťujete, že ten dojem z minulosti není tak šílený, že jste se vlastně jen nechápali v minulosti, že jste spolu neuměli vycházet, že jste si neuměli říct spousty věcí. A nyní je tu příležitost, to napravit, ten vztah uzdravit, zažít to, jaké to je s tím člověkem komunikovat. Táhne Vás to zkusit to, komunikovat, zažít něco, co Vám bylo dlouhá léta odepřeno a vlastně do této chvíle jste nevěděli jaké to je. Chcete to zažít i zkusit. Avšak lehký zádrhel ve Vaší hlavě – co když se nakonec zklamu? Co když ten člověk se nezměnil, jen to teď na mě hraje, protože něco potřebuje? Nebo z nějakého důvodu se chová jinak?

Myšlenky běhají hlavou, ano. Ale myslím si, že za tu zkoušku to na tu vlastní zodpovědnost stojí za to. Zkuste to, bez žádného očekávání a sami za sebe, reagujte tak jak jste, nevyměkávejte jen proto, že jste rádi, že s tím člověkem komunikujete. Zachovejte sami sebe, náladu a své názory.

Zkuste to, sice na vlastní odpovědnost, ale i kdyby se najednou zachoval tak jako v minulosti tak vás to ani nepřekvapí tolik, protože se jen utvrdíte natrvalo.

Jsem sice názoru, že charakter se nezapře a nemění, pokud však člověk se nechce sám od sebe změnit. Avšak jsem zastáncem toho, že by se mělo odpouštět, protože odpouštět je božské a druhé šance by se měli dát, ale jen těm u kterých cítíme, že si to zaslouží.

Leckdy se stává, že si k sobě lidé najdou cestu po několika letech, i po desítkách letech, i v to věřím, že je reálné a možné. Věřím v to, stačí se leckdy podívat, či zaposlouchat do různých příběhů lidí.

Důvod proč si Vás ten člověk začal všímat může být několik, může v tom být zlý úmysl, ale také nemusí, je možné, že ten člověk vážně šel do sebe, anebo ho nešťastná situace a nešťastný pocit zavedl až k Vám. I to je cesta, vím jaké to je.

Nikdy nevíte, kdo Vám když jste na dně podá ruku, může to být i člověk do kterého byste to neřekli. Tudíž je možné, že ten člověk již neviděl jinou šanci a tak oslovil Vás i přes to vše, co bylo a i přes to, že jste mu byli léta lhostejní a nebavili se.

Život je nevyzpytatelný a vztahy mezi lidmi též.

Je to ale něco neuvěřitelného a zázračného, když se něco takového stane. Osobně bych si nikdy nemyslela, že něco takového ve svém životě zažiji a že se mi toto někdy stane. Nevěřila bych a nevěřila jsem, až do té doby než se mi to splnilo a já uvěřila a proto vznikl tento článek. Inspiraci tentokrát ani nenastíním, toho člověka si vážím a proto zůstane inkognito za ten skutek, kterým mě inspiroval k napsání článku.

Zdroj obrázku: COPYRIGHT 2015 © GLAMI.CZ. Glami.cz [online]. [cit. 19.8.2015]. Dostupný na WWW: http://www.glami.cz/willow-tree-otec-a-dcera-7258715/