Jak žárlivost graduje a neutichá

Žárlivost jsem plně popsala v článcích Žárlivost Silná fixace na někoho.

Tudíž nebudu tentokrát popisovat co to je, ale zaměřím se na to, jak dokáže žárlivost gradovat, pokud na tom člověk nezapracuje už v prvo-počátcích a pokud to u sebe nechá rozvíjet se dál a nedělá s tím nic.

Vždy jsem si myslela, že žárlivé období, kdy žárlivost pociťujeme je jen určité období našeho života a že po nějaké chvilce samo odezní, nyní už vím, že bez zapracování sám na sobě to neodezní samo. Asi jsem si to tenkrát naivně myslela.

Člověk, který žárlí to projevuje sice postupně a metodicky, však stále se to čím dál tím víc graduje, ať už je to otázka dnů, týdnů, měsíců a roků, avšak pokud nejde ten člověk do sebe tak ta žárlivost v něm bude a bude v něm pomalu a jistě růst.

Může to začínat zpočátku tím, že ve Vás hlodá červíček pochybností, či červíček pocitů méněcennosti vůči někomu, pocit, že někoho sdílíte že s někým jiným, že nemáte toho člověka jen pro sebe, že cítíte strach ze ztráty druhé osoby, anebo tím, že si vedle někoho nepřipadáte tak šťastní, úspěšní, dokonalí, milovaní apod. Tímto zdánlivě nevinným červíčkem to začíná a může to končit i žárlivými scénami ve kterých může dojít i k omezování osobní svobody.

Pokud člověk se nechá touto ďábelsky negativní emocí zmýtat tak to může být už jen a jen horší.

Takové ty běžné „lidské“ projevy, které projevuje určitá skupina lidí jsou pomluvy, snaha se někomu dorovnat, porovnávat se s někým, kopírovat někoho, být neustále s tím druhým člověkem, drobné výhrady na toho na koho žárlíme, drobná okřiknutí toho, co dělá špatně, když se nechová tak jak si přejeme. Však stále se to tak nějak dá poddat, jelikož je to takové nijak omezující a třeba já si takových symptomů ani nevšimnu u toho druhého, nezkoumám to totiž v běžném životě až tak do hloubky. Ale je tomu tak, když se nad tím tak zamyslím.

Pak to graduje tím, že se snažíte být jako ten člověk na koho žárlíte, můžete kopírovat vzhled, styl oblékání, image, chování, zvyky, tendenci si vybírat podobnou drahou polovičku ne-li úplně stejnou, konvertovat na názory osoby na kterou žárlíme, být neustále s tou osobou a neustále ji mít jen pro sebe, snaha být non stop s ní/ním, drobné výhrady a okřiknutí té osoby, když netráví čas jen s námi, nebo když věnuje pozornost někomu jinému, výhrady k tomu, když s námi není a když je s někým jiným než s námi.

Už se toho dá všimnout, jelikož nejvýraznějšího na tom je to, když Vás někdo kopíruje. Mě osobně nejvíce vytáčelo to, že najednou člověk, který měl kdysi jiné názory tak najednou zničehonic tak zastával názory jaké já a mluvil stejnou mluvou a používal najednou spisovné výrazy. Začalo mi to vadit, jelikož mi to nepřišlo normální a ten člověk pak vypadá divně, nepřirozeně, jelikož vidíte takovou zmenšenou kopii sami sebe. Dále pak oblečení, to už Vás začíná dopalovat, když někdo kopíruje Váš styl a začíná nosit podobný styl oblečení co Vy, přitom předtím to nedělal a nosil úplně jiný styl oděvu. Najednou ten člověk začíná mluvit jako Vy, vyprávět zážitky podobné těm vašim, anebo si ty Vaše zážitky začíná přivlastňovat, že se vlastně nestaly Vám, ale jemu/jí. Zkušenosti které máte si buď začne též přivlastňovat, anebo si je začne najednou vymýšlet, že je též prožil, či prožívá.

Viz například já jsem měla a mám své stránky, člověk který na mě šíleně žárlil tak si je musel založit taky a začal najednou psát, jelikož se mi chtěl vyrovnat a být jako já.

Úplně v přítomnosti toho člověka cítíte, jak z Vás saje veškerou informaci a energii a vnímá veškerá Vaše gesta. Ano, ze začátku to může lichotit, což souhlasím, avšak z dlouhodobého hlediska to rozčiluje a vadí.

A další extrémnější podoby žárlivosti to když Vás ten druhý omezuje, zakazuje Vám co máte a nemáte dělat, kam máte jít s kým se bavit. Hysterické scény Vám ztropí kdekoliv a kdykoliv, když si uděláte něco podle sebe. Když se bavíte s někým jiným tak opět uražená nálada na Vás, cože si to dovolujete se bavit s někým jiným, to že vůbec jste šťastní bez toho člověka tak za to dokáže se na Vás zlobit. To, že máte práci která Vás baví, koníčky, které Vás baví, přátelé, kteří Vás mají rádi na to vše se dá žárlit a dá se považovat za provokaci pro toho, kdo žárlí.

Ten kdo žárlí je svým způsobem otrokem vlastní mysli, smýšlí negativně a podle, je to velký egoista, chce mít vše podle sebe a chce si Vás podmaňovat a když se mu to nedaří, tak Vám může začít sabotovat Váš život.

Na oko může sice působit tak, že Vás má rád atd. Ale pak Vás může šíleně začít pomlouvat a vztahovat na Vás veškeré to zlo, které se děje, jak za všechno můžete Vy a jak on/ona je ten dobrý/á a jak to s Vámi myslí dobře a jak Vy jste necitelní a jak na něj nemáte čas a podobné kecy.

Samozřejmě pokud se takovému člověku podmaníte tak on/ona bude spokojen do té doby, dokud se mu zase něco začne nelíbit. Pak zas nastane peklíčko pro Vás. Jelikož tomu člověku bude vadit všechno a pokud nebude po jeho/jejím tak bude věčně naštvaný, uražený a bude Vám to dávat silně najevo.

Graduje se to do té doby dokud si to necháte líbit a do té doby dokud se s tím nezačne něco dělat a ten, kdo takto šíleně žárlí si nepřizná problém. Je to pak svazující mezilidský vztah mezi dvěma lidmi, kteří takto spolu komunikují, či soužijí a je to trápení pro oba. Ten, kdo žárlí je otrokem své mysli a ten na koho je žárleno se zas cítí omezován a jak středobodem všeho zlého.

A co Vy, máte zkušenost se žárlivostí a jak se graduje? Jaké jsou Vaše žárlivé zážitky?

 

Zdroj obrázku: SKLENICE S CITÁTY. Citáty o volnosti [online]. [cit. 11.3.2017]. Dostupný na WWW: http://www.sklenicescitaty.cz/profil/volnosti/

O Sára Lhotáková

Jsem zrzavá slečinka trochu spisovatelka a trochu víc hudebnice, píšu a tvořím o čem chci.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *